Článek
Sociální pedagog by přitom podle plánů ministerstva školství měl být přítomný ve všech školách. Prokazatelně totiž přispívá ke snižování počtu žáků se školním neúspěchem, podporuje jejich pozitivní přístup ke vzdělávání a napomáhá včasnému řešení mnoha případů ohrožených dětí, ať jde o děti se speciálními vzdělávacími potřebami, týrané či jinak zanedbávané.
Naposledy řešila případ malé dívky, která měla problémy ve školce. Neuměli tam nastavit opatření, která děvče potřebovalo. Trápili se pedagogové i rodiče.
„Dítě mělo náročné dětství, muselo podstoupit už v raném věku operace, má kombinovanou vadu, rozštěp a problém se sluchem. Neustále tam docházelo k vyčleňování dítěte z kolektivu. Rodina byla zoufalá, škola zoufalá a dítě se projevovalo náročným chováním,“ popsala situaci Smetaníková.
Všichni, kteří přichází s dítětem do styku, se sešli. Vyslechla obě strany, kdy si mnohdy poprvé zástupci školy s rodiči mezi sebou řeknou, kde vidí nedostatky a co potřebují.
„Po schůzce obě strany odcházely s nějakým plánem, návody a nástroji. A ve škole mi řekli, že je to nikdy nikdo nenaučil a nikdy ve škole takové dítě neměli. Reflektovali to a sami řekli, že se na tom dítěti učí a uvědomovali si, že takových dětí bude přicházet stále víc,“ popsala příklad z praxe Smetaníková.
Právě v tom spatřuje sociální pedagožka jedno z úskalí systému. Kolikrát jsou podle její zkušenosti ve školách velmi překvapení, kolik mají nástrojů k řešení, ale nevyužijí je. Navíc učitelé mnohdy jdou jen za tím, že musí naučit, ale přehlíží potřeby dětí.
„Třeba první třída je přitom pro děti nejdůležitější, protože si vytváří vztah ke škole. Přichází první regulace jejich chování, první náročná pravidla, udržet se v lavici, něco se naučit, je to pro ně psychicky náročné. Navíc bojují o sociální roli a to, jaké klima vytvoří učitel, ovlivňuje jejich celoživotní vztah ke vzdělávání. Když tam zažijí jen to negativní a jenom ten boj, nebude to mít pozitivní dopad na dítě,“ upozorňuje Smetaníková.
Klíčová je i spolupráce školy a rodiny
Často naráží v praxi i na to, že se nepracuje s rodinami. „Bohužel stále jsou mezi učiteli, i když v menšině, ti se starými zvyky. Například v dětech budují neuvěřitelnou soutěživost a říkají, že děti musí poslouchat na slovo. Vojenská výchova. Takový učitel mi na schůzce vše odkývne a pak volá rodičům a říká jim to samé,“ přibližuje další příklad Smetaníková.
A s tím souvisí i skutečnost, že rodiče pak nevědí, na koho se obrátit, jak argumentovat. Kolikrát jim škola hrozí paragrafy a svými právy a rodiče nevědí, jak se můžou bránit a jestli to tak skutečně je. I tehdy pomůže sociální pedagog.
„Největší problém ale je, když se rodina bojí postavit za práva svých dětí a neřeší,“ upozorňuje pedagožka.
S takovým případem se nyní setkala, kdy učitel cíleně vystavoval nekomfortním situacím středoškolské studenty ve své třídě s tím, že je připravuje na skutečný život. Děti začaly utíkat z hodiny, docházelo k panickým atakám některých žáků. Protože jde o nezletilé, museli s případným řešením souhlasit rodiče. A ti nakonec řekli dětem, ať to vydrží, byť jsou v druháku, protože by jim mohli ve škole zavařit u maturity.
„Takové vystavování neustálému tlaku a stresu způsobuje dlouhodobé psychické problémy, zvyšuje odpor ke školství a ztrátu absolutní důvěry vůči rodičům i systému. A ty děti v tom prostě zůstanou samy,“ dodává Smetaníková.
Kdo je sociální pedagog
Sociální pedagog je vysokoškolsky vzdělaný odborník, který své kompetence k výkonu povolání získal studiem vyšší odborné školy (DiS.), nebo vysokoškolským bakalářským či magisterským studiem (Bc., Mgr.), a to v oboru Sociální pedagogika/Sociální práce.
Sociální pedagog se zaměřuje na děti, mládež i celé spektrum dospělých. Pokud se však zaměříme na školy, tak pak jeho cílovou skupinou jsou žáci docházející do školy, jejich rodiče i samotní pedagogové (učitelé, asistenti pedagoga). Ve vztahu k žákům a rodičům pak může sociální pedagog využívat prvky sociálního poradenství a sociální prevence, kterou může poskytovat ambulantně i v rámci terénní práce.
Náplň práce sociálního pedagoga je velmi různorodá. Zabývá se například propojením školy a jiných subjektů, jako je obec, policie, OSPOD nebo sociální služby, může působit jako prostředník (mediátor) mezi školou a rodinou, ale i ostatními pedagogy. Svou náplní práce pak může připomínat učitele, psychologa, nebo sociálního pracovníka, se kterým je u nás nejvíce spojován.
Zdroj: Asociace sociálních pedagogů (ASOCP)
Sama pořádá vzdělávací kurzy pro pedagogy s důrazem na téma náročného chování, týrání, zanedbávání, zneužívání a dalších patologických věcí.
„Bohužel musím říct, že o to takový zájem není. Přitom si myslím, že bychom se měli věnovat hlavně učitelům. Já je vnímám jako hrozně důležitou a významnou složku v životě dítěte, jsou skoro jako druzí rodiče,“ míní pedagožka. Proto jako protiváhu kritiky směrem k učitelům vznikl projekt Hledá se inspirativní učitel.
„Chceme poukazovat na učitele, kteří dělají něco navíc. Ty, kteří jsou lidští a nejsou ve třídě jen proto, aby vzdělali a naučili. Jsou to pedagogové, kteří dávají vzor a vytváří pozitivní klima a podporují děti v osobním životě,“ vysvětluje Smetaníková.
První z učitelů, jejichž příběhy posílají děti, jejich kolegové i třeba rodiče nebo známí, už své ocenění dostali. Mnohé pak překvapilo, že jsou takto vůbec vnímáni a příjemně je to zaskočilo.
