Článek
„Na začátku nám lékaři řekli, že se Ondra bude dva roky léčit, s nejistou prognózou. Co chvíli měl nějakou komplikaci, musel i na operaci nohou,“ vzpomíná na těžké chvíle maminka Hana Loubková.
Když nemohl Ondra ven mezi lidi, začal se bavit tvorbou videí pod názvem ondraL.studio, v nichž má hlavní roli chobotnička, která je maskotem nadačního fondu Viki. Ten se zaměřuje mimo jiné na zlepšení stravy dětských onkologických pacientů a plnění jejich přání. Ondra patří mezi jeho velké podporovatele. Na podzim začal péct popraskané sušenky zvané crinkles na různé akce a výtěžek pak daruje přímo nadaci.
Před Vánocemi tak předal fondu Viki 25 tisíc korun, navíc jeho nepřehlédnutelná aktivita má efekt sněhové koule, takže na sebe nabaluje další pomoc. Například Základní škola Pardubice-Spořilov věnovala fondu 44 tisíc korun, což byl výtěžek školního vánočního jarmarku, kde se prodávaly i Ondrovy sušenky.
„Není to ve stylu ‚přispějte nám‘, to jsme zamítli hned na začátku, ale pomáháme někomu jinému, a to nás teď všechny doma nejvíc motivuje. Ondru to posunuje dál a my ho podporujeme,“ vysvětluje celý záměr maminka.
Ondřej Loubek je v kuchyni jako doma. Krátí si tím dlouhé chvíle při léčbě leukémie. Kvůli léčbě kortikoidy se hodně změnil.
Ondru pečení baví. „Dělám obyčejné sušenky i crinkles. Těch peču asi deset druhů, nejradši mám borůvkové, pistáciové a vanilkové,“ říká.
Kromě postele tráví nejvíc času právě v kuchyni, protože v aktuálním stavu dokáže alespoň stát. Ještě než v pátek po Novém roce vyrazil do Prahy na další kontrolu, připravil jednu specialitu. „Vařil jsem maso ze pštrosa, recept mi poradil pan Kratěna, který je šéfkuchařem v motolské nemocnici,“ chlubí se Ondra.
Inspirace pro ostatní
Na Facebooku má malý influencer téměř sedm tisíc sledujících. Mnozí oceňují, jak boj s nemocí snáší, zůstává pozitivní a šíří dál dobrou náladu.
Ondrova videa sledují třeba i pacienti, kteří jsou na začátku léčby. „Kdybych si na začátku přečetla, že to někdo dává s nadhledem a humorem, asi by mi to hodně pomohlo. I kdyby teď naše zkušenosti pomohly třeba jen jednomu člověku, říkám si, že to má smysl,“ říká Hana Loubková.
A hned dává příklad: „Jeden nemocný kluk, který sleduje Ondrův příběh, říkal, že až se uzdraví, půjde do Motola dělat dobrovolníka. Kolikrát nám z těch příběhů vyhrknou slzy.“
Nemoc Ondry přitom změnila život celé rodině. Vrátila se z Německa, kde Ondrův táta pracoval, zpátky domů na Vysočinu. „Žijeme teď úplně jinak, jsme odříznutí, žijeme od kontroly ke kontrole. Když má Ondra horší výsledky, jezdíme do Prahy obden, když je to lepší, jedeme ‚pouze‘ dvakrát týdně. Dohromady už těch cest bylo kolem devadesáti,“ popisuje Hana Loubková, která před synovou nemocí pracovala jako učitelka klavíru v základní umělecké škole.