Polozapomenutá zřícenina v Českém středohoří. Tajemný Oltářík má mnoho předností

Oltářík byl s největší pravděpodobností založen brzy po skončení husitských válek. Vybudovat jej měl mezi lety 1434 až 1438 nejmocnější husitský hejtman působící na severu Čech, Jakoubek z Vřesovic. Ten v přilehlé oblasti dokázal ukořistit značné statky.

V okolí Oltáříku držel vsi Chrášťany a Děkovku. K jejich ochraně nechal zbudovat tento nevelký hrad, který měl jeho statky střežit od jihu a jihovýchodu, kde se rozkládala panství a hrady katolických pánů z Házmburka a Kaplířů ze Sulevic. Dá se tedy předpokládat, že Oltářík měl zřejmě účel čistě vojenský, čímž lze vysvětlit i jednoduchost jeho stavebního vybavení.

Z jakého důvodu Jakoubek zvolil zrovna jméno Oltářík? Proč přesně tak učinil, už se dnes asi nedozvíme. Povídá se však, že název mohl souviset s tehdejší oblibou husitů nazývat nově založená sídla a pevnosti biblickými či náboženskými pojmy. Vlastně i takový přírodní oltář, který je na dosah nebesům, sama skála připomíná.

Kolem roku 1450 nechali Jakoubek spolu se synem Janem hrad zastavit Janovi z Polenska a z Vršovic, který jej o 18 let později postoupil pánům z nedalekého Hazmburku. V 16. století se poté hrad nacházel v držení Viléma z Ilburka.

V té době již začali jeho obyvatelé pociťovat nedostatek komfortu. Není tedy divu, že těsný a nemoderní hrad, ještě k tomu v obtížně přístupném místě, zůstal již v roce 1544 opuštěný. Původní jméno hradu bylo postupem času zapomenuto a nahrazeno lidovějším názvem Hrádek.

Zdejší vrchol neposkytoval pro stavbu velkého hradu mnoho prostoru. Celý ho zabrala lichoběžná obytná věž se dvěma zaoblenými nárožími na západě. Suterén tvořil jeden prostor, který osvětlovala dvě štěrbinová okna.

Přízemí vyplňoval větší sál, do něhož se přicházelo po dodnes dochovaném předloženém schodišti nebo peronu. Současný vstup do donjonu (věž převážně čtvercového nebo obdélníkového půdorysu - pozn. red.) vznikl vybouráním původního východního štěrbinového okna v suterénu.

Je možné, že stavba měla ještě minimálně jedno hrázděné patro. Obvodové opevnění jádra hradu se téměř nedochovalo, ale s největší pravděpodobností se jednalo o zděnou hradbu s ochozy. Přístupová cesta do hradu vcházela úzkým průjezdem zděné věžovité brány, kterou zřejmě mohly projíždět i vozy.

Za branou se poté cesta větvila. Jedno její rameno směřovalo k donjonu, to druhé se stáčelo nazpět a vedlo na planinu mezi branou a hlavní věží, kde zřejmě stály další stavby asi hospodářského charakteru.

Do dnešních dnů se z hradu zachovaly jen pozůstatky brány, obytné věže a terénní stopy po dřevěném opevnění. I tak ale místo působí jaksi magicky, tím pádem ani tato zřícenina není ochuzena o zajímavou pověst. Ta praví, že se tu na Květnou neděli (křesťanský pohyblivý svátek, který připadá na neděli před Velikonocemi - pozn. red.) otevírá jakási tajemná podzemní chodba, která vede k plným sudům dobrého hradního vína.

Napít se může kdokoliv, co hrdlo ráčí. Má to ale jeden háček. Je třeba to stihnout dříve, než se dočtou pašije (vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista - pozn. red.), jinak se chodba uzavře a opožděný piják musí celý další rok čekat na vysvobození.

Za zříceninou hradu Oltářík se vydáme do Českého středohoří směrem na Lovosice. Odsud nás pak čeká necelých 15 minut jízdy na Děkovku, z níž je to už na hrad, co by kamenem dohodil. Jeho silueta se tyčí na vrcholu vysoké čedičové hory (566 m) a spolu s vedlejším a snadno zaměnitelným hradem Košťálov dotváří správný dramatický dojem Českého středohoří.

Cesta na hrad není nijak náročná. Vyrazíme od rozcestí Děkovka, odkud vede zhruba kilometrová trasa po modré turistické značce přímo k hradu. Cestou narazíme na několik malinových keřů a pěkné odpočinkové místo s naučnou tabulí a dřevěnou budkou, v níž se malí turisté dozvědí, co všechno do lesa nepatří. Přečteme si pár zajímavostí, jako například to, že Lesy České republiky investovaly do zajištění zbytků hradu přes jeden a půl milionu korun.

Závěrečné stoupání je dost prudké, ale konečný výhled za to stojí. Nenajdeme tu sice ani stánek s občerstvením ani průvodce a rozlehlý hrad, ale zato překrásná panoramata. Odměnou nám je nádherný kruhový výhled na Říp, Hazmburk, zříceninu Košťálov, Milešovku, Lovoš a další.

Kdo máte také v oblibě pohledy na kopce Českého středohoří, jistě budete souhlasit s tím, že se tu dají trávit hodiny pozorováním a rozjímáním. Zřícenina je volně přístupná po celý rok.