Landštejn patří k nejvýznamnějším románským stavbám střední Evropy. Ukrývají ho lesy České Kanady

Název hradu můžeme přeložit jako hraniční kámen. Vybudován byl na žulovém vrchu (665 m n. m.) na počátku 13. století pravděpodobně z iniciativy Přemysla Otakara I. Na počátku 14. století jej získala jedna z větví rodu Vítkovců, kteří se připomínali jako páni z Landštejna. Jejich erb stříbrné růže na červeném pozadí vidíme viset u vstupu do hradu.

Za vlády Viléma vlastnil rod Landštejnů pozemky v Třeboni, Lomnici, Nových Hradech, Hluboké Bystřici, Trhových Svinech a Borovanech. Vilémovy politické ambice jej dostaly do konfliktu s králem Janem Lucemburským, který na něj poslal vojsko.

Za pomoci strýce Petra z Rožmberka se Vilémovi podařilo přinutit královskou armádu k ústupu. Vilém nakonec i se strýcem uzavřeli s králem v roce 1318 mír a stali se jeho věrnými služebníky. Král Karel IV. si Viléma velmi považoval, dokonce ho v roce 1351 pověřil funkcí pražského purkrabího.

Další spor, kterému se Vilém nevyhnul, byl se sousedními pány z Hradce o trasu obchodní stezky, která samozřejmě Landštejnu přinášela nemalé bohatství. Vše vyústilo v osobní souboj Viléma s Jindřichem z Hradce, při němž byl Vilém na Landštejně v roce 1356 smrtelně zraněn.

Následně Václav IV. hrad daroval rakouskému rodu Krajířů z Krajku, bojovníkům proti husitům. Netrvalo tedy dlouho a na hrad se svou družinou zaútočil Jan Žižka. Po husitských válkách byl gotický hrad přestavěn ve stylu renesance. Vybudovaly se třípatrový palác s horkovzdušným topením, nové přístupové cesty i opevnění s baštami. Po posledním Krajíři se v roce 1579 stává z obytného hradu centrum obchodu.

Na hradní nádvoří se přichází do mírného kopečka po schůdkách. Už tady na nás díky barevným stromům dýchá pravá podzimní atmosféra. Cestou míjíme sklep, který však není tajnou chodbou do hradu, jak se může zdát. Patříval pouze domu, který zde stával. U pokladny volíme samostatnou prohlídku, což nám vyhovuje a můžeme si v klidu prohlédnout každé zákoutí do detailu.

Za pokladnou najdeme za dveřmi po pravé straně expozici s místními archeologickými nálezy. Prohlédneme si dobovou keramiku, kachle, mince, klíče, různé ozdobné předměty či gotické poháry.

Velmi na nás zapůsobí malé kostěné sluneční hodiny z roku 1543. V té době patřil hrad právě Krajířům z Krajku, konkrétně Volfu staršímu Krajířovi, který byl nejvýše postaveným úředníkem Českého království a zastával místo nejvyššího pražského purkrabího. Hodinky byly v hradním areálu nalezeny v roce 1994.

V expozici se myslí i na děti a je pro ně připraveno poznávací pexeso s obrázky. Ve venkovním areálu najdeme též dendrofon, díky němuž si pomocí dřevěné paličky mohou nejen ti nejmenší vyzkoušet, jak znějí různé druhy dřeva. Nechybí ani dřevěné odkrývací budky s otázkami a odpověďmi, které nás po hradě provází.

Umístěn je zde i katapult a kamenné dobývací koule z období 15. a 16. století, které byly nalezeny archeology v roce 2018 v původní hradní studni ve sklepě v severozápadním rohu nádvoří.

Projdeme také kolem malé, ale roztomilé bylinkové zahrádky, u níž jsou popisky s účinky rostlin. Na konci hradního příkopu se dočteme něco o unikátním zdejším systému odvodnění a sběru dešťové vody. Na nádvoří byla sběrnými kanálky voda odváděna do jihozápadního rohu, kde prosakovala do sklepa.

Odtud byla opět kanálky svedena do malé cisterny a následně do velké, do které se můžeme podívat uvnitř donjonu. Z velké cisterny se poté voda přepadem odváděla do trativodu, který ústí sem u jihozápadní paty donjonu ven z hradu. Celý systém je funkční dodnes.

Pokračujeme dále do nitra hradu. Než vstoupíme do třetí brány, míjíme zajímavé kameny připomínající náhrobky s kříži. Jedná se o smírčí kameny, které byly stavěny nejčastěji na místech, kde se stal nějaký hrdelní zločin nebo neštěstí.

Ve středověku bylo možné při potrestání provinilců uplatnit smírčí právo, kdy byl hříšníkovi uložen nějaký úkol, kterým mohl svůj zločin odčinit. Takovým úkolem mohlo být i vytesání kamenného kříže v místě, kde byl zločin spáchán. Za třetí bránou stojí vyřezaní zbrojnoši, jejichž autorem je akademický sochař Vladimír Krninský.

Následně projdeme pod krásným přetínaným gotickým obloukem. Tento znak pozdní gotiky je spojován především s dobou vlády Vladislava II. Jagelonského (1471-1516).

V 15. a 16. století došlo na Landštejně k velkým stavebním úpravám. Krajířové z Krajku, kteří hrad drželi od roku 1381, se díky častým cestám do ciziny seznámili s novými architektonickými styly a prvky, které uplatnili také na Landštejně. Tyto velké pozdně gotické a renesanční úpravy je ale zcela finančně vyčerpaly. Jednalo se tak o poslední velké stavební úpravy na hradě.

V roce 1771 byl Landštejn zničen požárem po zásahu blesku a opuštěn. V poslední třetině 20. století proběhla jeho rozsáhlá rekonstrukce. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR a v roce 1990 byl zpřístupněn veřejnosti.

Na nádvoří hradu si nelze nevšimnout probíhající konzervace zdiva, která je plánovaná do roku 2028. Nachází se tu též pozdně gotická 26 metrů hluboká studna. Dále si lze prohlédnout donjon neboli pozdně gotickou obytně obrannou věž, románský palác a velkou románskou věž (bergfrit).

Věž nebyla obytná, sloužila pouze k obraně a jako pozorovatelna. Pokud by se nepřítel dostal do hradu, všichni by se přesunuli právě sem. Ve věži bylo šest plochostropých pater propojených žebříky. V nejvyšším patře, kde je dnešní vyhlídka, byla obytná místnost pro strážného, který sledoval okolí a upozorňoval na nebezpečí. Povšimnout si můžeme úzkých střílen ve zdi určených pro palné zbraně.

Musíme uznat, že strážný tu měl tehdy nádherný výhled na krajinu České Kanady. I dnes je v okolí minimum domů, a tak vidíme skoro jen barevné podzimní lesy a vodní nádrž Landštejn.

V mohutných zdech hradu se kdysi zalíbilo i německému básníkovi Friedrichu von Schillerovi, který do okolních lesů umístil děj svých Loupežníků. V době hlavní letní sezony se zde konají Landštejnské slavnosti. Tuto krásnou zříceninu je stále možné navštívit do 2. listopadu.