Článek
K Soumarskému rašeliništi jsme se vydali z Volar po zelené turistické stezce, která nejprve vede městem a následně se napojuje na cyklostezku. Přibližně za dva kilometry po cestě potkáváme Dřevěné srdce Evropy, které zde stojí od roku 2021. U srdce najdeme i dvě hezké odpočinkové lavičky znázorňující historická kola.
Pokračujeme dále po zelené, kde za rozcestím Pod Lískovým vrchem začíná Zlatá stezka. Ta nás vede lesem z mírného kopce až k rašeliništi. U 1. zóny NP Šumava nás čeká první úsek s dřevěnými povalovými chodníky, což značí přítomnost rašelinišť. Čeká nás ale i trasa po malebné rozlehlé louce s vysokou trávou. Odtud máme přes Vltavu na dohled osadu Dobrou, k níž směřuje další ukazatel. U mostku zahlédneme dokonce vydru, která na nás vykukuje ze své nory.
Vyhlídka v rekonstrukci
Rašeliniště se vyvíjelo od sklonku doby ledové, tedy přibližně devět tisíc let. Stalo se ostrovem chladnomilné severské přírody, zatímco okolní krajina zarůstala lesní vegetací. V posledních několika desetiletích se ale podoba rašeliniště zásadně změnila. Může za to průmyslová těžba rašeliny, která zde probíhala od 70. let 20. století až do roku 2000. Celé rašeliniště bylo odvodněno sítí povrchových kanálů, důsledkem čehož poklesla hladina podzemní vody hluboko pod povrch.
V současné době se postupně rašeliniště revitalizuje a navrací se tak jeho původní charakter. Kromě zajímavé vegetace tu uvidíme krásně upravené dřevěné chodníčky s lavičkami a informační cedule, na nichž děti po celou dobu doprovází zelený skřítek Rašeliníček, díky němuž se toho také spoustu dozvědí.
K rašeliništi se nesmí na kole.
Chodník nás vede také kolem téměř deset metrů vysoké dvoupatrové dřevěné vyhlídkové věže, ze které by měla být vidět celá plocha rašeliniště, Stožec, hřeben Boubínu nebo Želnavská pahorkatina. Stojí totiž na nejvyšším bodě rašeliniště. Na jaře 2025 byla však kvůli špatnému technickému stavu uzavřena. Měla by být zbourána a místo ní postavena nová.
Soumarské rašeliniště je přístupné jen od června do konce října kvůli výskytu silně ohroženého tetřívka obecného. Na rašeliniště je také zakázán vjezd cyklistům.
Muzeum lehkého opevnění
Když se vymotáme z rašeliniště, tak si ještě neváháme v areálu vodáckého tábořiště u Soumarského mostu prohlédnout obnovený bunkr lehkého opevnění. Ten tu není jediný. Na pár dalších narazíme i kolem rašeliniště. Návštěvníkům je přístupný jako soukromé muzeum, v němž si lze prohlédnout prostory pevnůstky, vybavení a i znehodnocené zbraně.
Československé opevnění bylo budováno především na německých, polských, maďarských a posléze i rakouských hranicích. Během dvouletého období vzniklo téměř 10 tisíc takovýchto staveb. Součástí pohraničního opevnění budovaného na Šumavě v letech 1937-1938 se stal právě i úsek v okolí Soumarského mostu. Zde postavila berounská firma Jelínek a synové osm objektů lehkého železobetonového opevnění vzor 37, nazývaných „řopíky“, se zesílenou odolností.
Lidové označení vzniklo ze zkratky Ředitelství opevňovacích prací (Řop). Dostavené pevnůstky převzali příslušníci 11. pěšího pluku z Písku, kterým se podařilo dokončit jejich částečné vyzbrojení, avšak po mnichovské dohodě je Němci 2. října 1938 bez jediného výstřelu obsadili.
V muzeu se například dozvíme, že v řopíku na Lipně paradoxně zdržovali na konci války postup Američanů. Soumarský most Němci vyhodili do vzduchu, nakonec byli z bunkrů vyhnáni.
Návštěvníci si mohou nasadit plynovou masku, vyzkoušet si střelbu z vojenské vzduchovky nebo vyhození cvičného granátu ze skluzu. Uvnitř bunkru objeví dobové zbraně včetně kulometných hnízd, uniforem a různého nářadí. Muzeum je otevřeno mimo pondělí každý den od 10 do 16 hodin od května do října.
Pokud budete pokračovat dále po zelené, dojdete asi po jednom kilometru k Soumarskému mostu, který je nástupním místem vodáků na řeku Teplá Vltava, najdeme zde i půjčovnu lodí a raftů.
