Článek
Ubližovat svým dětem nechce žádný milující a duševně zdravý rodič. Obzvlášť máma, která dítě devět měsíců nosila v sobě a je s ním i po porodu několik let těsně spojená. Když se však na vás všechno sype a jste ve velkém stresu, může se stát, že bouchnete a své dítě plácnete přes zadek, případně ho hrubě odstrčíte.
Přestože poté na okamžik pocítíte úlevu, záhy ji vystřídá šok: „Co jsem to provedla?“
Jste špatná máma?
Příští hodiny a možná i dny po činu vám ta chvíle probleskuje před očima a ptáte se: „Jsem špatná máma?“
Ne, nejste špatná máma. Stalo se to poprvé, udělejte všechno pro to, aby to bylo zároveň naposledy.
„Naučte se tyto projevy hněvu ovládat a minimalizovat tak jeho negativní dopad. Na rozdíl od dítěte, které je plné energie a ještě neumí krotit své spontánní projevy, emočně zralý dospělý musí mít své chování pod kontrolou,“ říká klinická psycholožka a propagátorka „klidného rodičovství“ Laura Markhamová.
Co se odehrává v dítěti
Představte si, že na vás křičí partner. Přidejte k tomu, že je třikrát větší než vy a jste na něm zcela závislí, co se týče potravy, přístřeší, bezpečí a ochrany. Je vaším primárním zdrojem lásky, sebevědomí a informací o světě.
„Všechny pocity, které to ve vás vyvolalo, vynásobte tisícem. Co se děje uvnitř dítěte, když se na něj zlobíte, je velmi podobné,“ vysvětluje psycholožka.
Hněv je sám o sobě dostatečně děsivý. Tělesné tresty vyvolávají i neblahý biologický paradox. „Mozek dítěti říká, aby uteklo před tím, co by mu mohlo ublížit, a zároveň, aby šlo ke svému pečovateli,“ uvádí psychiatr Daniel Siegel. „Jinými slovy ho tak učíte, aby hledalo lásku u lidí, kteří mu ubližují,“ varuje.
K tomu přidejme, že, jak potvrzuje například výzkum, který analyzoval na sedmdesát studií, fyzické tresty jsou neúčinné, pro vývoj dětí škodlivé a přispívají ke zhoršení jejich chování.
Proč vás děti tolik vytáčejí?
V klidu byste se v situaci, která vás rozzlobila, chovali úplně jinak. Vaši reakci podle psycholožky Markhamové nezpůsobuje chování dítěte.
„Když třeba opět uhodí sourozence, vyvodíte závěr ,bude z něj psychopat‘, který vede k dalšímu závěru ,jsem špatná matka‘. Spustí se nekontrolovatelný proud emocí. V tomto případě strachu, zděšení a viny. Jelikož je nedokážete unést, nejlepší obranou je útok, takže se na své dítě v hněvu vrhnete. Celé to trvá pouhé dvě vteřiny.“
Vaše děti ve vás stimulují intenzivní pocity z vašeho vlastního dětství. Nevědomě si pak znovu prožíváte minulost. Strach a vztek z dětství jsou silné, proto vás přemáhají i v dospělosti.
Co dělat, když už jste dítě uhodili
Tím, že přijmete odpovědnost za vlastní chování, děti učíte, aby i ony samy přebíraly odpovědnost za to své. „Přiznejte, co jste udělali, a proberte to s dítětem. Promluvte si s ním o tom, co cítilo. Pak ho obejměte a utěšte ho,“ radí psychiatr Siegel.
Omluva musí být jasná a srozumitelná. Dítě také pochopí, že člověk občas v životě může udělat něco, co není správné, a omluva za chybu ho učí, že v takových situacích je nutná a zároveň možná náprava.
Praktické tipy, jak zabránit opakování
Život s dětmi vám dá dostatek příležitostí pro převedení těchto tipů do praxe.
1. Uvědomte si, proč se na dítě zlobíte
Když například přijdete naštvaní z práce a přirozená bujarost dětí vás unavuje, vysvětlete jim situaci a požádejte je o ohleduplnost.
„Pokud pokračují nebo dělají něco, při čem by se mohly zranit, zopakujte jim svou žádost a případně je přesměrujte na jinou aktivitu, abyste zabránili výbuchu hněvu,“ doporučuje Siegel.
2. Uklidněte se
Hněv je třeba co nejdříve zklidnit. Zhluboka se nadechněte. „A teď si můžete vybrat, jestli se chcete nechat unést emocemi, nebo ne,“ nabízí Markhamová.
Setřeste napětí z rukou, a ještě desetkrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Zkuste se usmát. Uvolní to napětí a změní vaši náladu. Uleví se vám i při broukání „hmmm“.
Chcete-li vyzkoušet „osvědčenou radu“ mlátit do polštáře, pak jedině v soukromí. „Pro dítě je pohled na vás, jak boxujete do polštáře, děsivý. Je mu jasné, že polštář je náhradou za jeho hlavu, a obraz šílené matky se mu vryje do paměti,“ upozorňuje psycholožka.
3. Na chvíli odejděte
Pokud to situace dovolí, řekněte, že se na chvíli vzdálíte, odejděte z místnosti a vraťte se, až budete klidní. Nebudete tak v pokušení na dítě vztáhnout ruku. Dítěti tak předvádíte příkladné sebeovládání.
Příliš malé dítě by šlo s křikem za vámi. Neodcházejte od něj. Zchlaďte si ruce nebo obličej studenou vodou. Pak se na několik minut vedle něj posaďte, zhluboka dýchejte a opakujte si zklidňující mantru, například: „Toto není nouzová situace.“
4. Za každou cenu se vyhněte násilí
Plácnutí vám může dočasně ulevit, ale smaže všechno pozitivní, co jako rodič děláte. „Tělesné tresty navíc obvykle eskalují. Jsou návykové, protože člověka okamžitě zbaví rozrušení. Existují ale mnohem lepší způsoby, jak toho docílit a dítěti neublížit,“ připomíná Laura Markhamová.
„Fyzické tresty, křik a hněv v rodině se v pubertě a dospělosti velmi často přihlásí jako úzkost nebo deprese. I na to je dobré myslet,“ upozorňuje Daniel Siegel.
5. Dávejte si pozor na tón hlasu a volbu slov
Čím klidněji mluvíte, tím klidněji se cítíte a tím klidněji na vás také reagují ostatní. „Podobně používání nadávek vás i posluchače ještě více rozčílí a vyhrotí situaci. Tónem hlasu a volbou slov můžete uklidnit nebo rozrušit sebe i druhého. Pamatujte, že vy jste vzorem,“ připomíná psycholožka Markhamová.
