Jedna z nejkrásnějších romantických zahrad Evropy je schovaná stranou od davů

Sintra láká na několik pohádkových paláců, půvabné historické centrum s úzkými uličkami plnými řemeslných krámků a restaurací i na více než deset rozlehlých zahrad a parků.

Historické město se rozkládá na svazích pohoří Sintra, jen 30 kilometrů od centra Lisabonu a 12 kilometrů od pobřeží Atlantského oceánu. Výhodná poloha mezi oceánem a zalesněným pohořím vytváří jedinečné mikroklima. Vzduch od Atlantiku přináší vlhkost a nižší teploty než v Lisabonu, což prospívá rostlinám z celého světa vysazeným v zahradách.

Právě mimořádné klima ponouklo portugalské krále a šlechtu k budování letních sídel, paláců a rozsáhlých parků zrovna v Sintře.

Při příjezdu je už zdálky vidět charakteristická „čepice“ z mlhy nad pohořím. Vlhký oceánský vzduch se při kontaktu s horami ochlazuje a vytváří oblačnost. Tento nevšední jev je obdivován už po staletí, podle místních zde starověké národy vykonávaly tajemné obřady.

Ulice Sintry se díky četným půvabům už v brzkém dopoledni začínají plnit návštěvníky. Většina z nich zamíří do barvami hrajícího paláce Pena nebo tajemného panství Quinta da Regaleira s rozlehlými zahradami a iniciační studnou.

Protože se ale nejedná o mou první návštěvu historického města, vyrážím objevit mnohem méně profláklou západní část, kde leží palác Monserrate.

Jedna z nejkrásnějších ukázek romantické architektury v Portugalsku sice od loňského roku prochází rekonstrukcí, která potrvá až do příštího jara, přístupné ale zůstávají jak celé zahrady, tak i většina interiérů. A dost možná tam kvůli tomu bude ještě méně lidí než obvykle.

Silnice k jedinému vchodu do paláce a zahrad je stoupající, úzká a klikatá. Mohutnou kamennou bránu zdobí dva okřídlení psi držící štít. Hned za vstupem se nachází pokladna se suvenýry, k paláci se klesá příjemnou cestou zahradami.

Vytvořeny byly na někdejším venkovském panství o rozloze přibližně 33 hektarů a patří k nejpozoruhodnějším ukázkám romantické krajinářské tvorby v Portugalsku. Atmosférou připomínají exotické zahrady subtropické Madeiry.

Rozhodně se nejedná o sterilní zahrady v zámeckém slova smyslu tvořené geometrickými záhony a pečlivě zastřiženými buxusovými keři.

Představují romantickou cestu krajinou, při níž návštěvník postupně objevuje kouty připomínající Japonsko, Mexiko, Austrálii nebo Nový Zéland. Udržované stezky vedou mezi jezírky, vodopády, umělými ruinami, skalními zákoutími i lesíky a nechávají turisty zažít pocit moderních objevitelů.

V parku roste několik tisíc druhů a kultivarů rostlin vysazených podle jejich geografického původu. Nechybí původní druhy typické pro zdejší pohoří, jako jsou korkové duby a cesmíny. V nejslunnější části zahrad se rozkládají mexické agáve, juky, palmy a cykasy. Japonsko reprezentují azalky, rododendrony, bambusy a kamélie. Velmi působivé je i údolí kapradin, kde hustá vegetace připomíná pravěkou krajinu.

Asi nejromantičtějšími místy zahrady jsou ruiny staré kaple, které jsou úmyslně zčásti zarostlé vegetací, a rozlehlé jezírko s kvetoucími lekníny, na nichž sedí žáby a ode dna okolní dění sledují čolci mramorovaní.

Palác, který je v současnosti částečně přikrytý lešením, navrhl britský architekt James Knowles pro sira Francise Cooka po roce 1863. Připomíná ilustrace z Pohádek tisíce a jedné noci a spojuje novogotické, maurské a indické prvky. UNESCO jej označuje za jeden z vrcholů romantické architektury 19. století.

Interiéry jsou ale rekonstrukcí nedotčené a návštěvníci mohou procházet centrální galerií lemovanou řadou sloupů a oblouků zdobených štuky připomínajícími krajku, které jsou ještě působivější než interiéry harému tureckého paláce Topkapi.

Srdcem stavby je osmiboké centrální atrium, nad nímž se zvedá vysoká kupole, zatímco uprostřed zurčí elegantní mramorová fontána. Jednou z nejpůsobivějších místností je hudební salon se skvělou akustikou, za kterou vděčí vysoké, bohatě zdobené kupoli. Při pohledu vzhůru by se člověku až chtělo lehnout si na podlahu kruhové místnosti a chvíli tiše obdivovat strop připomínající zhmotnělý orientální kaleidoskop.

Palác se rozkládá přímo uprostřed zahrad a při jeho stavbě byly pečlivě promyšleny výhledy i hra světla a stínu v interiérech. Zahrady tak nejsou jen načančanou kulisou, ale neoddělitelnou součástí paláce, který v Sintře rozhodně stojí za návštěvu.

Naštěstí na to značná část turistů ještě nepřišla, a zdejší krásy je tak možné zažít v komorní atmosféře, podbarvené jen šuměním vodopádů, exotických listů a zpěvem ptáků.