Internet zesiluje rodičovskou nejistotu a vede k přehnaným zásahům do dětství

Podle dětského lékaře Cyrila Matějky internet výrazně oslabuje rodičovské sebevědomí. Rodiče se denně dívají na to, jaké dárky dostávají jiné děti, co nosí nebo kam jejich rodiny jezdí na dovolenou. Neustálé srovnávání pak snadno vyvolává pocit, že nejsou dost dobří.

„Když narazím na profily, kde se rodiče okázale prezentují skrze vlastní dítě, většinou je okamžitě skrývám. Je to spíš depresivní než inspirativní,“ říká Matějka. Upozorňuje přitom, že stejný mechanismus srovnávání se dnes přenáší i na děti a začíná mnohem dřív, než samy dostanou do ruky první telefon.

Internet zároveň proměnil vztah rodičů k autoritám. Diskusní fóra, influenceři a algoritmy dnes často stojí na stejné úrovni jako osobní zkušenost nebo doporučení lékaře. Rodiče se tak ocitají v záplavě protichůdných názorů, mezi nimiž není snadné se zorientovat. „Tohle tu ale bylo vždycky. Proto nás doktory štvaly mamablogy a mamaweby,“ připomíná Matějka.

Právě tato nejistota se podle něj promítá do každodenního chování rodičů. Často mají pocit, že musí reagovat na každou drobnost, být neustále ve střehu a nic nepodcenit. Výsledkem je zvýšená kontrola a menší prostor pro dětskou samostatnost.

Matějka si dlouhodobě všímá toho, jak silně dnes dospělí vstupují do dětského světa. Rodiče podle něj často přebírají roli prostředníků v situacích, které by děti dokázaly zvládnout samy. „Na hřišti za ně zasahují do sporů a nenechají je, aby si je alespoň zkusily vyřešit samy. Neříkám, že se to někdy nestane každému z nás, ale děti by měly dostat víc prostoru,“ upozorňuje.

Nejde přitom o jednorázový problém, ale o dlouhodobý posun. Děti si méně zkoušejí zvládat konflikty bez pomoci dospělých a hůř si budují vlastní odolnost.

Zkušenosti z praxe potvrzují i zahraniční studie. Psycholožka Courtney Beardová upozorňuje, že nadměrná rodičovská angažovanost často nevychází z potřeb dítěte, ale z úzkosti dospělých. Rodiče zasahují v situacích, které by dítě zvládlo samo, protože jim to krátkodobě přináší úlevu a pocit kontroly.

Z dlouhodobého hlediska ale tento přístup děti připravuje o zkušenosti, díky nimž si budují samostatnost a schopnost zvládat zátěž. Podle Beardové nejde o to dětem nepomáhat, ale rozlišovat, kdy je podpora skutečně nutná a kdy už spíš brzdí jejich vývoj.

Psycholožka rodičům doporučuje:

Ve své praxi se Cyril Matějka stále častěji setkává s rodiči, kteří přicházejí s nahrávkami drobných projevů, jež je znepokojily. Na dětské neurologii podle něj není neobvyklé, že dospělí ukazují záběry protočení očí nebo sevření ruky, přestože ve většině případů nejde o nic vážného. Vypovídá to o tom, jak pozorně dnes děti sledujeme a jak snadné je zachytit každý, i zcela běžný detail.

Neznamená to ale, že by se rodičovská intuice vytratila. Podle Matějky rodiče dnes jednoduše řeší jiné věci než předchozí generace. Zatímco dřív lidé řešili spíš základní zajištění, dnes se víc soustředí na dětské emoce a vztahy. Z dlouhodobých dat přitom vyplývá, že úmrtnost u dětí klesá a zdravotní péče je dostupnější a kvalitnější než v minulosti.

K univerzálním doporučením zůstává Matějka zdrženlivý. „V medicíně univerzální návody většinou nefungují. V pediatrii nejde vytvořit doporučení na všechno, protože každé dítě je jiné a léčí se jinak. Ani umělá inteligence lékaře hned tak nenahradí,“ říká.

Podle něj se rodiče často vracejí zpátky k osobnímu kontaktu ve chvíli, kdy zjistí, že obecné rady z internetu na jejich dítě nepasují. Právě schopnost vnímat konkrétní dítě a jeho potřeby považuje za důležitější než sledování online trendů.

Pokud by měl rodičům doporučit jednu změnu v zacházení s digitálním světem, netýkala by se konkrétní aplikace, ale celkového přístupu. Nejde jen o to, co sledují děti, ale i o to, jaký vztah k obrazovkám mají samotní rodiče.

Smysl podle něj dává omezit bezmyšlenkovité sledování krátkých videí a vědomě vybírat obsah, kterému rodina věnuje pozornost. Technologie samy o sobě nejsou problém, záleží na tom, jakou roli jim v každodenním životě dáme.