Ženy sem kdysi nesměly. Dnes je z něj certifikovaný léčivý les

Mata Nacional do Buçaco se podle serveru Travel and Leisure stal certifikovaným léčivým lesem v druhé polovině července a je zároveň prvním takovým místem na Pyrenejském poloostrově. Další tři takto certifikované lesní porosty se nacházejí u benediktinského opatství Göttweig v Rakousku a na území německých měst Lahnstein a Bad Nauheim.

Za léčivý by se dal čistě teoreticky označit kterýkoli les s čistým ovzduším, v němž se návštěvník cítí dobře; daná certifikace má ale konkrétní pravidla. Posuzovány jsou například míra hluku, členitost a obtížnost stezek, ochrana před větrem, možnosti odpočinku a cvičení a zázemí pro práci vyškolených lesních terapeutů.

Koncept pobytu v lese jako prostředku k podpoře zdraví začali rozvíjet Japonci už v 80. letech minulého století. Japonská praxe shinrin-yoku bývá překládána jako lesní koupel, nikdo se však při ní nesvléká ani neplave. Jedná se o vědomý pobyt v přírodě se zapojením smyslů.

V případě terapeutických lesů jde tento koncept ještě dál a počítá s organizovanými programy vedenými vyškolenými odborníky, které mohou být využívány jako doplněk péče o lidi s některými zdravotními obtížemi.

Souvislost mezi pobytem v přírodě a dobrým zdravím podpořila velká studie z roku 2019 publikovaná v časopise Scientific Reports. Ukázala, že lidé, kteří tráví alespoň dvě hodiny týdně v přírodě, častěji uvádějí dobré zdraví a vyšší životní spokojenost.

Buçaco navíc není jen tak ledajakým lesem. Na ploše přibližně 105 hektarů roste kolem 250 druhů stromů a keřů a zdejší dendrologická sbírka bývá označována za jednu z nejvýznamnějších v Evropě. Les má několik částí, z nichž každá je úplně jiná. Návštěvníci se mohou projít arboretem, zámeckými zahradami i údolím kapradin až do tzv. reliktního lesa s původní vegetací.

Mezi stromy se ukrývají lišky, jezevci i desítky druhů drobných savců. Nad korunami stromů, z nichž některé připomínají kulisy Cesty do pravěku, lze zahlédnout strakapoudy, žluny, puštíky nebo orly nejmenší.

Jedním z místních symbolů je takzvaný cedr z Buçaca, středoamerický cypřiš. Některé exempláře v Buçacu jsou staré stovky let. Jeden z vůbec nejstarších je cedr svatého Josefa, který byl podle správců lesa vysazen kolem roku 1644 a dnes dosahuje úctyhodné výšky 33 metrů. Ochrana zdejších stromů má totiž velmi hluboké kořeny.

S historií lesa jsou úzce spojeni karmelitáni, jejichž konvent Santa Cruz do Buçaco byl založen roku 1628 a les se tím stal od okolního světa odděleným „poustevnickým“ územím.

Přímo s Buçacem jsou spojeny dvě papežské buly, jejichž texty jsou dodnes připomínány u vstupu. Bula papeže Řehoře XV. z roku 1622 zakazovala ženám vstup do karmelitánských konventů pod hrozbou exkomunikace. V Buçacu se tedy zákaz vztahoval na zdejší klášterní areál. V roce 1643 pak papež Urban VIII. sáhl k podobně přísnému nástroji na ochranu přírody: exkomunikace hrozila každému, kdo by zde ničil stromy nebo sbíral dřevo. Karmelitáni přitom měli sami povinnost nové stromy pravidelně vysazovat.

Uprostřed šťavnaté zeleně, vysoko nad monumentálním studeným pramenem Fonte Fria sevřeným dlouhým schodištěm, nedaleko jezírek, křížové cesty a zbytků konventu se tyčí Palace Hotel do Bussaco. Bohatě zdobená neomanuelinská budova navržená italským architektem a scénografem Luigim Maninim vypadá, jako by sem byla kouzlem přenesena ze zhruba tři hodiny jízdy vzdálené Sintry, někdejšího oblíbeného sídla portugalské šlechty a královské rodiny.

A není to tak daleko od pravdy. Manini při navrhování paláce vznikajícího v letech 1888 až 1907 čerpal inspiraci mimo jiné z lisabonské Belémské věže a kláštera Jeronymitů. A právě on se později podílel na realizaci architektonického skvostu Quinta da Regaleira právě v Sintře.

Palác byl původně zamýšlen jako reprezentativní královské sídlo, záhy se však stal luxusním hotelem, kterým je dodnes. A nejen jeho podoba, ale i umístění jsou vskutku královské.

Buçaco totiž není jen lesem, ale zároveň botanickou zahradou, romantickým parkem, a hlavně výletem do portugalských dějin v tom nejsvěžejším vydání. Prostě krása, která léčí.