Přes Teplice na Floridu. Válka zamávala se životem kadeřnice Oleny

„My Ukrajinci jsme silní duchem a schopni mnoha věcí. Během uplynulých dvou let jsme přijali novou realitu. Uvědomili jsme si, že člověk přežije za jakýchkoliv podmínek,“ sdělila tento týden Novinkám přes komunikační síť WhatsApp sedmatřicetiletá Olena sebevědomě.

Před dvěma lety po příjezdu do Teplic, kde spolu s tehdy dvanáctiletou dcerou dostala ubytování v lázeňském domě, mluvila tiše, vystrašeně a se slzami v očích. Vyprávěla o tom, že když Rusko napadlo Ukrajinu, byla s rodinou doma v Buči.

„Hned jsme odjeli do nedalekého Kyjeva, kde jsme tehdy vlastnili kadeřnický salón a kde jsme krátce před válkou otevřeli kadeřnickou školu. Sbalila jsem si své kadeřnické náčiní, a když jsme se chtěli vrátit do Buče, abychom odvezli rodiče, silnice už byly zablokované a mosty rozbité. Vydali jsme se proto na západ, kde jsme plánovali zůstat a kde nám poskytli úkryt neznámí lidé. Později jsme ale ženy a děti odjely do České republiky, naši muži zůstali,“ popsala tehdy Olena.

Česko si prý vybraly spontánně hlavně kvůli podobnému jazyku. „Jeli jsme čtyři dny, protože tam byl obrovský proud aut. Všichni jsme se báli,“ vzpomněla nyní na strastiplnou cestu.

V reakci na článek v Právu a na Novinkách, který popisoval dramatický útěk Oleny, její dcery a přátel, se jí ozval uznávaný teplický kadeřník Jan Pešan a zprostředkoval jí práci v salonu na prestižní pražské adrese.

„Potkala jsem tam Blanku, okouzlující, milou a upřímnou majitelku salonu. Pracovala jsem u ní přes rok v úžasném a milém kolektivu,“ pochválila tehdejší kolegy.

Přestože se jí v Česku nedařilo špatně, když se jí loni na jaře ozvala kamarádka, která před válkou prchla do USA, s návrhem, aby se za ní přestěhovala, začala o nabídce přemýšlet.

Nerozhodla se hned, nechtělo se jí znovu začínat v nové zemi. Převládal v ní ale pocit, že Amerika je bezpečná destinace. Rozhodující slovo měla nakonec její dcera, která dobře hovoří anglicky.

„V české škole měla s jazykem a adaptací problémy. Útěk do cizí země a všechny následné události hluboce ovlivnily její emocionální a psychický stav,“ připomněla.

Nakonec tedy padla volba pro přesun za Atlantický oceán. „Na Floridu, kde se za války usadilo mnoho Ukrajinců a už se zde vytvořily komunity, které si navzájem pomáhají,“ popisuje život ve Státech, kde našla uplatnění ve svém milovaném oboru.

„Moje profese mi umožňuje vydělávat peníze v jakékoli zemi světa, i bez znalosti jazyka. Dcera okamžitě šla do školy, je považována za nejlepší studentku a našla si okruh nových kamarádů,“ poznamenala Olena.

Na Floridě pobývají nyní devátým měsícem. „Rychle jsme se přizpůsobily,“ podotkla Olena, kterou život v azylu po vypuknutí války podle jejích slov změnil.

„Uvědomila jsem si, že musíte být k sobě laskavější a vážit si toho, co máte. Česká republika nám ohromně pomohla nejen společensky, ale i morálně. Každý z lidí, které jsem tam potkala, zůstane navždy v mém srdci,“ zdůraznila a připustila, že v USA se s ukrajinskými uprchlíky jedná méně soucitně než v Evropě. „Všichni jsou už z války unavení.“

Zatím neví, jestli v USA zakotví nastálo. „Kdo ví, kam nás ještě osud zavane. Důležité ale nyní je a modlím se za to, aby v této šílené válce už přestali umírat nevinní lidé,“ uzavřela Olena.