Článek
Někdejší manažerka roky pracující v Česku se nerozpakovala hnát svůj případ až k Ústavnímu soudu, kde namítala porušení celé řady svých práv včetně práva na soudní ochranu, přiměřené hmotné zabezpečení, svobody projevu nebo zákazu diskriminace. Jenže konstituční tribunál nepřesvědčilo ani to, že případ řešil brněnský krajský soud, ani to, že žena má na Slovensku invalidní důchod přiznaný.
Žena si v tuzemsku požádala o invalidní důchod, neboť dlouhodobě trpí depresemi, které dává do souvislosti s traumatem z šikany z práce v Brně. Česká správa sociálního zabezpečení sice uznala, že u ženy nastal pokles pracovní schopnosti o 25 %, jenže to na uznání invalidity nestačilo.
Někdejší brněnská manažerka se proti tomu bránila žalobou a chtěla, aby ji projednával pražský soud, ačkoli podle zákona to měl být ten brněnský. Marné bylo tvrzení, že v Brně se bojí o svůj život, případ skončil na stole soudu v moravské metropoli. A ten ženě vzkázal, že sice jisté problémy uznává, nicméně léčba se zvládá ambulantně s minimální medikací a bez nutnosti hospitalizace, pročež nepřiznání invalidity je v pořádku.
V Brně se jednalo ze zákona
Žena se proto obrátila na Ústavní soud s tím, že brněnská justice neměla v jejím případě rozhodovat a že podle práva Evropské unie je nepřípustné, aby byla na Slovensku uznána invalidní, a v Česku nikoli.
Senát v čele s Pavlem Šámalem ale v rozhodnutí, které soud v těchto dnech zveřejnil, rozhodl, že takové argumenty nepřijímá.
„Místní příslušnost soudu je dána zákonem. Ústavní soud nespatřuje žádnou souvislost mezi obavami stěžovatelky o svůj život a jejím pronásledováním s projednáním věci u krajského soudu. Stěžovatelka byla zastoupena advokátem se sídlem v Brně, který se jednání účastnil,“ napsal Šámal.
Soudci také uvedli, že z evropského práva sice plyne, že ke zjištění slovenských úřadů je potřeba přihlédnout, ale neznamená to, že jsou pro české instituce závazné.
„K tomu ostatně směřovalo doplnění posudku, které nechal vypracovat krajský soud. Posudková komise se pak se zjištěními slovenských orgánů vypořádala a jednoznačně určila, že míra poklesu pracovní schopnosti byla v nynější věci s ohledem na české předpisy určena správně,“ zakončil Šámal.
