Vraní skála nabízí uhrančivý výhled. V nedaleké obci se zrodil Sokol

Náš výlet začínáme ve Svaté u Zdic, kterou najdeme asi devět kilometrů od Berouna. Právě odtud je totiž nejlepší pěší přístup k našemu cíli - Vraní skále. Minulost obce je spojována převážně s těžbou rudy. První písemná zmínka o výnosech z hornické činnosti v okolí současné obce pochází z roku 1417 a o trvalém osídlení obce se objevuje zápis z roku 1577.

Ve Svaté si nejprve vylezeme na obecní skálu a porozhlédneme se po okolí. Pokračujeme dále a zjišťujeme, že v nedaleké myslivně „Na Králi“ se zrodila sokolská myšlenka. V myslivně se totiž potkali a spřátelili Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš, kteří tu společně mezi lety 1860-1861 vymysleli ideu založit tělovýchovnou organizaci Sokol. Tuto událost připomíná pamětní deska, která byla na myslivně odhalena 20. června roku 1922 u příležitosti 60. výročí založení Sokola.

Dále ve Svaté, konkrétně ve Šmídově ulici (č. p. 62), míjíme další zajímavý dům, kterým je vila bývalého starosty České obce sokolské Josefa Scheinera. Jako Tyršův žák zvolil tuto obec za své letní sídlo a s rodinou sem velmi rád jezdil.

Na vile stojí mezi plaketami Tyrše, Fügnera a Scheinera nápis „Lesy šumí tobě na pozdrav, Fügnera zde poznal Miroslav.“ Do této vily zavítal kromě obvyklých návštěv i tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1919 a 1920).

Cesta na Vraní skálu vede příjemným terénem dlouhým asi 1,5 kilometru po modré a následně po žluté turistické značce. Cesta je pěkně značená až k samotné skále. Těsně u cíle však můžete narazit na menší zádrhel. Při finálovém stoupání na skálu je značení dosti zmatečné a zprvu se vydáváme špatným směrem. Jak můžeme vidět, nejsme jediní, a tak dalším turistům radíme se správnou cestou.

Na nejvyšší vrchol lze vylézt po vytesaných schůdcích a za pomoci železného zábradlí. Pokud trpíte závratěmi, může vám výšlap dělat místy trochu problém. Též nedoporučujeme skálu zdolávat po dešti, jelikož jsou tu kameny už tak velmi kluzké.

Kruhový výhled, který Vraní skála nabízí, je oslnivý. Dohlédnout lze na Český kras, Brdské hřebeny a Křivoklátsko. Nepatrně je též vidět silueta Točníku. Vše se dá pěkně sledovat pomocí popsaných železných kukátek. Skála je rovněž jednou z oblíbených lezeckých stěn, o čemž se můžeme přesvědčit na vlastní oči, když potkáváme dva nadšené horolezce.

Název vrchu si lze vyložit dvěma způsoby. Samozřejmě buď jako místo, kde se slétávají vrány, nebo podle souvislosti s adjektivem vraný, jež odkazuje k černé barvě horniny. Buližník je však v těchto místech spíše šedivý, a tak se spíše přikláníme k možnosti první.

Pro většinu buližníkových skalek jsou charakteristické vysoké, ale mělké převisy a úzké vertikální komíny, které se směrem do masivu rychle uzavírají. Na Vraní skále jsou takové komíny dva. První leží na skále nazývané Podivín, což je mohutnější skála ze tří posledních útvarů Vraní skály. Tento komín je vysoký šest metrů a zasahuje jeskyňovitým výklenkem až do třímetrového skalního masivu.

Podobný komín esovitého tvaru pak leží v severní stěně Vraní skály přímo pod jejím vrcholem. Mezi horolezci se mu říká Vraní komín a vede jím jedna z nejstarších horolezeckých cest (1942-1944). Další zajímavostí Vraní skály je drobná skalní branka vysoká asi 1,2 m a široká 1 m v čelní jihozápadní stěně nejvyššího pilíře.

V roce 1948 byla Vraní skála vyhlášena přírodní památkou. Poté znovu v roce 1997, kdy byly její hranice nově stanoveny podle uspořádání lesního porostu v okolí. Tím se rozloha chráněného území zvýšila na 20,7 hektaru a zahrnuje i okolní menší skalní útvary.