Článek
„Nevidím nástroj, jak to jednoduše vyřešit právní nebo faktickou cestou,“ popsal pro Novinky ústavní právník Ondřej Preuss z Univerzity Karlovy.
Podobně to vidí i odbornice na ústavní právo z Masarykovy univerzity Marie Zámečníková. „Kroky vládních činitelů by měly být nějakým způsobem koordinované. To, co sledujeme teď, je situace, kterou asi úplně text ústavy nepředvídá. Ústava obecně stojí na tom, že ústavní orgány a jednotliví hráči se chovají spíše konsenzuálně,“ uvedla pro Novinky.
Deník N informoval, že Hrad zvažuje několik možností řešení a v krajním případě dokonce kompetenční žalobu na premiéra.
Zámečníková připomněla, že zahraniční politiku určuje vláda. „Prezident sice zastupuje, ale vláda určuje tu politiku,“ řekla. Ústava také uvádí, že pravomoc zastupování navenek podléhá spolupodpisu premiéra.
Podle ústavního právníka Jana Kysely z Univerzity Karlovy ale nelze vyvozovat, že když vláda určuje zahraniční politiku, prezidentova pravomoc zastupovat Česko je vyprázdněná. „Je možné, že prezident se s vládou dohodne, že z různých důvodů nebude nikam jezdit, ale asi to nemůže jednostranně stanovit vláda, respektive ministr v zahraničí, protože ten nerozhoduje o tom, co je obsahem prezidentské kompetence,“ popsal.
Pokud by tedy došlo na kompetenční žalobu, nepředpokládá, že by Ústavní soud rozhodl, že pravomoc zastupovat navenek nic neznamená.
Obdobný spor řešil ústavní soud v roce 2009 v Polsku. Vláda se s prezidentem přela, jestli může rozhodovat, zda se bude účastnit summitů EU. Soud uvedl, že prezident skutečně o své účasti rozhodovat může, ale vláda určuje stanovisko k věcem, o kterých se na summitu jedná.
Obdobně vnímají odborníci dynamiku v zahraniční politice mezi prezidentem a vládou i v kontextu české ústavy.
Prezident ve středu adresoval dopis premiérovi Andreji Babišovi (ANO), kde mu oznámil, že hodlá vést českou delegaci na summit Severoatlantické aliance, který se koná v červenci v Ankaře. Babišovi v něm zároveň vzkázal, že uvítá, pokud se také zúčastní, aby mohl „detailně vysvětlit pozici české vlády“.
Pavel se doposud zúčastnil všech summitů NATO, které se od jeho nástupu do funkce konaly, tedy v roce 2023 ve Vilniusu, ve Washingtonu v roce 2024 i loni v Haagu.
Podle premiéra Babiše to ale bylo za standardních situací, když nebylo co obhajovat. Nyní je podle něj lepší, aby Česko reprezentovala vláda, protože ta rozhodla o rozpočtu a zná strategii do dalších let. Na summit se chystal Babiš, ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) a ministr obrany Jaromír Zůna (SPD).
Pavel už dříve avizoval, že rozhodnutí, že by na summit nejel, nepovažuje za konečné a že si o tom bude chtít ještě promluvit s premiérem. Když ve středu Babišovi ve veřejně publikovaném dopise oznámil, že na summit jet hodlá, odvolal se na článek 63 Ústavy, podle nějž „zastupuje stát navenek“.
Článek 63 Ústavy
(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
(…)
(2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
Teoreticky podle Preusse může vláda zkusit Pavlovu cestu překazit třeba tím, že by mu neposkytla letadlo. Role prezidenta v zahraniční politice je ale silná a rozhodnutí o účasti by tedy mělo být na něm, míní právník.
Podle Preusse by se správně měli aktéři domluvit. „Nepochybně by měl prezident ustoupit v té obsahové stránce. Neměl by vytvářet paralelní zahraniční politiku, protichůdnou proti politice, kterou reprezentuje ministr zahraničních věcí, respektive vláda,“ podotkl.
