Článek
Vztahy mezi prezidentem Petrem Pavlem a členy vlády Andreje Babiše jsou napjaté. Jaká funguje mezi nimi komunikace?
Zájmem prezidenta není, aby byly vztahy napjaté. Pan prezident svým vystupováním opakovaně prokázal, že mu jde o Českou republiku a o to, aby zvítězil veřejný zájem nad politikařením.
Nevím, jestli to, co pozorujeme, je napětí mezi vládou a prezidentem. Když se prezident setkával s jednotlivými ministry, tak s nimi obvykle našel shodu v celé řadě agend. Myslím, že je schopen se s ministry věcně bavit o jejich resortních problémech. Napětí vzniká spíš na základě aktivit pana ministra zahraničí. S tím toho moc udělat nemůžeme. Je na premiérovi, jestli to bude tolerovat a zda to skončí.
Ke zhoršení vztahů mezi ministrem zahraničí Petrem Macinkou a Petrem Pavlem došlo poté, co prezident odmítl jmenovat ministrem životního prostředí Filipa Turka. Když vidíte, co všechno tento krok způsobil, bylo to rozhodnutí správné?
Řekl bych, že s každým dalším výrokem Filipa Turka se ukazuje, že to rozhodnutí bylo naprosto správné. Domnívám se, že argumenty, které prezident zformuloval a zaslal premiérovi, stále platí. A v kontextu dalších jeho výroků platí ještě silněji. Prezident své rozhodnutí nejmenovat Filipa Turka opřel o principy ústavních hodnot, které jsou v Listině základních práv a svobod obsaženy. Jsme přesvědčeni o tom, že rozhodnutí bylo plně v souladu s ústavou.
Ředitel Odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky Tomáš Lebeda poskytl 27. dubna 2026 Novinkám a deníku Právo rozhovor.
Vyústilo to však i ve spor o to, kdo pojede na summit NATO do turecké Ankary. Vláda schválila členy delegace, s účastí Pavla nepočítá, ten na ní však trvá. Jak bude reagovat, pokud mu vláda v návštěvě summitu zabrání?
Prezident bude mít na toto téma jednání s premiérem 8. května. Předpokládám, že si to tam řeknou. V každém případě ústava ve svém článku 63 říká, že prezident zastupuje stát navenek. Žádná vláda, žádný jiný ústavní orgán nemůže prezidentovi tuto pravomoc odepřít. Vláda nemůže změnit prezidentské pravomoci. Pokud se tedy prezident rozhodne zastupovat stát navenek, tak ho zastupovat bude.
Pokud by to vláda chtěla nějakými technickými, organizačními nebo jinými opatřeními obstruovat, nebo se tomu snažit zamezit, pak je nezbytné uvažovat o tom, jak vymoci naplnění ústavy. Tady by pak přicházela v úvahu kompetenční žaloba. Ale pevně věřím, že k tomu vůbec nedojde. Premiér si musí uvědomit, že jeho vláda nemůže blokovat výkon prezidentských pravomocí.
Ale i v roce 2022 se stalo, že se prezident Miloš Zeman summitu Aliance neúčastnil a jel na něj premiér Petr Fiala (ODS). Neměla by to být vláda, kdo o obsazení delegace rozhodne, vzhledem k tomu, že to ona určuje českou zahraniční politiku?
To by pak znamenalo, že by vláda mohla, když se jí to bude hodit, zabránit prezidentovi ve výkonu jeho pravomocí. A to prostě nemůže.
To, že v minulosti Miloš Zeman na summit NATO nejel, bylo způsobeno jeho zdravotními problémy. Bylo to jeho vlastní rozhodnutí.
Máme tady ústavní tradici, že prezidenti na summity NATO jezdí. Pokud má vláda pocit, že by na summitu nebyl její hlas dostatečně slyšet, pak má možnost vedle prezidenta vyslat na summit i premiéra. Tomu prezident nijak nebrání. Účast obou je možná a prezident by ji uvítal, protože na otázky spojené s výdaji na obranu dokáže premiér odpovědět lépe.
Řekl jste, že pokud se prezident s Babišem nedohodnou, zvážíte kompetenční žalobu. Nezničilo by to však vztahy mezi politiky nadobro?
Rozhodovat se bude pan prezident. V případě, že by se vláda pokusila mu v účasti na summit NATO bránit, tak bych mu silně doporučil, aby šel cestou kompetenční žaloby.
Nejde o samotného Petra Pavla, není podstatné, kdo je prezidentem. Byl by to obrovský precedent, kdy by vláda svým rozhodnutím měnila pravomoc, která náleží hlavě státu.
Pokud by to jakákoliv hlava státu akceptovala, změní tím vyváženost ústavního systému. Proto si myslím, že ať by byl na pozici prezidenta kdokoliv, tak by měl zakročit. Nikoliv kvůli sobě, že chce jet na summit. To není to podstatné. Podstatné je, že dochází k pokusu proměňovat ústavu rozhodnutím vlády. A to nejde. Ústavu lze měnit jen rozhodnutím kvalifikované většiny obou komor Parlamentu.
Takže podle vás by si prezident měl sám určovat, kam pojede a kam nepojede? Bez ohledu na to, že za zahraniční politiku státu zodpovídá vláda?
Stačilo by se přece držet tradičního rozdělení rolí a toho, co jsou naše ústavní zvyklosti. Prezidenti vždy jezdili na summity NATO a Valná shromáždění OSN, v Evropské unii nás zase vždy zastupoval premiér.
Stačilo by tedy dodržovat to, co tu desítky let funguje. Máme tu novou situaci, ale nikoliv proto, že by to bylo v zájmu státu, nebo proto, že by byla nová politická situace. Je to výsledek ambic jednotlivců. Nemůžeme dopustit, aby měnili dlouhodobé zvyklosti české zahraniční politiky.