Mám vodu, spacák a odhodlání, říká hladovějící Gruntorád před Úřadem vlády. Čaj mu nosí lidé i ostraha

Je připravený na místě setrvat týdny, dokud z funkce neodejde ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). O zapojení do hladovky údajně uvažují i další bývalí disidenti.

„Piju jenom vodu a čaj,“ potvrzuje Gruntorád, že svou hladovku bere vážně. U stanu se mu hromadí zásoby PET lahví s vodou, kterou mu tam nosí jeho podporovatelé. „Chodí sem desítky lidí denně, nosí mi i termosky s horkým čajem, připadám si tady skvěle,“ nestěžuje si.

Problémy mu prý nedělá ani ostraha vládního objektu. „Policejní ostraha mi vychází všemožně vstříc, nabízí mi, co potřebuju, třeba dobít mobil, mám tady vládní záchod k dispozici a sušili mi deky, protože mi do stanu pršelo,“ popisuje.

Místo na chodníku vedle rušné silnice neopouští ve dne ani v noci, přicházejícího ochlazení a nízkých teplot se však nebojí. „Mám spací pytel do -17 stupňů, mám termo prádlo a mám odhodlání,“ říká nám s čajem v ruce.

Hned druhý den protestu, 18. listopadu, se k němu přidal další ze signatářů Charty 77 a občanský aktivista John Bok. Vyburcovala ho k tomu zpráva, kterou Gruntorád rozeslal svým přátelům. V ní informoval, že zahájí hladovku, a vysvětloval, jaké k ní má důvody.

„Všichni trochu zpohodlněli, já ne, ve svých 78 letech jsem šel. Já bych možná nebyl tak kategorický jako Jirka (Gruntorád), ale on ví, proč to dělá,“ říká Novinkám Bok.

Zapojil se i do hladovky. „Piju vodu a čaj, nesmí v tom být žádný cukr ani kalorie, protože to je ten moment, kdy to opravdu ohrožuje život a zdraví. Jen je mi líto mojí ženy, ta má strach, že se mi něco může stát,“ zmiňuje Bok.

U protestujících se v neděli zastavil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, aby si s nimi promluvil. Jeho konec ve vládě je jeden z Gruntorádových požadavků.

Rozhovor podle něj ale přínosný nebyl a bavit se s ministrem příliš nechtěl. „Byl to rozhovor hluchého s němým. On neposlouchal, co já říkám, a mlel si svoje,“ zhodnotil setkání.

Jurečka podle něj škodí své straně, vládě i celé zemi. „Jako člen vlády se loni v lednu dobrovolně přihlásil k odkazu Charty 77. Vláda k tomu vydala usnesení, krátké, ale úplně jasné, že signatáři a bojovníci proti komunismu jsou hodni úcty,“ uvedl Gruntorád.

„Ale pan Jurečka nedělá věci, které by dělat měl, nezajímal se, neřešil problém disidentských důchodů. Naopak dělá věci, které by neměl, což je ten cynický dopis Karlu Soukupovi,“ dodal.

Právě na příkladu Karla „Charlieho“ Soukupa ilustruje Gruntorád postoj státní správy. Soukup požádal o přehodnocení situace (tzv. zmírnění tvrdosti zákona - pozn. red.), kterému však Jurečka nevyhověl.

„Od pana ministra mu přišel sice slušně napsaný, formální, ale neuctivý dopis, že má Charlie jít a škemrat o podporu v nuzotě. To je, jako kdyby vám někdo plivl do obličeje!“ myslí si Bok.

„Takový člověk nemá co dělat v mé vládě. Toto je má vláda, já jí fandím, já si za ní stojím, ale měla by to být vláda bez Jurečky,“ požaduje Gruntorád.

„Proto jsem sem přišel 17. listopadu a odejdu až s Jurečkou,“ dodává s tím, že je připravený na místě setrvat klidně i dlouhé týdny.

Gruntorád i Bok naznačují, že se k nim možná přidají další protestující.

„Zatím o tom nechci mluvit, ale slyšel jsem, že v disidentských kruzích se uvažuje o řetězové hladovce. Kdyby pan ministr neodešel v kratším čase, tak tady budou hladovět desítky lidí,“ upozorňuje Gruntorád.

Mezi těmi, kteří se u stanů protestujících zastavují, se v pondělí objevil i hudebník a bývalý politik Michael Kocáb. Sám v listopadu 1989 sehrál důležitou roli při zvratu komunistického režimu a poté se stal na dlouhé roky poradcem prezidenta Václava Havla.

„Přišel jsem vyjádřit jednoznačnou podporu úsilí těchto dvou pánů, protože je to skandál, že třicet pět let po Sametové revoluci disidenti a lidi, kteří tehdy trpěli, mají nižší důchody než jejich mučitelé. Ta situace je úplně jednoznačná a černobílá, tady není co rozebírat, je to trapas,“ myslí si Kocáb.

Přiznává však, že odpovědnost za současnou neutěšenou situaci nesou i předchozí vlády.

„Jurečka to měl splnit, nesplnil, ale aspoň to nadnesl, obrátil na to pozornost. Že se ta věc musí jednou pro vždy vyřešit, to je naprosto jednoznačné, o tom není sebemenší pochybnost,“ uzavírá hudebník.