Hlavní obsah

Nevýchova není anarchie. Jak ji využít, když máte doma puberťáka

5:45
5:45

Poslechněte si tento článek

Puberta je čas zkoušek pro děti i rodiče. Dospívající hledají sami sebe, zkoušejí, kam až mohou zajít, a často boří dříve nastavené jistoty. Rodiče pak stojí před otázkou, kdy trvat na svém a kdy nechat volnost. Tradiční výchova sází na autoritu, zákaz a kontrolu. Jenže výzkumy i zkušenosti ukazují, že méně příkazů a více důvěry při zachování pevných hranic může vztah mezi rodičem a puberťákem nejen přežít, ale dokonce posílit.

Foto: Profimedia.cz

Nevýchova není o bezbřehé anarchii, ale o respektu, který jde ruku v ruce s jasnými hranicemi.

Článek

Právě to je filozofie tzv. Nevýchovy, kterou v Česku představila Kateřina Králová. Přístup, který dítě nevnímá jako problém, ale jako partnera na společné cestě.

Rodič jako průvodce, ne velitel

„Nevýchovný přístup není ani liberální, ani direktivní,“ říká Katka Králová. „Je především dynamický a citlivý k druhému. Vnímá dospívajícího na druhé straně a reaguje na to, co se mezi ním a mnou jako rodičem skutečně děje. Pak totiž nastavuju pravidla s daleko větším citem k situaci i k tomu svému puberťákovi.“

To znamená, že v některých chvílích je potřeba pevně říci NE, i když to vypadá jako odpor. Někdy je ale třeba ustoupit a nechat dítě samostatně nést odpovědnost za jeho rozhodnutí. „Může to být pro něj výborná zkušenost, učení se samostatnosti a zodpovědnosti za své rozhodnutí,“ vysvětluje Králová. Tímto způsobem se rodí důvěra a otevřený vztah, kdy teenager nevidí rodiče jako nepřítele, ale jako partnera, jehož názor bere vážně.

„Rodičovství je balanc mezi laskavostí a pevností,“ zdůrazňuje Katka. „Ten ‚fígl‘ je učit se vnímavosti k tomu, co se s dítětem a v našem vztahu děje, abychom na to dokázali reagovat.“

Tento přístup může být efektivní zejména v období dospívání, kdy děti hledají svou identitu a touží po větší míře samostatnosti. Nevýchova podporuje jejich schopnost samostatného rozhodování a zodpovědnosti za své činy.

Úspěch tohoto přístupu závisí na schopnosti rodiče naslouchat, být trpělivý a flexibilní v přístupu k dítěti. Některé děti mohou potřebovat jasnější strukturu a pravidla, které tradiční výchova poskytuje.

V konečném důsledku je klíčové najít výchovný styl, který nejlépe vyhovuje potřebám dítěte a rodiny jako celku.

Hlavní rozdíly mezi Nevýchovou a tradiční výchovou:

  • Přístup k autoritě: Tradiční výchova klade důraz na autoritu rodiče, zatímco Nevýchova usiluje o vztah založený na vzájemném respektu.
  • Komunikace: V tradiční výchově je komunikace často jednostranná, rodič dává příkazy a očekává jejich dodržování. V Nevýchově je komunikace otevřená, rodič naslouchá i dítěti a společně hledají řešení.
  • Pravidla a hranice: Tradiční výchova se vyznačuje přísnými pravidly a důsledky za jejich porušení. Nevýchova se zaměřuje na nastavení hranic s ohledem na potřeby dítěte s důrazem na důsledky spíše než tresty.
  • Role dítěte: V tradiční výchově je dítě vnímáno spíše jako objekt výchovy, který má poslouchat a dodržovat pravidla. V Nevýchově je dítě vnímáno jako aktivní účastník výchovného procesu, jeho názory a pocity jsou brány v úvahu. Ačkoli to neznamená, že se jim rodič podřídí.

Jak najít hranici mezi svobodou a chaosem?

„Dnes se často zapomíná, že svoboda musí jít ruku v ruce se zodpovědností. Pokud ne, vzniká to, čemu říkám „cochcismus": dělám si, co chci. A to je problém, když může dospívající všechno a nemusí nic,“ vysvětluje Králová.

