Bradáčová: Agrese a násilí u mladých roste, policie už jezdí do škol co týden

Naše data mluví o tomtéž. Trestná činnost mladistvých loni vzrostla o osm procent. Co je ale podstatnější a znepokojivé, že se zvyšuje agrese a stupňuje se intenzita násilí.

Vedle trestného činu loupeže významně přibývá ublížení na zdraví s těžkými následky, nebezpečného vyhrožování, ale i vražd. Loni bylo z vraždy obžalováno deset mladistvých osob, o rok dříve to byly jen čtyři případy.

Nárůst jsme zaznamenali i u sexuálně motivované trestné činnosti, u závažných případů znásilnění.

Tam je stav setrvalý. Loni se vraždy mělo dopustit šest dětí do patnácti let.

Kriminalita dětí má obvykle souvislost s prostředím, ve kterém žijí. Nezanedbatelnou roli hrají sociální sítě a informace, které jsou v tomto prostoru dostupné.

Při Nejvyšším státním zastupitelství už jsem vytvořila pracovní skupinu, která se bude zabývat trestnou činností dětí. Podle nás by se při práci s dětmi měl mnohem intenzivněji využívat institut rodinného práva a sociálně-právní ochrany dětí.

V současné době je bohužel pro spoustu rodin a dětí nedostupná psychiatrická péče a psychologická pomoc. Stejně tak jsou nedostupná i specializovaná dětská psychiatrická oddělení pro možnou hospitalizaci.

Je to souhra více faktorů. Jsou to podněty ze sociálních sítí i nedostatek sociálního kontaktu, kterým trpí děti právě proto, že žijí ve virtuálním prostoru. Chybí jim sociální interakce, v rámci které se potom vyvíjí určitá solidarita k někomu dalšímu, nastavení mezí, kde násilí už překračuje rovinu únosnosti.

Vedle toho je to ale i rychlost doby, rodinné prostředí, nedostatek zázemí… A v okamžiku, kdy to dítě tzv. přeroste, tak potřebuje odbornou pomoc. Jenže té se mu také nedostává.

Samozřejmě. V minulosti nebyl tento trend tak masivní, aby si zasloužil sledování. Teď tomu tak je, policie do školských zařízení vyjíždí každý týden. Tady je nápodoba zcela zřejmá. Některé činy se inspirovaly útoky v USA a ve státech kolem nás.

Samozřejmě. Právě proto se snažím tento problém ve veřejném prostoru zvednout, protože nebývalo obvyklé, aby se děti ozbrojovaly do školy noži nebo dokonce střelnými zbraněmi. A to je veliké riziko. My přece chceme, aby školy byly bezpečným místem.

Již zmíněná zvýšená agresivita u násilných trestných činů. Týká se to i dospělých pachatelů, ale u dětí je to mnohonásobně vyšší a zřetelné. Některé typy jednání, které dříve byly celospolečensky odsouzeny jako nepřijatelné, se dnes stávají normou. Jde především o verbální projevy, ale to potom úzce souvisí s fyzickým projevem. Z pohledu morálního posuzování věcí se lidé v mnoha ohledech přestali za své verbální projevy stydět.

Ano. Ten v lidech navozuje pocit anonymity. Ono tomu tak je jen zdánlivě, ale dopady jsou mnohdy zásadnější. Například u kyberšikany mezi dětmi jsou psychické dopady naprosto fatální, i s tragickými následky.

V roce 2024 evidovalo státní zastupitelství přes 180 tisíc trestních řízení a před soud bylo postaveno více než 60 tisíc osob. Jedná se o návrat ke standardnímu stavu let 2018 a 2019, tedy před covidovým obdobím. Stejně tak se na stejné úrovni drží procento zprošťujících rozhodnutí, která činí kolem tří procent. Každoročně ještě velmi mírně o desetiny procenta klesá.

