Bývalý generál Mičánek: Dvě procenta HDP na obranu jsou start, ne cíl

Podle Františka Mičánka je plnění aliančních závazků často zjednodušováno pouze na výdaje na obranu a na symbolickou hranici dvou procent HDP, které by měly dosahovat. Tento pohled je však podle něj spíše politický než odborný.

„Magické číslo dvě procenta sledují hlavně politici. V Severoatlantické alianci ale odborníky zajímá především to, co jsme za ty peníze skutečně nakoupili a jaké schopnosti jsme tím vybudovali,“ říká Míčánek.

Zdůrazňuje, že drobné odchylky v řádu desetin procenta nejsou pro alianční plánování rozhodující. „Handrkování o tom, jestli to bylo 1,96 nebo 2,09 procenta, je politická parketa. Armáda se takhle plánovat nedá,“ dodává.

Za nebezpečné považuje i úvahy o skokovém financování obrany: „Představa, že jeden rok dáme 1,5 procenta a další třeba šest, je naprostý nesmysl. Dlouhodobé investice se takto řídit nedají.“ Dlouhodobé stabilní financování umožňuje podle něj systematické investice.

Zmíněná dvě procenta HDP výdajů na obranu považuje Mičánek za minimální. „Tohle nikdo zásadně nezpochybňuje, nezpochybňovala to ani bývalá opozice, dnes vládní koalice. Ta dvě procenta by měla být základ, který je nezbytné udržet,“ říká.

Výrazné navyšování výdajů nad tři procenta, které slibovala vláda Petra Fialy (ODS), považuje ale za málo realistické. „Nevěřím, že se v budoucnu podaří dosáhnout tří a půl nebo dokonce pěti procent,“ dodává a skeptický je i ke snahám započítávat do obrany výdaje jiných resortů: „Kreativní financování by nám v Bruselu stejně dlouhodobě neprošlo.“

Práci předchozího vedení ministerstva obrany Míčánek hodnotí jako rozběhnutou správným směrem. „Zatím jsme hodně nakupovali, ale doma toho moc nemáme. Většina techniky teprve přijde,“ konstatuje.

Připomíná, že klíčové projekty – od dělostřeleckých systémů Caesar přes bojová vozidla pěchoty CV90 až po nové tanky a letouny F-35 – mají dlouhé dodací lhůty. Tempo investic ale podle něj už nyní naráží na své limity.

„Investice dnes tvoří skoro padesát procent obranného rozpočtu. To je varovně vysoké číslo,“ říká Mičánek, podle něhož stát podceňuje navazující výdaje: „Nakoupenou techniku musí někdo obsluhovat, udržovat a provozovat. Mandatorní i běžné výdaje tomu budou muset odpovídat.“

Otevřeně přiznává rozpaky nad tím, jaké projekty dostaly přednost. „Nemyslím si, že absolutní prioritou měly být například tanky nebo letouny F-35,“ upozorňuje s tím, že protivzdušná obrana se do centra pozornosti dostává až nyní a se zpožděním.

Zásadní deficit, který by mělo napravit nové vedení resortu, vidí Mičánek v oblasti moderních technologií. „Všichni mluví o dronech, ale to je jen část problému. Chybí mi projekty v logistice, práci s daty, umělé inteligenci nebo 3D tisku,“ uvádí příklady. Právě tyto schopnosti podle něj rozhodují o efektivitě velení i odolnosti armády v moderním konfliktu.

Za důležitý krok považuje také plánovaný hloubkový audit ministerstva obrany. „Pokud má vést k větší transparentnosti a systémovým změnám obranného plánování, pak dává smysl,“ připomíná úkol, který čeká Jaromíra Zůnu (za SPD) v čele resortu obrany.

Jednoznačně pozitivně hodnotí českou muniční iniciativu a podporu Ukrajiny. „Z mého pohledu je to velmi dobrý, užitečný a úspěšný projekt,“ říká s tím, že iniciativa efektivně využila mezinárodní kontakty a informace o dostupných zásobách munice, přičemž Česko nestála mnoho peněz.

„Většina peněz přišla ze zahraničí, ale přínos pro český obranný průmysl byl obrovský,“ dodává a odmítá tvrzení nového premiéra Andreje Babiše (ANO), že pomoc Ukrajině jde na úkor českých občanů.

„Muniční iniciativa rozhodně není proti zájmům České republiky. Naopak,“ zdůrazňuje. Připomíná, že země, které dnes Ukrajinu podporují, budou mít po válce výhodnější pozici při její obnově: „Byla by chyba tuhle politiku opustit. Naopak bychom měli hledat další formy pomoci.“