Ondrovi zachránila život sestra Anička. Darovala mu kostní dřeň

Pavla a Petr měli podezření, že syn bude alergik. Stejně jako jeho tatínek. „V létě měl velkou rýmu. Smrkal, kýchal. Na alergologii mu vzali krev, kde se jim nezdály hodnoty, a tak nás poslali do Motola,“ vyprávěla Novinkám Ondrova maminka s tím, že tehdy začala mít obavy.

Jenže lékaři diagnózu neznali, na odběry museli přijet ještě několikrát. Po zhruba roce oznámili doktoři rodině zdrcující verdikt - Fanconiho anémie. To je velmi vzácné geneticky dané onemocnění, které způsobuje selhávání kostní dřeně a zvyšuje riziko vzniku zhoubných nádorů.

„Vůbec nikdy jsem o tom neslyšela. Nikdy. Hned jsem se koukla na internet a dozvídala jsem se špatné věci. Byli jsme z toho s manželem zdrcení,“ zavzpomínala jen nerada Pavla. Ondra byl teprve v první třídě a transplantace kostní dřeně měla proběhnout až za delší čas.

Rodina investovala peníze do nejrůznějších přípravků na zlepšení hodnot krve a snažila se žít normální život, dětem řekla jen to nejnutnější. Po každých dalších testech ale věděli, že den, kdy Ondra bude potřebovat kostní dřeň, se blíží. Po prodělání covidu nastoupil dnes už jedenáctiletý Ondra do Motola, kde strávil s maminkou několik měsíců.

„Když jsme byli u doktora Sedláčka, tak on mi dal takovou knížku - Medvědi bývají také nemocní. Zjistil jsem, že mi něco je, že někam budu muset jít. Docela jsem se toho bál. Musel jsem být pořád v pokoji v posteli a bylo mi divné, že tam se mnou není zbytek rodiny,“ popsal Novinkám velký bojovník, kterému ovšem tehdy nedocházelo, že bojuje o život. Všichni se o něj báli, hlavně o dva roky starší sestra Anička, která se ukázala jako ten nejlepší dárce kostní dřeně.

„Bylo to zvláštní, že nebyl doma. Do té doby jsme spolu byli pořád a najednou tu nebyl. Vůbec mi ale nedocházelo, že by mohl přijít o život,“ svěřila se Anička, které přišlo naprosto automatické, že bratrovi svou kostní dřeň dá. „Mám ho ráda,“ doplnila s úsměvem mladá dívka.

Ondra nakonec neměl žádné komplikace a léčbu zvládl skvěle. Návrat domů byl ovšem pro rodiče šokující. „Byl to úplně někdo jiný, byl jako vyměněný, ze všeho vyjukaný, chvíli trvalo, než se situace srovnala,“ prozradil tatínek Petr.

Rodinu strach o jednoho člena změnil. Už pro ně fráze „hodně zdraví“ není jen klišé. Když proto přišla od Nadačního fondu Kapka naděje nabídka na ozdravný pobyt v Turecku pro celou rodinu, nemohli tomu uvěřit.

„Měli jsme radost, ale řekla jsem dětem, ať se netěší, dokud tu nebudeme. Protože vždy, když jsme měli někam jet, někdo onemocněl,“ pousmála se Pavla s tím, že vše dobře dopadlo a všichni odletěli s dalšími rodinami. Pro Ripplovi to ovšem bylo vůbec poprvé v letadle a u moře. Radost tak mají nejen obě děti, ale i jejich rodiče.

„Je to tu skvělé. Chtěli bychom opravdu všem moc poděkovat. Jak doktorům, tak Kapce naděje, že tu můžeme být. Po tom všem, co máme za sebou, je to pro nás obrovská úleva a nadechnutí,“ dodal tatínek Ondry.

„Vzhledem k tomu, že jsme s Kapkou naděje do hotelu Turquoise přijeli již po třetí a na příští rok jsme opět dostali pozvání, troufám si říct, že se jedná o krásnou podzimní tradici. Je až dojemné, jak může spojení nadace, cestovní kanceláře, špičkového pětihvězdičkového hotelu a letos poprvé i se zapojením pražského letiště V. Havla rozzářit oči nejen dětí, ale celých rodin, které se, tentokrát ve většině případů, k moři podívaly poprvé v životě,“ zhodnotila pro Novinky expertka na cestování a obchodní ředitelka Blue Style Lenka Pátek.