Berounka na svém pestrém toku nešetří hrady ani nádhernými výhledy

Popisovat veškeré hrady a zříceniny na Berounce by bylo na rozsáhlý text, postačí je alespoň vyjmenovat tak, jak se postupně od vzniku řeky v Plzni po její splynutí s Vltavou u Lahovic před Prahou po proudu nalézají: Věžka, Druztová, Libštejn, Krašov, Týřov, Křivoklát, Nižbor, Tetín, Karlštejn a zbytky Kazína.

Pro představu toho, co lze u řeky Oty Pavla zahlédnout, snad postačí pár vybraných tipů z oblasti, kterou krom krásné přírody zastupují i řece nedaleká historická místa, jako je například klášter Plasy nebo Mariánská Týnice. Za zastavení stojí minimálně dvě vyhlídková místa, to první s výhledem k hradu, druhé s výhledem z jiného hradu.

V přírodním parku Horní Berounka je možno, s nutnou trochou opatrnosti, vystoupat na Havlovu skálu, odkud je nádherný výhled na meandr řeky. Pojmenování nikterak nesouvisí s naším bývalým prezidentem (na rozdíl od Masarykovy vyhlídky v - s historickou vraždou spjatém Zbečně - rovněž nad Berounkou). Dle pověstí se zde z výše třiceti metrů zřítil kůň jakéhosi sedláka Havla, zřejmě méně zdatný než snad potomek Pegasův, bájný Šemík.

Jelikož ani návštěvník dvounohý, pokud není andělem, nemá rovněž křídla, vzhledem k nezajištěnosti skalního ostrohu je maximální obezřelost víc než nezbytná, případy, kdy selfíčkáři spadnou tam či onam, se množí po celém světě, a z Havlovy skály se padá opravdu jenom jednou, stejně jako se tak konkrétně stalo i u nás nad konkurenční Vltavou ze skály s torzem hradu Maškovec v roce 2013.

Pozorný návštěvník snadno spatří nalevo proti proudu nad jezem u Libštejnského mlýna zříceninu hradu - jedná se o Libštejn, v polích proti němu je vidět vesnici Robčice. Z hradu se dochovala zejména jedna ze dvou věží, sídlo chátrá již od 16. století.

Z historie hradu je nutno zmínit minimálně jeho založení ve 14. století, nutné „převlečení kabátu“ majitelů od věrnosti Zikmundovi po stoupenectví s husity v souvislosti s bitvou u Domažlic, vlastnictví nejvyšším královským kancléřem Albrechtem z Kolovrat i finální zkázu již i tak pustnoucího hradu v době třicetileté války.

Jen o ani ne deset kilometrů dál nabízí další vyhlídku hradby prastarého hradu Krašov. Zbudován byl již před rokem 1232 Jetřichem z rodu Hroznatovců, který byl synovcem onoho Hroznaty, který založil významný klášter Teplá. Hrad sloužil jako součást obrany hradu Týřov.

V jeho přebohaté historii - velice podrobně zpracované ZDE, dál figuruje například opět Albrecht z Kolovrat, nedokončené dobývání husity, renesanční přestavba, třicetiletá válka - kdy padlo podhradí, ale hrad se ubránil, doba krutovlády a selských povstání, kdy byl tehdejší pán za znásilnění zabit kovářem, jehož manželku potupil, obdobně zahynuvší jeho dědic, navíc i opilec, dále vlastnictví klášterem Plasy i císařským kancléřem Metternichem, který sice pobýval na honosném zámku Kynžvart, ale Krašov nechal odstřelit za účelem použití kamene pro obnovu hospodářského objektu.

Tím byl, dnes opět dost zanedbaný, dvůr Rohy, který se nachází cestou v malé obci Bohy, pokud tedy vyrazíte k hradu od silnice, spojující Liblín a Kralovice. Nabízí se ale i trasa pro zdatnější podle vody od Podkrašovského mlýna se závěrečným stoupáním k hradu.

Ten je v péči Spolku pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova, je volně přístupný, dobrovolný příspěvek na údržbu je samozřejmě vítaný, nezbytné pro udržení památky jsou i brigády spolkem organizované.

Pověst pak zmiňuje soupeření pánů z obou zmíněných hradů o dvorec, kdy jej zabral ten z Krašova. Odplatou byl únos ženy a dětí dobyvatele na Libštejn. Po dvou letech zase tažení Krašovských skončilo dobytím hradu, kde však z vězněných ostaly toliko kosti. Následovalo probodení krašovského pána mečem a pobití celé rodiny pána libštejnského. Kosti veškerých zesnulých ze sklepení vysvobodil a pohřbil až sedlák, který odměnou získal poklad.

Kdo by se chtěl vydat ještě o kus dál od životodárné řeky, pak nejbližším, od Krašova dvanáct kilometrů vzdáleným, vnitrozemským objektem je za Kralovicemi Santiniho bývalé poutní místo Mariánská Týnice, kde kromě práce slavného architekta je k vidění expozice Muzea a galerie severního Plzeňska.

Berounka vlastně svým „pramenem“ není nikterak ojedinělá, stačí třeba připomenout Otavu, která vzniká soutokem Křemelné a Vydry, přičemž druhá jmenovaná získává jméno vodní šelmy o pár kilometrů výše soutokem tří šumavských potoků.

Také další výhledy jsou známé a oblíbené, jako z Malochovy skalky a na Holém vrchu za Plzní, Na Plazu u Chlumu, dřevěná vysunutá Na Plazích, jí nedaleká u Šlovic, samozřejmě ta z Čertovy skály, Stříbrný luh poblíž Roztok u Křivoklátu, u Nižboru, od Tetína ze skal v Srbsku i protějšího Brdláku a blízkých lomů, nebo i zcela utajené ze skal za Hlásnou Třebání.