Článek
Auto zaparkujeme v Jetřichovicích nedaleko bývalé dětské ozdravovny, která dnes slouží jako ubytovací zařízení. V areálu najdeme místo pro stany, karavany i obytné vozy. V létě zde dokonce funguje kiosek s občerstvením pro turisty. Před začátkem naší trasy míjíme cedule a i menhir upozorňující, že se nacházíme v národním parku České Švýcarsko. U nich se nachází ukazatel aktuálního stupně požárního rizika.
Naše kroky vedou nejprve na vyhlídku Rudolfův kámen (484 m n. m.), jenž se nachází asi tři kilometry od Jetřichovic. Trasa vede nejprve po zelené a následně po červené turistické značce. Z vysokého pískovcového vrchu je vynikající kruhový výhled. Výstup je popravdě trochu náročnější, na což upozorňuje i zdejší ukazatel. Nenechte se však odradit, výhled stojí za to. Náročnější úseky jsou zpřístupněny technickými prvky, třeba žebříkem či řetězy k přidržování. Projdeme také po mostku a vytesaných pěšinkách.
Pokud vám zdejší vzdušná atmosféra bez přítomnosti zábradlí nedělá moc dobře, můžete se schovat v dřevěném vyhlídkovém altánku. Rudolfův kámen se původně nazýval Vysoký kámen nebo také Ostroh. V Jetřichovických stěnách jej nechal v první polovině 19. století zbudovat rod Kinských, kterým tehdy panství patřilo. Svůj dnešní název dostala vyhlídka podle knížete Rudolfa Kinského, který skálu navštívil v roce 1824.
Rudolf byl diplomatem ve službách císaře Františka I. Ačkoliv byl jeho domovem palác Kinských ve Vídni, patřil mezi české vlastence. Byl příslušníkem prastarého českého rodu sahajícího až do počátku 13. století. Byl to právě on, kdo nechal zpřístupnit některé další skály u Jetřichovic.
Nejnáročnější úseky jsou na Rudolfově kameni zpřístupněny technickými prvky, třeba žebříkem, projdeme se i po mostku.
Ostatně knížete si můžeme prohlédnout. Uvnitř altánku nalezneme jeho portrét, na němž se založenýma rukama k vyhlídce vzhlíží. Z vrchu lze dohlédnout třeba na Děčínský Sněžník. Potkáváme tu dokonce pár turistek s batohy, které si do altánku pomalu skládají věci a zřejmě se zde chystají nocovat.
Na počest manželky
Pokračujeme dále po červené a po 1,5 kilometru dojdeme k další krásné vyhlídce, Vilemínině (439 m n. m.). Ta je věnovaná kněžně z rodu Kinských. Dříve se místu říkalo Černá stěna, ale v 19. století byl název na kněžninu počest změněn. I tady byl postaven altán v podobě poustevny vyzdobený křížem, ale časem bohužel zchátral a již nebyl obnoven. Vilemína se stala Rudolfovou manželkou v roce 1825, ale již o jedenáct let později ovdověla. Její drahý se u armády roku 1836 v kasárnách v Linci nakazil tyfem.
Vysoká skalní hrana s vyhlídkou se nám otevírá na konci lesní stezky. Z těchto tří vyhlídek se nám zdá nejpřístupnější. Od Vilemíniny stěny se odkrývá výhled na Jetřichovice a Růžovský vrch. Spatřit lze i vzdálené vrcholky Českého Středohoří a Saského Švýcarska.
Kam až lze dohlédnout, je podrobně uvedeno na informačním panelu. Zde již máme okraj chráněn zábradlím, takže se nemusíme bát naklonit. Na skále je oproti Rudolfovu kameni i pár laviček, takže Vilemína nabízí i místo k pauze na svačinu. Z lavičky se kocháme výhledem i na poslední skálu, na kterou se vypravíme.
Mariina vyhlídka vyhořela
Ani ne za další kilometr dojdeme k asi nejznámější vyhlídce z těchto tří, k Mariině. Po cestě potkáme ještě Balzerův tábor, který nás zaujme posezením pod skalním převisem. Nápis na skalní stěně z roku 1632 vypráví o dobách válečného drancování. Mohutný převis sloužil jako úkryt obyvatelům Jetřichovic. Táboru se říkávalo i Tetřevna, neboť lesní personál zde zjišťoval místa a počty tokajících tetřevů. Na stěnách se také nacházejí německé nápisy z období třicetileté války a z poloviny 19. století.
Mariina vyhlídka (428 m n. m.) nese jméno též po kněžně a manželce majitele panství. Tentokrát ale po Marii Anně, princezně z Liechtensteinu a současně manželce Ferdinanda Kinského (1856). Ferdinand byl mimo jiné synem Rudolfa a Vilemíny.
Na vrchu Mariiny vyhlídky je umístěna plošina s romantickým dřevěným altánem.
V minulosti se skála nazývala Velký Ostrý a sloužila jako strážní místo protipožární hlídky. Přístup nám umožnují železné schody. Stoupáme i tunelem vytesaným ve skále. Na vrchu je umístěná vyhlídková plošina s romantickým dřevěným altánem, z něhož je panoramatický výhled do okolí lesů a skal Českého Švýcarska. My jsme na poslední vyhlídku dorazili před západem slunce, takže se nám nabídl opravdu úchvatný pohled.
Altán ale není původní. Ten v roce 2005 vyhořel kvůli nedbalosti turistů. V roce 2021 byla vyhlídka za asistence vrtulníku zrekonstruována Správou národního parku České Švýcarsko.
Mariino místo je tak krásné, že se stalo dokonce oblíbeným ke konání svatebních obřadů. Představa, jak se nevěsty v krásných dlouhých bílých šatech šplhají po skále vzhůru na vyhlídku, se nám zdá poněkud úsměvná. Ať už se vypravíte pouze na Mariinu vyhlídku, nebo uděláte jako my okruh přes všechny tři, nebudete litovat. Každá z nich má své kouzlo.
