Článek
V dálce, skoro na horizontu, se objeví skalní ostroh obklopený stromy. Matně se na něm rýsuje věž. Prašná cesta, po které se k obci Kamýk blížím, se vlní po jarně rozkvetlých loukách, nebe zdobí dramatická oblaka. Celá scenérie je doslova esencí malebné české krajiny, výjev působí snad až pohádkově. Ke zřícenině je to ještě dobrá půlhodinka pozvolné chůze.
První zmínka o hradu pochází z počátku 14. století, kdy ho nechal založit král Jan Lucemburský, jenž ho následně věnoval Jindřichovi z Kamýka. Funkci měla stavba jasnou – sloužila ke kontrole údolí Labe, kolem řeky totiž vedly významné obchodní stezky. I proto byla dominantním prvkem hradu pětiboká obytná věž, která tvarem kopírovala skalní ostroh. Musel z ní být fantastický výhled do krajiny.
K hradu se pojí několik pověstí.
Přestože Jindřich z Kamýka dostal hrad od Jana Lucemburského coby dědičné léno, stavba se v nějaký moment opět vrátila do rukou panovnického rodu, protože roku 1352 ji Karel IV. přenechal rodu Zajíců, a to coby úhradu dluhu.
Vlastnická škatulata pokračovala i nadále, skoro jako by si majitelé přehazovali horký brambor. Mikuláš Zajíc prodal hrad husitskému hejtmanu Hynkovi z Kolštejna, po jeho smrti ho zase opanovali Zikmund Děčínský z Vartemberka, Jan Smiřický ze Smiřic a Zbyněk Zajíc z Hazmburka. Pořádali z něj nájezdy do okolí.
Kopce jako na dlani
Přeskočme ale změť jmen a vydejme se rovnou do 16. století, kdy byla pod hradem zbudována pohodlnější tvrz a Kamýk i jeho význam postupně upadaly.
Během třicetileté války byl hrad dobyt a zpustošen saským vojskem a v 19. století dvakrát vyhořel, což mu zasadilo poslední ránu. Dodnes se z něj vyjma věže a pár zdí moc nedochovalo.
Přímo k věži se dostat nedá.
I to málo navíc obrostly stromy a husté křoví, takže okolí zříceniny připomíná malou džungli. Přes větve pichlavých keřů se musím prodrat také ve chvíli, kdy se chci dostat ke dvěma oknům, z nichž se otevírají výhledy na středohoří ve směru k Litoměřicím.
Vidět je odsud třeba vrch Radobýl, okamžitě rozpoznatelný díky tomu, že nemá pravidelný kuželovitý tvar, ale je na jedné straně vlivem těžby useknutý. Matně se dá rozpoznat také silueta Hazmburku a z jedné strany ve směru k obci se v dáli rýsuje Milešovka, královna Českého středohoří.
Od zříceniny je vidět například kopec Radobýl, v dáli se rýsuje Hazmburk.
K samotné věži se dostat nejde, i když mezi skály je vklíněna úzká branka. I tak mám po chvilce prodírání se křovím ruce červené od útlých větviček, které mě při cestě hezky ošlehaly. Pověstný Čertův kámen, ke kterému se váže jedna z místních pověstí, ale nenacházím.
Při pohledu směrem do obce se na horizontu rýsují další vrchy Českého středohoří.
Legenda praví, že se na Kamýku ukrývá poklad, respektive je schovaný pod balvanem, protože na čedičovém vrchu se nic do země zakopat nedalo. Kdo prý vyběhne od úpatí až ke kameni bez vydechnutí, ten najde čerta počítat peníze a nějaké od něj dostane.
Od úpatí ostrohu až k hradu je to ale docela dlouhá cesta, minimálně na to jedno nadechnutí, takže myšlenku na zlaťáky zaženu a raději si ještě jednou vychutnám výhled.
Skočily z nešťastné lásky
Ke Kamýku se ale váže ještě jedna známější pověst, a také mnohem tragičtější. Hovoří o třech dívkách (podle některých verzí šlo o sestry, podle jiných o přítelkyně), které se zamilovaly do hradního pána, a jelikož věděly, že nemůže patřit všem, rozhodly se raději trápení ukončit a společně skočily z nedalekého vrchu Kalvárie do kaňonu Labe. Hradní pán, kterého tížil pocit viny, nechal na skále vztyčit tři kříže.
Výlet na hrad lze spojit s dalšími zajímavými cíli.
Právě Tříkřížový vrch, jak se Kalvárii mezi místními přezdívá, je ideální s návštěvou Kamýku spojit. Oba cíle od sebe dělí zhruba tři kilometry vedoucí nenáročným terénem: chvíli po loukách, chvíli lesem a přírodní rezervací.
Ideální trasa na minimálně půldenní výlet ovšem začíná už ve vinařské obci Velké Žernoseky, pokračuje výstupem na Kalvárii, dále na Kamýk a poté do Litoměřic. Tam lze dojet i autobusem, který ale nejezdí úplně často, nohy jsou tak spolehlivějším dopravním prostředkem.
Kdo má hodně sil, může po cestě vystoupat ještě na Radobýl. České středohoří toho skýtá tolik, že nakonec možná ani nebudete vědět, kam se podívat dřív.
