Článek
„Někdy si říkám, kde je můj život? Jsem jen máma, máma, máma a uklízečka doma, ale kde jsou moje koníčky, můj život? Je to pryč. Je mi 35 let, vrátí se to někdy?“ svěřila se v rámci studie jedna z maminek.
Výzkumnice Lenka Štěpánková společně s kolegyní Lenkou Lacinovou skrze otevřenou výzvu nalezla deset českých matek, které byly ochotné se v osobních rozhovorech svěřit, že jim mateřství mnohé vzalo a nesou ho těžce. Inspiraci pro svou studii čerpala v zahraničí, kde si citlivé téma pomalu nachází cestu do vědeckých publikací.
„Matky velmi jasně oddělovaly lítost nad mateřstvím od vztahu k dítěti. Opakovaně zdůrazňovaly, že dítě milují, chrání a snaží se být dobrými rodiči. Současně ale popisovaly, že mateřství pro ně znamenalo mnohem větší zásah do života, než čekaly: ztrátu volnosti, únavu, stereotyp, nedostatek spánku, oslabení vlastních zájmů i pocit, že jako člověk ustoupily do pozadí a staly se hlavně pečující osobou,“ vysvětlila pro Novinky Štěpánková.
Zpovídaným ženám bylo zpravidla mezi 30 a 40 lety a doma měly jednoho nebo dva zdravé potomky ve věku od několika měsíců po sedm let. Za své negativní pocity vůči mateřství se často stydí a vnímají také strach z toho, že pokud by se svěřily, jejich okolí je odsoudí.
„Já se před svými kamarádkami a rodinou jako by stydím. Jako bych se rouhala, když mám krásnou rodinu, krásné dcery a bez problémů jsem je počala, odnosila, porodila. Tak co si jako myslím,“ vysvětlila jiná maminka, která ve svém okolí má i ženy, které mají s početím obtíže.
Česká společnost mateřství neulehčuje
Nátlak nejen z blízkého okolí, ale i od zcela cizích lidí je podle Štěpánkové v českém prostředí specifický a vnímaly ho všechny oslovené ženy. Souvisí mimo jiné s velmi dlouhou rodičovskou dovolenou, která je v Česku až tříletá. Tím se výrazně liší od jiných zemí, kde se tématem rodičovské lítosti vědci zabývají.
„V Česku panuje silná názorová vyhraněnost na to, jak dlouho má být matka s dítětem doma. Považuje se to až za věc veřejnou a matky tak poslouchají názory na to, kdy by dítě mělo jít do školky, i od lidí, kterých se to vůbec netýká,“ vysvětlila výzkumnice.
Matkám neváhají nevyžádané rady vykládat nejen členové širší rodiny, ale i zcela cizí lidé. Názory se navíc liší. Kritiku si tak vyslechla jak matka, která se chtěla vrátit do práce a dítě do školky odvedla ve věku okolo dvou let, tak i matka, která se rozhodla nechat si starší děvčátko doma s mladším sourozencem.
„Bylo velmi zajímavé sledovat, že matka se vlastně nemůže rozhodnout správně. Souzené jsou za cokoliv, co se jen trochu odlišuje od nastavené normy,“ komentovala Štěpánková. Podobně matky zažívají nátlak například na početí druhého dítěte s tím, že nemohou mít jedináčky.
Kolik českých matek lítost nebo podobné emoce pociťuje, není zatím jasné. Výzkum na téma rodičovské lítosti chce ale Štěpánková dále rozvíjet. Aktuálně hledá zejména otce, kteří si také procházejí nepříjemnými pocity spojenými s rodičovskou rolí. Případné zájemce o zapojení do studie proto prosí o napsání zprávy na e-mailovou adresu lenka.stepankova@mail.muni.cz.