Nejvyšší počet trestných činů je na území Prahy, což je ale v aglomeracích hlavních měst napříč Evropou typické. Dále to jsou severní a západní Čechy, což je dáno mimo jiné i tím, že na hranici s Německem dochází k velkému množství drogových trestných činů.

Už několik let pozorujeme přesun majetkové kriminality do virtuálního prostoru, kde každý rok dochází k nárůstu o sto procent případů. Majetková trestná činnost přitom představuje zásadní podíl kriminality. Jenom trestný čin krádeže tvoří 73 procent. U typově závažnější jsou nejčastěji zastoupeny drogová, násilná a daňová kriminalita.

Jde o výrazné, řetězené podvody, kdy občané v řádu stovek, tisíců osob jsou uvedeni v omyl. Jde o tzv. „navolávače“, kteří velmi umně předstírají cizí identitu a vylákají z velkého množství lidí finance.

Označila bych ji v souhrnu za krok správným směrem, a to především v oblasti bagatelní trestné činnosti, která představuje nezanedbatelné procento kriminality. Bagatelní krádeže tvořily loni 19 procent všech zaznamenaných skutků.

Novela umožňuje ukládání krátkodobých trestů odnětí svobody, které by měly u recidivních krádeží zabránit kumulaci podmíněných anebo jiných alternativních trestů, kdy potom jejich přeměna vede i k mnohaletým trestům vězení. To považuji za důležité a za napravení nespravedlivého stavu. V řadě dalších bodů bude záležet na tom, jak se k tomu postaví praxe.

Hodně se mluvilo o změně u drogových trestných činů a jejich postihu. Jako státní zástupci jsme v tomto ohledu stejného rezervovaného názoru jako policie, že pokud došlo k rozvolnění a možné dekriminalizaci, což je ryze politická otázka, tak si stát musí uvědomit, že bude potřebovat daleko více zařízení následné péče a posílit psychiatrickou pomoc.

Je předmětem mnoha debat. Netýkají se jeho potřebnosti, ale způsobu, jakým byl v zákoně proveden. I tam máme velmi rezervovaný, až kritický postoj, protože se domníváme, že zákonná úprava mohla být preciznější.

Je to otázka toho, jak jsou řešeny zápisy do registru (odsouzených za sexuální trestné činy) a potom i následně možný výmaz z registru, tedy celý průběh procesu od doby, kdy je osoba do registru zapsána až po další opatření, která mohou následovat.

Jako velmi intenzivní. Seznámila jsem se s fungováním úřadu, provedla některé personální a organizační změny a v dalších budu ještě pokračovat. Došlo k výměně na postu náměstka a čtyř ředitelů odborů, což souvisí s novou strategií vedení, novým pohledem na efektivitu práce, a především novým pojetím komunikace napříč soustavou státního zastupitelství.

Mým základním cílem je, aby Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) nepůsobilo roztříštěně, ale jako kompaktní instituce, která umí předávat podřízeným státním zastupitelstvím jasné a srozumitelné informace.

To je tvrzení někoho, kdo vůbec nezná realitu. Pro mě je naprosto základní, aby Nejvyšší státní zastupitelství nebylo monolitem tak, jak je tomu dnes. Statistická data říkají, že na NSZ v posledních pětadvaceti letech přišlo 44 nových státních zástupců, z toho 30 z Moravy. Dnes je tedy složeno převážně z těchto státních zástupců, což je jedna názorová linka, a to já nechci. NSZ nemůže být zastupitelstvím pro Brno, ale pro celou republiku.

Chci, aby na NSZ přicházeli zkušení státní zástupci, tedy ve věku 40 let a více. To jsou lidé, kteří už mají pevně usazené zázemí, rodiny, a nejsou ochotní se přesunout do Brna.

Doufám, že se to podaří. Dalším důvodem je i ekonomická úspora. Nechala jsem si spočítat cesty do Prahy v loňském roce a státní zástupci je podnikli ve 210 dnech (pracovních dnů loni bylo 252, pozn. red.). Mnohdy navíc šlo i o deset lidí naráz.

