České a moravské hrady: Tipy kam vyrazit na výlet

Sídlo prezidenta republiky, odkud v minulosti vládla řada českých panovníků. Největší hradní areál na světě ukrývá mj. české korunovační klenoty. Pro svou rozlehlost jej nelze prozkoumat za jediný den.

Hradu vévodí Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Od 10. století tu stála Rotunda sv. Víta založená knížetem Václavem, v 11. století přestavěná na baziliku. Po povýšení Prahy na arcibiskupství v roce 1344 se začala stavět katedrála, dokončena byla až v roce 1929. Tím se mělo oslavit tisícileté Václavovo zavraždění (dnes se předpokládá, že k tomu došlo až v roce 935).

Součástí komplexu je i Bazilika sv. Jiří, druhý nejstarší kostel v Praze. Roku 920 ji postavil kníže Vratislav I. Když v roce 973 bylo založeno pražské biskupství při nedaleké Rotundě sv. Víta, zde vznikl klášter benediktinek. Jeho první abatyší se stala Mlada, dcera Boleslava I. a Vratislavova vnučka.

V 11. století si kníže Vratislav II. (pozdější král Vratislav I.) vybral Vyšehrad jako své panovnické sídlo. Dal zde založit Vyšehradskou kapitulu, která byla podřízena přímo papeži. Tak řešil své spory s mladším bratrem a pražským biskupem Jaromírem.

Ze stejné doby je i značně přestavěná bazilika sv. Petra a Pavla. U ní se nachází Vyšehradský hřbitov, který od 19. století slouží jako národní pohřebiště pro největší české osobnosti. Odpočívají zde např. Bedřich Smetana, Božena Němcová, Jan Neruda, František Křižík či Josef Masopust.

První zmínka o zdejším hradu pochází z 11. století. V roce 1306 byl na hradě zavražděn král Václav III., poslední Přemyslovec na českém trůně. V komplexu se nachází i Arcidiecézní muzeum Olomouc, součást Muzea umění Olomouc. Upomíná na historii olomouckého biskupství, v 18. století povýšeného na arcibiskupství.

Dominanta jihomoravské metropole leží na stejnojmenném kopci od 13. století. Měl sloužit jako sídlo moravských markrabat, ale tento účel plnil pouze ve 14. a na počátku 15. století. Poté převážil vojenský význam hradu.

Za třicetileté války zdejší posádka dokázala odolat několikaměsíčnímu švédskému obléhání. V 18. století císař Josef II. prostory hradu začal využívat jako věznici pro nejtěžší provinilce.

Z hradu se později stala kasárna, než jej v roce 1959 definitivně opustila posádka československé armády. Dnes slouží jako sídlo a jedna z budov Muzea města Brna.

Hrad Buchlov leží na území obce Buchlovice ve Zlínském kraji. Byl zbudován pravděpodobně v první polovině 13. století, sloužil jako obranná pevnost i správní středisko. Zdejší správě náleželo vymáhání loveckého práva – mohla tak trestat pytláctví a nepovolený rybolov.

Od 18. století, kdy v Buchlovicích vyrostl barokní zámek, již nebyl Buchlov trvale obýván. Ale jeho pozdější majitelé, rod Berchtoldů z Uherčic, do něj soustředili rozsáhlé přírodovědecké sbírky jako do svého muzea.

Dominantou viditelnou z dalekého okolí je hrad Karlštejn vybudovaný v polovině 14. století králem Karlem IV. Chtěl, aby zde spočinuly korunovační klenoty Svaté říše římské, jejímž císařem se stal v roce 1355.

Hrad prošel několika stavebními úpravami v duchu dobových stylů, současný puristický vzhled získal na konci 19. století.

I Křivoklát je spojen s císařem Karlem IV. Ten zde byl v dětství několik let držen ještě pod svým křestním jménem Václav, než odjel na výchovu do Francie. Jeho první žena Blanka z Valois mu právě zde v roce 1333 porodila dceru Markétu.

Hrad několikrát poškodily požáry. Dnes se v jeho sbírkách nachází rozsáhlý soubor pytláckých pušek i další lovecká výbava.

