Článek
Návrat do Poděbrad, které jsem si pamatovala jako jedno z nejmalebnějších lázeňských měst republiky, byl po příchodu na kolonádu poněkud poznamenán probíhající rekonstrukcí. Poněkud hodně.
Horní část parku nedaleko nádraží sice jako obvykle krášlí tulipány, fontána u kolonády vesele tryská a v pořádku je i jedna z nejoblíbenějších atrakcí města, květinové hodiny s proměnlivým aranžmá, ale pak už to šlo z kopce. Kus parku je rozkopaný a spodní část kolonády se proměnila v průchod staveništěm plným nákladních automobilů.
Nepřístupný je mimo jiné i Eliščin pramen s umně zdobenou měděnou vázou, který láká turisty již od roku 1910. „Začalo to už loni a chtěli by to stihnout opravit do začátku sezony 2027, ale kdo ví. Musíme doufat,“ okomentoval letošní situaci prodavač ze stánku se stejně zachmuřeným pohledem na staveniště.
Na kolonádu ne, za jídlem ano
A protože bylo jasné, že tady žádnou velkou parádu nenasbírám, rozhodla jsem se spravit si náladu v jednom z vyhlášených místních podniků přímo na kolonádě. Vilémovo pekařství ani po letech nezklamalo. Potěší příznivce kávy, pečiva, lokálních produktů i zákusků. Odvážnou kreativitu názvů zákusků podniku jistě nikdo neupře, dvakrát tak ne ten, který bude mít na talířku sladkost zvanou „rič bič“.
Poděbrady jsou všeobecně útočištěm hned několika „hipster“ podniků, které si stylem nezadají s Prahou, nicméně zdejší ceny jsou stále o chlup příznivější. Byla by tak škoda vynechat nevelký podnik Káva Poděbrady s půvabnou zahrádkou, která má pohled na stále ještě malebné Jiřího náměstí. Příznivci kofeinového nápoje si mohou vybrat z nabídky zdejší pražírny, přikousnout slané i sladké pochutiny a vyzkoušet sezonní lákadla jako „rakytník espresso tonik“.
Právě na zámku, na který pohlížíte z kavárny, na počátku 20. století proutkař objevil první pramen Poděbradky, což vedlo nakonec ke vzniku lázní. „Na srdce jsou Poděbrady“ spolu s doporučením vzít příště tchyni obvykle za drobný peníz vyhrává mechanický stroj na kolonádě s roztomile se pohybujícími kulisami. Momentálně je ale jako spousta dalších zajímavostí mimo provoz.
Zámek, kde se zrodil král
Zámek je ale stále stejně půvabný. Původně byl postaven ve 12. století jako vodní hrad a následně byl několikrát přestavěn na středověkou pevnost, renesanční sídlo a nakonec získal pozdně barokní štych.
Přístupná je pouze část zámku. Zdarma nádvoří s točícími se „Srdci Evropy“, kašnou, kavárnou a kinem. Památník krále Jiřího z Poděbrad, který se zde narodil, je umístěn v nejstarší středověké části, v bývalé kapli Klanění svatých Tří králů, a vstupné činí 60 korun pro dospělé. Zbytek zámku funguje jako hotel a administrativní prostory Univerzity Karlovy.
Za prameny a kolem řeky
Na nádvoří je možné ochutnat Bülowův pramen, pojmenovaný po stejnojmenném baronovi. Objeven byl v roce 1904 a poprvé navrtán roku 1905. Před zámkem se nachází pramen Hohenlohe a jen kolem pěti minut pěšky je to k nejoblíbenějšímu Riegrově léčivému prameni, z něhož si čepují vodu místní i turisté. Silně mineralizovaná voda byla navrtána roku 1911 a je volně přístupná na Riegrově náměstí.
Zámek stojí hned na břehu Labe a z tamějšího přístaviště vyplouvá několik vyhlídkových lodí, přičemž vstupné se platí přímo na palubě. Můžete se vydat na zhruba půlhodinovou vyjížďku k soutoku Labe a Cidliny a zpět se vrátit po svých příjemnou cyklostezkou okolo lesa vonícího medvědím česnekem.
Kdo si chce dosyta užít technickou část plavby, překonání zdymadla Poděbrady vystavěného v letech 1913–1916, může si připlatit i návrat. Napouštění a vypouštění plavební komory sice zabere nemalou část celkové doby strávené na lodi, ale dětem a tatínkům to zjevně nevadí.
Návštěvu Poděbrad je možné spojit i s prohlídkou zhruba deseti kilometrů vzdáleného Nymburka, kam se dá též doplout po řece. Ceny se pohybují mezi 220 až 280 korunami za hodinu pro dospělého podle konkrétní lodě.
V Poděbradech se dále nachází hned několik muzeí včetně lega, filmových legend nebo lázeňství, z nichž značná část je situována na hlavním náměstí. Stejně jako ta údajně nejlepší zmrzlina ve městě v cukrárně U Reinvaldů. Stačí jít za frontou. A ačkoli velmi slibně vypadající malinovo-čokoládový sorbet nesplnil vysoká očekávání, zmrzlina s příchutí podmáslí a meruněk doslova nadchla.
I když se totiž všechno nevydaří tak úplně podle plánu, výlet si lze díky několika správným rozhodnutím stejně užít.