Vánoční Split: Koledy tu zpívají muži a půlnoční je odpoledne

Pro většinu obyvatel Chorvatska je běžnou součástí života víra, která se odráží i v pojetí oslav jednotlivých událostí v roce. Vánoce patří k těm nejkrásnějším. Půlnoční mše ve Splitu už po staletí začíná ve čtyři hodiny odpoledne. Ta hlavní se odehrává v kostelíku Panny Marie Betlémské s dochovaným krásným kamenným oltářem na kopci Marjan, kam lidé podnikají poutě.

Důvod přesunu na čas těsně před západem slunce je prostý – aby se lidé stačili včas vrátit domů, oslavit Štědrý večer a měli ještě čas zajít v noci do dalších kostelů ve městě.

Kopec Marjan je chráněná oblast na západní straně Splitského poloostrova, nabízí fantastickou vyhlídku na panoráma města. Kromě toho je také zdoben náhrdelníkem malých votivních kostelíků.

Další, tentokrát novodobou vánoční specialitkou Splitu, která má už zcela světský charakter, je hra picigin. Jedná se o vodní zábavu podobnou vodnímu pólu, která se odehrává na Nový rok na hlavní pláži ve městě – Bačvice. Cílem hry je udržet míček co nejdéle nad vodou. Tato zábava není rozhodně pro všechny. Teplota je v prosinci ve Splitu sice o poznání vyšší než třeba v Praze, ale pořád to není na bezstarostnou koupačku.

I když období chorvatských Vánoc oficiálně začíná adventem, v některých částech země přichází vánoční čas již na svatou Kateřinu, tedy pětadvacátého listopadu. S tímto dnem je spojené i jedno staré přísloví, a to, že svatá Kateřina zavírá dveře. Ve skutečnosti to znamená, že se od tohoto dne celý následující měsíc nekonají žádné svatby ani větší oslavy.

Ve Splitu se tento zvyk, na rozdíl třeba od Záhřebu, úplně neusadil, zato však většina splitských žen zasévá třináctého prosince na svátek svaté Barbory pšenici. Miska s osivem se pak položí pod ozdobený vánoční stromeček a symbolizuje plodnost, nový život a jeho obnovu. Když pšenice vyroste hezky vysoko a je hustá, věří lidé, že příští rok bude úspěšný a plný hojnosti.

Co jedí obyvatelé přímořského letoviska na Badnjak neboli Štědrý den? Jestli tipujete jako klasickou vánoční krmi rybu, máte pravdu. Asi byste ale netrefili tu správnou. Není to ani pražma, ani lubin nebo ropušnice. Jedná se o rybku, která vůbec do jaderských vod nepatří, a přesto je na štědrovečerní tabuli již po staletí jako doma. Mluvíme o sušené tresce „bakalar“, kterou Chorvati připravují na několik způsobů.

Buď se na stole objeví v podobě brudetu, tedy pokrmu podobného rybímu guláši, nebo vařená takzvaně na bílo s bramborem. Kromě toho, že rozum zůstává stát už nad faktem, že lidé před čerstvou rybou dávají přednost nevábně konzervované věci, která vypadá jako kus ztrouchnivělého polena, je daleko víc zarážející jiná věc. Jak dokázala severská ryba přicestovat na dalmatský stůl a stát se tu takovým kultem, že neodplavala ani po téměř pěti staletích.

Příběh tresky začíná v roce 1431 v Heraklionu na řeckém ostrově Kréta, odkud vyplouvá benátský šlechtic a obchodník Pietro Querini. Namířeno měl do Brugg ve Flandrech. Cesta ovšem nedopadla podle očekávání a celá flotila složená ze tří plně naložených lodí v silné bouři ztroskotala. Většina posádky zemřela a ti, kterým se na záchranných člunech podařilo přežít, pluli přes Severní moře až na ostrov Rost na Lofotech, kde uvázli.

Zachránili je až místní rybáři. Nakonec tu trosečníci zůstali tři měsíce a naučili se jíst tresku nakrájenou hezky na malé kousky a smaženou na másle. Když se vraceli zpátky do Itálie na malých nákladních člunech, naložili s sebou i sudy plné tresek sušených na slunci a větru. Obchod se postupně hezky rozvinul a ze severu do jižní Evropy pravidelně putovaly ryby či kožešiny a obráceným směrem zase pivo, víno, oděvy a šperky.

Spojení mezi treskou a Vánocemi přišlo v roce 1561. Papež do italského Tridentu svolal koncil, jedním z jeho výsledků bylo odsouzení marnivosti, rouhání a všemožných tělesných požitků. Na řadu pochopitelně přišla i otázka půstu, který má vést k dosažení čistoty a projevu věrnosti a vděčnosti Bohu.

Jenže kdo by se chtěl vzdát vynikajícího jídla, na které si tou dobou již bohatí Evropané zvykli? Vyhlášení kuchaři proto dostali domácí úkol. Měli přijít na to, jak chutně vařit podle náboženských norem. A recepty na sušenou tresku byly rázem na světě.

Jednoznačně si zajděte na Rivu – pobřežní promenádu, nejoblíbenější místo ve městě, kde si v zimě pochutnáte na stopičce některého z ovocných likérů. Asi nejlahodnější je višnjevac, i když varianta z malin či borůvek také chytne za srdce.

Málokdo odsud spěchá, a to nejen kvůli tekutým dobrotám a teplu, které se line zpod plynových hořáků, ale i díky krásnému pohledu na barevně nasvícené palmy a kýčovitou vánoční výzdobu. Poznáte ji podle fronty na fotku, která se vine před dekorací Santa Clause a jeho sobího spřežení.

V rámci tradičního vánočního programu nechybí ani hudební vystoupení. Nejedná se ale o ledajakou produkci, při které byste se museli bát, že vám z hlasité hudby prasknou bubínky. Naopak. Vícehlasný zpěv ryze mužského uskupení, které zpívá bez doprovodu nástrojů, tedy a cappella, je akusticky příjemným zážitkem.

Vedoucím každé pěvecké skupiny neboli „klapy“ je první tenor, následuje druhý, navazují barytony a nakonec se přidávají basy. Během vystoupení stojí zpěváci v sevřeném kruhu. Tento způsob muzicírování byl dokonce zapsán na seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO).

Historické centrum Splitu není nijak velké. Možná si tu budete připadat tak trochu jako doma. Strossmayerův park, kterému místní říkají Djardin, je totiž pojmenovaný stejně jako náměstí v pražských Holešovicích po chorvatském teologovi a národopisci Josipu Juraji Strossmayerovi.

Vynechat byste neměli ani hlavní nákupní třídu – Marmontovu ulicu. Pokud nepořídíte nějaký ten ručně vyráběný dárek u některého ze stánků, tady si určitě vyberete.

Letos poprvé se do vánočního šatu oblékne také celá řada nových lokalit, jako třeba náměstí Šperun, které najdete v jedné z nejstarších částí města, ve Varoši. Každou středu a sobotu si tu užijete akustická vystoupení.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Chorvatska