Čeští kriminalisté vylepšili metodu, která pomáhá rozeznat vraždu od nehody

Tzv. rozsivkovou analýzu k určení toho, v jakém vodním prostředí člověk utonul, používají vědci i soudní lékaři už řadu let. Čeští vědci nyní metodu získávání rozsivek vylepšili. Dokážou z těla zemřelého získat mnohem větší množství rozsivek a přesněji analyzovat a určit typ vodního prostředí, kde utonul. Využívají k tomu filtraci.

„Díky filtraci získáme z tkání daleko více rozsivek. Doteď se používaly hlavně metody centrifugace, ale při ní ale přišla spoustu materiálu vniveč. Nová metoda filtrace tento problém vyřešila, na filtru nám zůstane výrazně větší množství čistého materiálu, následná analýza je pak přesnější a čistší,“ popsala forenzní botanička Kriminalistického ústavu Policie ČR (KÚP) Kateřina Zubíčková.

Rozsivky jsou řasy, které žijí ve všech možných typech vodních prostředí. Vyskytují se ve sladké i slané vodě.

„Když člověk tone, vdechuje vodu obsahující rozsivky. Voda se z plic dostane do krevního oběhu a rozsivky se pak kromě plic dostávají do dalších tělních orgánů,“ přiblížila Kateřina Zubíčková.

V plicích se pak obvykle najdou desítky tisíc rozsivek na jeden gram, někdy až sto tisíc. Kriminalisté proto vezmou plíce utonulého člověka a rozsivky v nich obsažené srovnají s vodou, kde byl nalezen.

„Pokud tam je shoda a složení rozsivek je stejné, tak se dá říct, že s největší pravděpodobností dotyčný tonul ve stejné vodě, ve stejném prostředí. Kdyby ale došlo k přesunu těla, například po utopení ve vaně či v bazénu, nebyly by rozsivky v těle vůbec, protože je voda neobsahovala,“ uvedla Zubíčková.

Může se také stát, že rozsivky nalezené v těle se liší od těch zjištěných ve vodě, kde oběť ležela. Pak jsou kriminalisté schopni určit typ biotopu, kde člověk utonul. „Je to vodítko a podpůrná metoda pro soudní lékaře při určení příčiny i místa úmrtí,“ podotkla experta KÚP.

Vývoj metody, díky níž je rozsivková analýza jednoduší a přesnější, trval 2,5 roku. Spolu s kriminalisty z KÚP se na ní podíleli vědci z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a soudní lékaři z pražské Fakultní nemocnice Bulovka. Ti odebírali vzorky ze všech případů zemřelých, u kterých měli podezření na utonutí. Šlo o desítky odběrů ročně. Kriminalisté věří, že nová metoda urychlí analýzy těl nalezených ve vodě a tím i jejich práci.

Rozsivkou analýzu v minulosti už několikrát přinesla zásadní zlom při vyšetřování případů utonulých lidí.

První známá rozsivková analýza se v kriminalistickém ústavu dělala už v roce 1976, šlo o vraždu Ludmily Cervanové, studentky medicíny v Bratislavě. Analýzu tehdy provedl Milan Laupy, specializací biolog i hydrobiolog.

„V případu vraždy Cervanové byly v plicích zjištěny rozsivky, které byly jedinečné tím, že pocházely z termálního vřídla a neodpovídaly místu nálezu těla v říčce Čierna voda u obce Kráľová pri Senci,“ připomněla letitý případ mluvčí KÚP Petra Srnková.

Cervanovou pachatelé opakovaně znásilnili, poté utopili v termálním jezírku (vřídle) a teprve pak tělo přesunuli do nedaleké říčky. I díky kriminalistické analýze rozsivek mohli vyšetřovatelé následně obvinit skupinu sedmi mladých mužů z Nitry, kteří chtěli vraždu zamaskovat jako nešťastnou náhodu – utonutí během koupání. Za svůj čin ale byli po letech odsouzeni.

Na motivy kauzy této vraždy vznikl v Česku v roce 2004 film Bolero.

Další případ, k jehož objasnění přispěly rozsivky, se odehrál před více než deseti lety. V orgánech dítěte, jehož tělo se našlo v bazénu, objevily vědci rozsivky, navíc mořské, které v bazénu být nemohly. Policie následně při domovní prohlídce našla mořské akvárium, které obsahovalo stejné rozsivky jako ty nalezené v těle utopeného dítěte.

„Díky tomu se zjistilo, že rodič utopil svoje dítě v mořském akváriu a tělo poté přenesl do bazénu, aby zinscenoval nešťastnou náhodu. Místo nehody šlo tedy o vraždu a rozsivkou analýza přispěla k jejímu odhalení,“ řekla Novinkám botanička Zubíčková.

V rámci této metody odborníci navíc zjistili, že se rozsivky nedostanou v obvyklém velkém množství do těla až po smrti daného člověka. Pokud tedy pachatel někoho usmrtí a chce čin zamaskovat tím, že oběť vhodí do vody, rozsivková analýza utonutí vyvrátí.

„Rozsivky se do plic v obrovských koncentracích dostávají jen tehdy, pokud člověk opravdu tone a vody se nadýchá,“ doplnila Zubíčková.