Půl života byl na pervitinu, zachránil ho malý syn

Odmalička nebyl Souček žádný svatoušek. „Kradl jsem, pral se, měl jsem dost průšvihů. V patnácti jsem odešel z domu,“ popsal. O dva roky později skončil kvůli loupežnému přepadení a krádeži, kdy sebral z trezoru peníze, ve vězení. „Tam jsem strávil čtyři roky. V base fungovalo pěstní právo. Jen chvilku jsem byl otloukánek, pak jsem si ale svoji pozici vybojoval,“ líčil Právu.

Po propuštění pracoval jako vyhazovač a dostal se k drogám. „V té době se rozešla se mnou přítelkyně. Během jednoho kšeftu mi zaplatili pervitinem. Šňupnul jsem si. Pak už to bylo rychlé, protože jsem si začal píchat,“ vzpomínal Souček, který si dávky pořád zvyšoval. „Když jsem si nastřelil, měl jsem větší sílu. Uzvedl jsem i sto čtyřicet kilo. Taky to bylo výborný na sex,“ doplnil.

Stala se z něj známá firma. Hodně se pral. Chvilku drogy i prodával. „Jezdil jsem bez řidičáku.

Devětkrát mě chytli, takže jsem musel zase do vězení. Dluhy za pokuty, krádeže, neplacené soudní výdaje neuvěřitelně rostly. Bylo to přes tři sta tisíc,“ vyčíslil. Pak přišel o zaměstnání i bydlení. Přespával, kde se dalo. „S rodinou jsem ztratil kontakt, styděla se za mě. Neměl jsem rád normální společnost, ostatní lidi,“ přiznal Pavel.

Zlom přišel v roce 2017, kdy jeho závislá partnerka, které lékaři diagnostikovali schizofrenii, porodila Lukáška. O miminko se nedokázala starat, a tak skončilo v dětském centru. „Nemohl jsem ho tam nechat. Tou dobou už jsem dlouhodobě pracoval, ale ještě jsem bral drogy. Rozhodl jsem se s nimi kvůli Lukáškovi přestat. Skončil jsem ze dne na den, bez odvykačky,“ zavzpomínal padesátiletý Souček.

Syna dostal, když mu bylo osm měsíců, a hned s ním šel na rodičovskou dovolenou. Více než rok měl soudní dohled. Jak říká dnes už bývalý narkoman, neuvěřitelně mu pomohly Eva Biedermannová z tachovského Centra podpory rodiny a Irena Kouřilová ze sociálního odboru v nedalekém Boru. „Dodávaly mi sílu i sebevědomí. Když jsem dostal chuť na drogu, cvičil jsem. Třeba jsem byl venku s kočárkem a udělal jsem na chodníku padesát kliků,“ přiblížil.

Teď už pět let Pavel Souček abstinuje. Splatil všechny dluhy a má stálé zaměstnání. „Dá se zvládnout všechno, jenom musíte chtít,“ zdůraznil. To potvrzuje i Pavlína Bartošová z tachovské sociálky: „Znám Pavla ještě z dob, kdy byl na ulici. Tehdy jsem pracovala v kontaktním centru pro závislé a on si k nám chodil měnit stříkačky. Teď zpovzdáli sleduji, jak se z narkomana stal opravdový táta. A neskutečně mu fandím.“