Muž neuspěl u Nejvyššího soudu se žádostí o eutanazii

Muž tvrdil, že již nadále nechce žít. „Aktuální režim v České republice považuje za zlodějský, zabijácký a fašistický, žití v tomto režimu je pro něj nesnesitelné, je dle svého přesvědčení vystaven krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení,“ stálo v jeho žalobě.

Vedle toho připomenul, že trpí zdravotními problémy, má nevratně poškozenou páteř, poškozené dolní končetiny a jako nemocnému člověku mu podle jeho tvrzení není umožněna odpovídající lékařská péče. „Je přesvědčen, že jej do budoucnosti čekají jen další bolesti a utrpení, nechce žít v neustále bolesti, když takový život považuje za zcela nedůstojný,“ dodávala žaloba.

Případem se zabýval Okresní soud v Pardubicích a žalobě nevyhověl. Po zásahu Nejvyššího soudu se ale musel mužovými argumenty zabývat znovu. Muž pak při obnoveném projednání žaloby uvedl, že se domáhá „podání smrtícího prostředku lékařem, na základě výslovné a dobrovolné žádosti, jehož účelem bude ukončení jeho života“.

Pardubický soud ale ani napodruhé nevyhověl. „Žalobce, ačkoliv se dožaduje povolení asistovaného ukončení života, se ve skutečnosti nechová tak, že by svůj život chtěl ukončit. Soud neshledal žádné důvody, pro které by mohl žalobě vyhovět, a to zejména proto, že aktivní způsobení smrti pacientovi, byť na jeho přání, ze soucitu a s ohledem na jeho utrpení, je v České republice hodnoceno jako trestný čin vraždy, což nelze zhojit ani vydáním soudního rozhodnutí, které by směřovalo k takovému postupu,“ vysvětlil soud.

Muž se pak obrátil znovu na Nejvyšší soud s tím, že „člověk by měl mít právo rozhodovat i o své smrti“. Tvrdil také, že jeho svobodné rozhodnutí v podobě ukončení jeho života nikoho neohrožuje.

Senát Nejvyššího soudu v čele s Romanem Fialou mu ale nepřisvědčil. „V České republice, jak správně dovodily i soudy nižších stupňů, neexistuje de iure možnost provedení eutanázie ani asistované sebevraždy,“ zdůraznili soudci.

„Život a zdraví jsou považovány za tak významné hodnoty, že i když se týkají konkrétního člověka, převažuje společenský zájem na ochraně těchto statků před právem jedince o těchto statcích svobodně rozhodovat,“ dodal Nejvyšší soud.