Článek
Sourozenci se s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 184 500 korun obrátili v roce 2023 na Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva. Jenže nepochodili a neuspěli pak ani u soudů.
Obrátili se proto na Ústavní soud. Ve stížnosti tvrdili, že došlo k porušení jejich práv, když jim stát neposkytl satisfakci, která jim podle jejich přesvědčení v návaznosti na stanovisko Výboru OSN náleží.
Jenže u senátu se soudcem zpravodajem Janem Wintrem pochopení nenašli.
„Z Úmluvy o právech dítěte a jejích protokolů ani ze stanoviska Výboru pro práva dítěte v jejich věci a ani z jiných pramenů mezinárodního práva nevyplývá právo na náhradu újmy tak, jak ho v nynějším řízení vymezují. Výbor není mezinárodní soud a nemá pravomoc závazně určit či deklarovat, že Česká republika porušila práva stěžovatelů,“ rozhodli v úterý soudci.
Odškodného se mohou domáhat jinak
Ústavní soud připomněl, že Česko věnovalo stanovisku Výboru OSN pozornost a popsalo, jaká opatření pro nápravu stavu přijalo či přijme. Sourozenci podle verdiktu mylně předpokládají, že v jejich případu existuje nějaké právně závazné stanovisko o porušení jejich práv, což ale podle Wintra není pravdou. Naopak, soudy včetně toho Ústavního totiž při přezkumu jejich umístění do krizového centra neshledaly žádnou chybu.
Podle verdiktu však mohou sourozenci podat civilní žalobu a domáhat se satisfakce podle zákona o odpovědnosti státu za škodu.
„Úmluva o právech dítěte je každopádně významným hlediskem pro posouzení ústavnosti jednání orgánu veřejné moci vůči jednotlivci. Právě proto také stěžovatelům za případné porušení Úmluvy, které závazně shledá soud, bude svědčit právo na náhradu případné újmy,“ nastínil možný další vývoj Wintr.