NSZ má totiž téměř všechny partnery v Praze. Nejde jen o ministerstvo spravedlnosti, ale je to třeba i policejní prezidium, vrcholné policejní útvary, rada vlády pro lidská práva a další, v nichž státní zástupci zasedají, anebo s nimi spolupracují.

Detašované pracoviště v Praze navíc není něčím novým. Už tady fungovalo v letech 2006 až 2021. Zavedla ho Renata Vesecká, jejímž náměstkem byl Zdeněk Koudelka (který nyní Bradáčovou za otevření pražské pobočky veřejně kritizuje, pozn. red.). A proto jsou pro mě různá tvrzení z úst tohoto muže úsměvná.

Je to tak. Od července a dále od září tady jsou stáže a přestupy, které jsou z českých krajů, ale i z Ostravy. Tamní státní zástupci chtějí raději působit v Praze, protože cesta do Prahy je pro ně snazší než do Brna.

Jako vyjádření političky, která stojí v čele exekutivního orgánu. Podstatné je, aby státní zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci pracovali standardně, což předpokládám, že se děje. Oni jediní mohou komentovat tuto trestní věc, vyhradili si v ní komunikaci, a ostatní - včetně Nejvyššího státního zastupitelství - to musí respektovat.

Náš úřad jako dohledový orgán obdržel podnět k výkonu kontroly, a to právě od ministryně spravedlnosti. Dohled proběhne standardně, jako kdyby přišel podnět od jakékoli osoby dotčené trestním řízením.

S ohledem na obvyklé postupy předpokládám, že to bude tak do dvou měsíců.

Délku trestního řízení v České republice nelze hodnotit optikou takových kauz, byť se dotýkají veřejného prostoru i tak zásadně jako tato. Průměrná délka trestního řízení je něco kolem 170 dnů od jeho začátku až do pravomocného skončení věci, tedy zhruba půl roku.

Trvání trestního řízení obvykle ukazuje na skutkovou a právní náročnost a v tom se promítají i různé právní názory. Myslím, že především to je důvodem délky řízení ve zmíněné věci. Že se jedná o případ, na který mají různí aktéři, kteří o něm rozhodovali, rozdílný právní názor a také jiné skutkové hodnocení.

Je to nyní v podstatě jediná možnost, jak zabránit v případě rozdílných názorů tzv. soudnímu ping pongu. Rozhodnutí odvolacího soudu se v této věci opírá o jeden z nálezů Ústavního soudu, který naznačil, že v případě rozdílných názorů není cestou odnímání kauzy soudu, který rozhoduje v první instanci, ale naopak otevření dokazování před odvolacím soudem a podání závazného právního názoru.

Právě v této věci je podle mne potřebná legislativní změna. V rámci té změny by byl stanoven princip, který by odvolacímu soudu za jasně stanovených podmínek umožňoval rozhodnout o odsouzení obviněného přímo, přestože byl soudem první instance zproštěn.

Dosud může odvolací soud původní rozsudek pouze zrušit a vrátit věc zpět k novému projednání. Nesmí vynést odsuzující výrok. Byla bych ráda, aby to právo měl. Novela k tomu je napsaná a připravená, ale ještě ji nikdo nezvedl tak, aby o ní Parlament mohl jednat.

To bude do značné míry záviset na tom, kdo bude příštím ministrem spravedlnosti a jaký bude jeho pohled na věc. Jeden zásadní záměr, s nímž jsem do funkce šla, je redukce soustavy státního zastupitelství ze čtyř na tři stupně. Řešení je několik a záleží také na tom, jak budou případně o redukci své soustavy přemýšlet soudy. Čeká nás také jedna novinka, která se netýká trestní působnosti.

Dozor v místech, kde se vykonává ochranná psychiatrická léčba v lůžkové péči. Státní zastupitelství budou nově dozorovat a kontrolovat plnění povinností a zachovávání práv hospitalizovaných osob.