Každá pátá žena v Česku zažila znásilnění

Tyto údaje vyplývají z unikátního průzkumu, který si nechala vypracovat organizace proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí společně s agenturou MindBridge Consulting.

Podle šetření se 58 procent žen setkalo s nějakou formou sexuálního násilí, dvacet procent oslovených žen přiznalo, že byly znásilněny.

Šestasedmdesát procent obětí pak uvedlo, že sexuální násilí mělo dopady na jejich zdraví, dvanáct procent z nich přimělo uvažovat o sebevraždě či se o ni pokusit.

Následky na zdraví přiznaly téměř všechny ženy (93 procent), které se staly obětí znásilnění před patnáctým rokem.

Z veřejného zdravotního pojištění jde na léčbu dopadů znásilnění (chronické nemoci duševní i fyzické, reprodukční problémy, pohlavní choroby) ročně 2,3 miliardy korun.

Každým rokem vyhledá tuto léčbu 123 550 žen, nejvyšší částka (1,7 miliardy) jde na léčbu psychických traumat.

„Přestože utrpení a bolest obětí nelze vyčíslit, jde o důležitý ukazatel toho, o jak závažný a rozsáhlý problém jde,“ uvedla ředitelka organizace proFem Jitka Poláková.

„Náklady spojené se sexualizovaným násilím jsou enormní. Potvrzuje se, že investice do prevence tohoto násilí jsou nejen správné, ale také ekonomicky racionální,“ řekla vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková.

„Proto považuji za důležité, aby vláda v souladu se svým akčním plánem prevence genderově podmíněného násilí zajistila dostatek finančních prostředků na prevenci a na zajištění dostupnosti specializovaných služeb pro oběti,“ dodala. Průzkum ukázal, že každá třetí žena lékařskou pomoc nevyhledá.

Výzkum také ukázal, že znásilněné ženy se často potýkají se sociálními dopady: k nim patří například přerušení či ukončení studia, pracovní neschopnost či ztráta přátel.

Tyto následky uvedlo do průzkumu 44 procent žen, tedy téměř polovina. Naopak fyzická zranění nejsou při znásilnění častá. Podle průzkumu se týkají jen pěti procent žen a osmi procent dívek do 15 let.

Drtivá většina sexuálního násilí se odehrává doma, mezi partnery či příbuznými. Pachatelé domácího násilí své sklony často dědí.

Jak ukázal průzkum, který si nechala vypracovat Asociace intervenčních center, zažila téměř třetina Čechů (31,8 procenta) domácí násilí jak v dětství, tak v dospělosti.

Nejdříve jako svědci, později coby oběti, ale také pachatelé.

„Bez ohledu na to, zda jsou tito jedinci oběťmi, nebo původci násilí, byli v průběhu svého dětství často vystaveni domácímu násilí,“ uvádí Petra Šobáňová ze společnosti SocioFactor, která průzkum pro asociaci vypracovala.

Víc než polovina respondentů přiznala, že jejich děti domácím potyčkám přihlížejí. Čím déle jsou však děti svědky domácího násilí mezi rodiči, tím větší je pravděpodobnost, že se v dospělosti budou chovat stejně.

„Výzkum potvrdil, že děti často opomíjíme jako svědky násilného chování, zejména v případě násilí mezi partnery či manžely,“ dodala ředitelka asociace Martina Vojtíšková.