Leží v Olomouckém kraji ve stejnojmenné obci. Vybudoval jej v polovině 13. století Zdeslav ze Šternberka.

Zdejší okruhy nabízejí představení šlechtického života, bohatou sbírku umění především z 15. století i dějiny rodu Lichtenštejnů. Ten vlastnil řadu pozemků na českém území od 13. století, na sklonku 17. století do jeho držav přibyl i Šternberk.

Pernštejn se nachází na severozápadě Jihomoravského kraje u hranic s Krajem Vysočina. Krásy hradu oceňují i filmaři – vznikaly tu snímky Bathory, Van Helsing i česká pohádka Jak se budí princezny.

V roce 2021 se po tříleté obnově návštěvníkům otevřela kdysi slavná Vrchnostenská zahrada, zařadila se do bohaté nabídky hradních okruhů.

Hrad nad vodní nádrží Orlík na řece Vltavě patří od roku 1978 mezi české národní kulturní památky. Jeho stavbu zahájil ve 13. století Přemysl Otakar I., první Přemyslovec s dědičným královským titulem. Než byl dostavěn Karlštejn, korunovační klenoty Svaté říše římské přebývaly na Zvíkově.

Od 18. století jej vlastnili Schwarzenbergové, za jejich vlády hrad prošel rozsáhlými rekonstrukcemi. Zvíkov jim byl odebrán v roce 1948 a stal se poté státním hradem.

Na pískovcovém skalním ostrohu s vysokou věží a palácem se tyčí kamenný hrad ze 14. století. Majitelům však přestal vyhovovat pro svou obtížnou dostupnost a nedostatek místa.

Panstvo se chtělo veselit a pořádat zábavy, které ale na poměrně malé ploše hradu prostě nebyly možné. Císař Ferdinand II. v 17. století hrad prohlásil za prokletý. Nesměl být udržován ani upravován.

Na rekonstrukce došlo až po jeho odkoupení rodinou Špačků na konci 19. století. Dnešní prohlídkové okruhy nabízejí také výhled do malebné krajiny, která učarovala i básníkovi Karlu Hynku Máchovi.

Hrad vyrostl na území dnešního Olomouckého kraje na přelomu 13. a 14. století. Poté byl soustavně opevňován, během třicetileté války sem byli umisťováni švédští zajatci. Na sklonku 17. století jej odkoupil Řád německých rytířů, poté ale začal chátrat. Na přelomu 19. a 20. století získal díky přestavbě svou dnešní romantickou podobu.

Hrad z 11. století leží nad řekou Želetavkou nedaleko jejího soutoku s Dyjí. Již tehdy se stal pro Přemyslovce významným opěrným bodem.

Dnešní prohlídky pamatují na komplikovanou historii a časté změny majitelů. Najdete zde ale také rozsáhlou sbírku vycpaných psů, trofejí a cizokrajných zvířat. K vidění jsou také zdejší prostory bývalého vězení s mučírnou a hladomornou.

Nejranější zmínka o hradu pochází z roku 1234. Hrad byl chloubou i nedobytnou oporou českých panovníků. I přes značné přestavby a úpravy se zachoval jeho „tvrdý“ vzhled, typický pro německé hrady.

Největší přestavby se uskutečnily v letech 1434 až 1547. Tehdy vznikly nové sály, hejtmanský dům, palác s gotickým arkýřem a hospodářské budovy. Po většinu času zde byl někdo vězněn, nejznámější je rok 1319, kdy tu Jan Lucemburský uvěznil svého tříletého syna Václava, pozdějšího krále a císaře Karla IV. Chlapec strávil v temnici s dvěma sloužícími dva měsíce.

Od konce 18. století se využíval i jako městské vězení, žalář sloužil až do roku 1948. V roce 1898 se budova bývalého markrabství stala sídlem městského muzea.

Muzejní expozici rozšířili v roce 1945, takže na hradě byla část exekutivní a historická. Po ukončení nápravného zařízení začal Loket chátrat a byl na řadu desetiletí uzavřen. Po rekonstrukci byl opět zpřístupněn v roce 1993.