Článek
Ústav zdravotnických informací a statistiky proto čeká do 20 až 25 let prudký nárůst nemocnosti v souvislosti s chorobami vyššího věku.
Podle Markéty Bartůňkové z tohoto ústavu bude v roce 2040 v České republice chybět 7628 lůžek následné a dlouhodobé péče. V roce 2050 pak už 10 860 těchto lůžek. „Už teď vidíme, že na akutních lůžkách leží pacienti, kteří potřebují spíš následnou nebo dlouhodobou péči. Nejsou totiž u nich vykazovány žádné akutní výkony,“ dodává Bartůňková.
Následná péče pomáhá pacientovi zotavit se po akutní nemoci, úrazu nebo operaci, například po cévní mozkové příhodě. Dlouhodobá péče zajišťuje podporu lidem, kteří dlouhodobě potřebují pomoci s běžnými denními úkony, například mají trvalé zdravotní postižení.
Těchto lůžek je teď v Česku přes 28 a půl tisíce, z toho takzvaných léčeben dlouhodobě nemocných (LDN) přes 11 tisíc. Podle Bartůňkové teď chybí necelé dva tisíce těchto lůžek.
Nejlépe je na tom Vysočina, nejhůř Jihočeský kraj
Od roku 2010 do současnosti přibylo pacientů ve věku od 65 do 84 let na akutních nemocničních lůžkách o patnáct procent. Těch starších 85 let je skoro o čtvrtinu víc (o 22 procent). Tento trend bude pokračovat kvůli dalšímu stárnutí populace.
Dostupnost následné a dlouhodobé péče se v Česku liší podle krajů. Nejvíc lůžek na 100 tisíc obyvatel má Vysočina (546) a Plzeňský kraj (450). Nejméně Jihočeský (246) a Jihomoravský kraj (292). Hlavní město Praha je s 295 lůžky na 100 tisíc lidí pod průměrem České republiky. Ten je 348 lůžek.
Podle Bartůňkové je kromě rozšíření lůžkového fondu také potřeba motivovat zdravotnické pracovníky, aby do nově vznikajících pracovišť měli chuť nastoupit a zajišťovat péči o pacienty v seniorním věku.
Podle Petra Fialy z Asociace českých a moravských nemocnic pracuje v následné a dlouhodobé péči 1320 lékařů. A sester je na jednoho pacienta pětkrát méně než v akutní péči. Přitom jde o těžké pacienty a těžkou práci: „Například k pacientům, kteří váží sto a víc kilo, musí přijít dvě až tři ošetřovatelky, aby je otočily. Ženy za pár měsíců z této péče odchází za větší nadějí, že se budou jejich pacienti rychleji uzdravovat, a za víc penězi. V Praze nebo v Brně dostanou sestry ve fakultních nemocnicích i dvojnásobný plat za lehčí práci.“
Petr Fiala také dodává, že by pomohlo speciální ošetřovatelské pojištění: „Lidé ani zaměstnavatelé by nemuseli platit nic navíc. Jen by se vyčlenila část z nemocenského a část ze sociálního pojištění, a tak by vzniklo solidární pojištění na péči, kterou bude potřebovat velká část z nás.“
