Vražda partnerky je pro některé muže snazší než rozchod, říká psycholožka Čírtková

Mnohokrát již měla dobrý pocit, že legislativa v České republice je nastavena správně. Přesto se ale našly případy, které jí vyrazily dech a připomněly, že stále je na čem pracovat. „Syn s velmi vysokým IQ v průběhu tří let utýral svou matku. V důsledku převážně psychického násilí, drobného fyzického násilí a v posledních třech měsících totálního zanedbávání ji přivedl až ke smrti. Případ skončil u soudu,“ vzpomíná na kauzu z roku 2019 Čírtková.

Pachatel byl nakonec odsouzen k osmi letům odnětí svobody. K celé tragédii nemuselo ale vůbec dojít. Před tímto fatálním koncem bylo domácí násilí na policii nahlášeno celkem šestkrát - od samotné zavražděné i sousedů.

V živé paměti má psycholožka i případ z loňska, ve kterém poskytovala pomoc pozůstalým v rodině, kde byla zavražděna žena jejím partnerem. V domácím násilí vyrůstaly také dvě děti. Podle Čírtkové existuje skupina mužů, pro kterou je vražda partnerky snazší než rozchod s ní. Tito muži mají obvykle pocit, že jim žena patří.

„Typickým znakem femicid (zabíjení žen z důvodu jejich pohlaví, často rukou partnera, pozn. red.) je předcházející fáze rozchodu. Po dlouhé době týrání, kde je permanentní nátlaková kontrola, se partnerka rozhodne vztah ukončit. Partner to prožívá jako zradu, protože se vymyká jeho kontrole,“ vysvětluje soudní znalkyně.

Řada obětí trestných činů má tendence hledat vinu v sobě. „Slyším například od sexuálně zneužívané dívky, že to bylo kvůli tomu, že jí vyrostla prsa. Ten, kdo to udělal, je pachatel a má být povolán k zodpovědnosti. Obětem pomáhá, když jim řekneme, že to není jejich vina. Nejlepší pomoc je, že dovedeme jasně označit dobro a zlo,“ popisuje Čírtková.

Samotným trestným činem to ale zdaleka nekončí. Oběti čelí traumatu, o kterém je potřeba hovořit. „Psychotraumatologie říká, že trauma se začne hojit teprve, když je pravda uznána. Aby byla pravda uznána, musím promluvit,“ říká psycholožka.

Problém nastává v momentě, kdy se oběti střetávají se sekundární viktimizací. Namísto uznání pravdy jsou podrobovány nejrůznějším dotazům, které činy zpochybňují. „Hodně bychom udělali, kdyby se orgány činné v trestním řízení naučily ptát opačně. Nemělo by je konsternovat, že oběť přichází s pozdním oznámením. Měly by se naopak ptát: ‚Co to je za muže, který svou intimní přítelkyni nechce nechat odejít a vystavuje ji sexuálnímu násilí?‘“ konstatuje Čírtková.

Podle čeho se posuzuje spořádaný život? Co je latentní kriminalita? Jaké důsledky může mít pokles vztahových schopností v populaci? A co postrádá náš soudní systém? Pusťte si celý rozhovor v úvodu článku nebo podcastových aplikacích.