Článek
Vystupuji v Dolních Zálezlech. Ty jsou při výletu na Mlynářův kámen nejlepším výchozím bodem; kříž je vidět už z obce a stojí na poměrně vysokém ostrohu. Trasa mířící vzhůru je ale nenáročná a relativně krátká, vede navíc lesem, který skýtá v parných dnech stín a chládek. A ve všední den tu pravděpodobně nepotkáte ani živáčka, tedy vyjma zvířecích obyvatel.
Z křoví se neustále ozývá šustění, pravděpodobně od ještěrek zelených, které ve středohoří obývají právě oblast kolem Dolních Zálezlů a pak ještě vrch Kalvárie u Velkých Žernosek. Ptáci si prozpěvují a společně se slunečními paprsky, které se prodírají korunami stromů, to působí vyloženě idylicky.
Mlynářův kámen je dobře vidět už z Dolních Zálezlů.
Ale zpět k Mlynářově kameni. Vyhlídka dostala jméno zřejmě podle mlýna, který stával v údolí Moravanského potoka, jímž vede trasa na vrchol.
Výstup si lze lehce prodloužit, pokud byste ke zvukům lesa rádi přidali ještě zurčení Moravanského vodopádu. Jde o kaskády, z nichž ta nejvyšší měří pět metrů. Není to tedy žádný kolos, obzvlášť v sušším období tudy protéká vody méně, ale to vůbec nevadí. Zastávka je to příjemná.
Odtud je to k Mlynářově kameni už jen nějakých patnáct minut, stačí přečkat trochu strmější stoupání. Osamělý kříž s výhledem na meandr Labe je navíc perfektním místem k odpočinku a nabrání sil. Pod křížem se skví kovová deska s německou básní: „Mír, miluj nádhernou přírodu, miluj jejího stvořitele, miluj svého bližního jako sebe samého.“
Na Mlynářův kámen vede krátká železná lávka.
Přírodu tady nelze nemilovat, pomyslím si. Na protilehlém břehu řeky je vidět kopec Deblík, proti proudu pak kaňonovité údolí Porta Bohemica (Brána Čech), majestátní Lovoš se sousední Kybičkou, Radobýl u Litoměřic nebo zřícenina Kamýk nad stejnojmennou obcí.
Pár dalších v okolí
Mlynářův kámen (někdy také Mlynářův kříž) není ovšem jediné místo, které se v okolí vyplatí navštívit. Jen zhruba deset minut chůze je vyhlídka Václava Krčila pojmenovaná podle významného člena Klubu českých turistů z Ústí nad Labem. Trochu ji ale kazí vysílač a také husté křoví, které znemožňuje výhled směrem po proudu Labe.
Pokračuji proto směrem do obce Dubice na vyhlídku Dubičky, která se nachází hned vedle kostela. Tady je meandr Labe ještě zřetelnější než na Mlynářově kameni, protože ohyb řeky je přímo naproti.
Poslední přichází na řadu Doerellova vyhlídka, jež nese jméno po malíři Ernstu Gustavu Doerellovi, který se věnoval krajinomalbám, nepřekvapivě zejména Českého středohoří, ale také Podkrušnohoří. Dále by šlo zavítat ještě na nedalekou vyhlídku Jaroslava Srby anebo sousední Výšinu královny Vilemíny, ale zas tak rozdílné pohledy by už nenabídly.
Místo toho se rozhodnu vyrazit na nádraží v Prackovicích nad Labem, odkud se vlakem posunu do Malých Žernosek. Čeká mě totiž ještě výstup na Lovoš.
Přidám proto do kroku a po polních a lesních cestičkách jdu hezky v tempu. Zabraný do myšlenek si pak nevšimnu srnky, která odpočívá v přilehlém křoví, a když rychle vyskočí a já spatřím jakési velké zvíře, pokouší se o mě skoro infarkt. Už jsem se lekl, že budu utíkat před divokým prasetem. To by byl poněkud dobrodružnější závěr výletu, než v jaký jsem doufal.