Nevýchova tedy není o bezbřehé anarchii, ale o respektu, který jde ruku v ruce s jasnými hranicemi. Ty rodiče chrání i informují o tom, kde končí prostor pro experiment a kde začíná nebezpečí. A právě pevné hranice s vnímavostí vůči dítěti tvoří ten nejcennější základ.

Z porozumění roste důvěra

Zastánci Nevýchovy věří, že výchova bez křiku a nátlaku může usnadnit život nejen s malými dětmi, ale i s těmi v pubertě. Pomáhá řešit běžné každodenní situace od ranního vstávání a hygieny až po vzdory a problémy spojené s dospíváním.

Podstatou Nevýchovy je přirozený přístup rodiče, který se snaží dítě skutečně pochopit. Místo tvrdých pravidel jde o otevřenou komunikaci a hledání společného řešení tam, kde to lze. „Nelze to vždycky, jsou chvíle, kdy rodič rozhodne a je to tak v pořádku,“ doplňuje Králová. Klíčem je také pečovat o vlastní klid a pohodu, protože jen rodič v rovnováze dokáže jednat trpělivě a bez stresu.

Tato metoda však není zázračná a názory na její účinnost se různí. Někteří rodiče ji vítají jako osvobozující změnu, jiní upozorňují, že je stále důležité najít rovnováhu mezi přátelským vztahem a jasnou rodičovskou autoritou. Mnozí z nás totiž stále podvědomě opakují vzorce, které si přinesli z vlastního dětství.

Nejčastější přešlapy ve výchově:

  • přílišnou snahu vštěpovat dítěti jen svá pravidla
  • trvat na tom, že jen rodič má pravdu
  • nedostatek dialogu a neptání se na dětské názory
  • nabídky odměn místo přirozené motivace
  • zatajení důležitých informací před dítětem

„Když cítíte, že s vámi dítě vymetá, ale bojíte se něco říct, aby nebyl kravál, je čas posílit svoje hranice,“ radí Kateřina. Špatný pocit bývá často tím nejlepším rádcem a upozorní nás, že naše hranice byly překročeny.

Právě proto je důležité nezavírat oči před tím, co se děje. Mít jasno v tom, co je přijatelné a co už ne. Ustát konflikt a stát pevně na svém, aniž by rodič působil jako tyran. Tak vzniká prostor pro důvěru, i když se emoce zvedají.

Základ je v tom, jak se hranice nastavují. Jestli jsou jen tvrdé příkazy, nebo výsledek vzájemného porozumění a otevřeného dialogu. Ten druhý přístup přináší daleko víc – respekt, důvěru a zdravý vztah.

Výzkumy: důvěra zvyšuje výkon i spokojenost

Nevýchova často sklízí pochybnosti: není to moc volné? Neztrácí rodič kontrolu? Ale výzkumy říkají něco úplně jiného. Podpora autonomie v dospívání prospívá psychickému zdraví i rozvoji odpovědnosti. Když rodič naslouchá, respektuje potřeby dítěte a umožní mu rozhodovat o sobě, posiluje jeho vnitřní stabilitu a sebedůvěru.

Dlouhodobý německý výzkum z roku 2021 sledoval téměř 800 dětí ve věku 10 až 17 let. Identifikoval čtyři styly rodičovství podle míry podpory autonomie a vřelosti. Teenageři z podpůrného prostředí měli lepší školní výsledky a méně psychických problémů. Naopak ti, kteří vyrůstali v kontrolujícím prostředí, častěji trpěli úzkostmi a školní neúspěšností.

Stejně tak studie z roku 2017 ukázala, že rodiče, kteří dovolují samostatnost, přispívají k vyšší životní spokojenosti, sebeúctě a méně problémům. Přílišná psychologická kontrola, jako manipulace či citové vydírání, naopak psychiku dospívajících poškozuje.

Rodič jako klidný maják

Nevýchova neznamená, že je „všechno dovoleno“. Je to vědomá cesta plná chyb, ale i možností růst. Dítě, které cítí respekt a důvěru, se učí nést odpovědnost. Rodič, který naslouchá, a přitom drží kurz, vychovává ne poslušného vykonavatele, ale samostatného a stabilního člověka.

Výběr článků

Načítám