Lži a hrozby. Moskva působila na zahraničí vždy stejně, řekl Lipavský na festivalu NeverMore 68

„Pracuje čas, a tak generace, která srpnové události prožila, postupně odchází. Je proto důležité, abychom si ty události nadále připomínali,“ uvedl na zahájení akce ministr zahraničí Jan Lipavský (za Spolu).

„Okupace byla projev ruského imperialismu, který nás chtěl udržet jako součást sovětského tábora. Zaplatili jsme za to následně cenu, ať už odchodem statisíců lidí do zahraničí a nebo cenu vnitřní, z hlediska normalizace a vnitřního rozkladu společnosti,“ dodal na pódiu před návštěvníky akce.

Festival NeverMore 68 se konal na Bruselské cestě v areálu holešovického výstaviště už počtvrté, určený byl široké veřejnosti včetně mladších ročníků, pro které je dění kolem vpádu vojsk Varšavské smlouvy často málo známé.

„Jeden ze silných impulsů, proč jsme akci začali dělat, je právě předání poselství o roku 1968 mladé generaci. Protože to povědomí u nich je velmi nízké, u některých bohužel nulové,“ řekla Novinkám dramaturgyně a organizátorka Barbora Šubrtová.

Každý rok volí jiné tematické zaměření festivalu. „Pro letošek jsme vybrali téma, jak viděl srpen '68 svět, chtěli jsme ukázat zahraniční perspektivu, nejenom z pohledu vlád a státních institucí, ale i z pohledu médií a protestů občanské společnosti,“ popsala Šubrtová.

Na celé odpoledne a večer byly připraveny debaty, promítání autentických historických záběrů, dokumentů i filmu Vlny Jiřího Mádla, jenž zachycuje dění kolem srpna 1968 z pohledu redaktorů Čs. rozhlasu, nebo několik výstav, třeba o osudech redaktorů rádia Svobodná Evropa, kteří utekli za hranice.

Zahraniční perspektivu okupace Československa ukazoval festival z obou stran tehdejší železné opony, na jedné straně byla propaganda o „bratrské pomoci a záchraně“, na té druhé odmítnutí okupace.

„Ale pouze spíš v hypotetické rovině a doprovázeno to bylo velmi opatrnými praktickými kroky. A tohle se v současnosti opakuje, to je velmi podobné. Známe to z posledních roků, tak, jak se vlastně většina států vyjadřuje teď k okupaci Ukrajiny,“ myslí si dramaturgyně.

Podobnosti a paralely s aktuálním konfliktem na Ukrajině jsou však podle ministra zahraničí vidět i zde. „Ten scénář, jakým způsobem Moskva působí ve svém okolí a zahraničí, je vlastně pořád stejný,“ myslí se Lipavský. Jde třeba o šíření lží, rozklad společnosti či hrozba silou.

Více do hloubky šel festival v případě britské optiky. Týkaly se jí debaty i jedna z venkovních výstav. „Ukazuje odtajněné materiály například ze zasedání britské vlády nebo parlamentu a také jsou tam depeše velvyslanců a diplomatů, což je velmi zajímavé,“ přiblížila Šubrtová.

Na Británii se zaměřili i proto, že se v současné geopolitické situaci znovu stává klíčovým hráčem v otázkách mezinárodní bezpečnosti, což ovlivňuje i Českou republiku. „A podobně se nás to dotýkalo i tehdy, protože v Británii žila poměrně početná česká emigrace. A 21. srpen tam zažívali skrze britská média,“ dodala.

Diskuze se dotkly i ožehavého tématu dezinformací.

„Jedna z tehdejších dezinformací, na základě které dokázal dát Sovětský svaz dohromady tolik okupačních vojsk a podporu zemí Varšavské smlouvy, byla o západoněmeckých tancích, které se prý valily na Prahu. O tom byla přesvědčena opravdu velká část těch vojáků, kteří sem byli posláni,“ jmenovala jednu z nich.

Jedna z nejhorších dezinformací vztahujících se k srpnové okupaci se však podle ní šíří v současnosti. „Je o tom, že nás okupovali Ukrajinci a že o okupaci rozhodovali Ukrajinci v politbyru. Nejenom jakýkoliv historik, ale jakýkoliv veřejně dostupný historický materiál vám potvrdí, že je to úplný nesmysl,“ řekla Šubrtová.

Aktuální boj vlády proti dezinformacím hojně šířeným i ze strany současného Ruska, je však podle některých občanů nedostatečný. „Pravdou je, že náš stát má velké rezervy v tom, třeba jakým způsobem dělat strategickou komunikaci,“ přiznal Lipavský.

Na druhou stranu vidí i pokroky, snahu informovat veřejnost a předávat jim „kvalitní informace“, aby si každý udělal vlastní názor. „Nelze lidem říkat, co je pravda a co lež a opravovat myšlení lidí. K tomu si každý musí přijít sám,“ dodal.