Článek
Sádlík nikdy nebyl velký cestovatel. Před odstěhováním do Švýcarska navštívil Francii a Německo, a tím jeho zkušenosti se zahraničím víceméně končily. Těžká životní situace ho však donutila vystoupit z komfortní zóny a vypravit se do světa. Po vyhoření přitom zvažoval i jiné možnosti.
„Původně jsem chtěl opět podnikat, jsem takhle nastavený. Jenže v té době už to nebylo možné. Pak jsem také přemýšlel o Německu, kde jsem i chvíli pracoval, ale zjistil jsem, že mi to moje náklady v žádném případě nepokryje. Zvažoval jsem Kanadu, ale nakonec padla volba na Švýcarsko, protože jsem měl alespoň minimální základy němčiny. O nich jsem až na místě zjistil, že mi jsou kvůli dialektům úplně k ničemu,“ vzpomíná Sádlík na začátek svého švýcarského dobrodružství, které se začalo psát v roce 2015.
Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.
Rozhodnutí přestěhovat se do Švýcarska a opět se postavit na nohy padlo v podstatě z minuty na minutu. „Vzpomněl jsem si tenkrát, že můj dávný kamarád ze školy, kterého jsem asi deset let neviděl, ve Švýcarsku žije. Podařilo se mi ho dohledat a zavolat mu. Zrovna pouštěl ubytovnu, tak mi ji rovnou přenechal,“ uvádí Čech s tím, že tedy nejel úplně naslepo, ale měl do začátku alespoň nějakou drobnou jistotu.
Bližší představu, jak bude jeho život ve Švýcarsku vypadat, však Sádlík neměl. „Věděl jsem, že jsem se ocitl v těžké životní situaci a potřebuji měsíčně vydělat určitou sumu, abych pokryl svoje náklady. A ve Švýcarsku peníze jsou,“ konstatuje. Zemi přitom nepovažuje za až tak drahou, jak se o ní říká, i když záleží, kde přesně člověk žije.
Pro Sádlíka se novým domovem stalo město St. Gallen ve stejnojmenném německy mluvícím kantonu. „Mým jediným cílem bylo vydělat peníze, i kdybych měl dělat tu nejpodřadnější práci. Ale ani tu mi mimochodem nechtěli dát, protože jsem neměl dostatečnou kvalifikaci. Ve Švýcarsku jsou zkrátka důležité papíry úplně na všechno a vzdělání z Česka vám často neuznají,“ potvrzuje.
Jakub Sádlík strávil ve Švýcarsku devět let.
Po dlouhých týdnech hledání práce získal Sádlík nakonec místo na stavbě. Připouští, že to byl oproti předchozímu životu obrovský skok.
„V Česku jsem začal podnikat hned po škole, a to poměrně úspěšně. Vydrželo mi to osm let. Bydlel jsem v krásném třípatrovém domě, měl rodinu… A najednou jsem byl na ubytovně, kde byl jeden záchod a jedna sprcha pro všechny na patře. Byl jsem nikdo, což pro mě bylo hodně složité, ale na druhou stranu jsem za to vděčný, protože mi tahle zkušenost dost obrousila ego.“
Žalovat je normální
Během devíti let ve Švýcarsku vystřídal několik zaměstnání, se známou rok provozoval i vlastní pizzerii, nakonec ale zakotvil na poště, což byla lukrativní a dobře placená práce. „Ve Švýcarsku se prakticky celý život točí kolem práce a peněz. I když sedíte třeba v hospodě na pivu, tak se neřeší skoro nic jiného. Ale pak přijde víkend a jsou plné hory,“ komentuje Sádlík.
Podle něj s pracovní morálkou Švýcarů souvisí i to, že chodí žalovat, pokud někdo z kolegů nedodržuje přesné postupy. Donášení přitom neberou jako něco negativního.
„Přiznám se, že některé věci na poště jsem si dělal podle sebe, když mi nevyhovoval jejich systém. Jednou si toho všiml kolega a místo toho, aby za mnou přišel a řekl mi, že takhle to dělat nesmíme, tak šel rovnou za šéfem, který mi za chvíli klepal na rameno,“ vzpomíná Sádlík s úsměvem. „Švýcaři mají dojem, že tyhle věci dělají pro vaše dobro, a tím pádem pro dobro všech.“
Podle Čecha to neznamená, že by Švýcaři byli nepřátelští, naopak jsou vřelí a rádi se baví s lidmi. Lásku k řádům a puntičkářství v sobě však nezapřou. „V soukromém životě jsem se Švýcary fungoval už normálně. Zašli jsme s přáteli na pivo, procházku, zavolali jsme si… Když člověk dodržuje pravidla, je slušný a umí jazyk, tak nemá problém,“ tvrdí Sádlík. Zároveň však připouští, že cizinec se nikdy nálepky cizince zcela nezbaví, což se nakonec projevilo i v práci, když chtěl přestoupit na jinou pozici.
To byl ve výsledku i jeden z faktorů, proč se Sádlík vrátil na podzim 2024 zpátky do vlasti. „Život ve Švýcarsku je po všech stránkách perfektní, ať už jde o zdravotní péči, veřejnou dopravu či bezpečnost. Povedlo se mi z pobytu vytřískat úplně všechno,“ tvrdí s tím, že sám na návrat do země helvétského kříže už ani nepomýšlí, zato jeho syn nemluví o ničem jiném. „Ten chce odmaturovat a nejspíš pak vezme batůžek a pojede zpátky.“
Je Švýcarsko ideální zemí, kde dodat životu řád? Jak se to má se švýcarským smyslem pro pořádek? Je hledání práce běh na dlouhou trať a je běžné v zaměstnání žalovat na kolegy? Jak rychle si člověk zvykne na perfektní železniční dopravu? A zůstane ve Švýcarsku cizinec navždy cizincem? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru. Tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.
Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.
Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.
Poslechněte si i naše další podcasty:
