Článek
Před deseti dny jsem se díval na své penzijní spoření a moje úspory letos spadly o dvě až tři procenta. Může za to válka v Íránu?
Situace na akciových trzích je teď trochu turbulentnější. Konflikt v Íránu a uzavření Hormuzského průlivu ovlivňuje skoro vše. Spíše se ale jedná o kolísání. Kdybyste se podíval na účet jen o pár dnů dříve nebo později – podle toho, jak se v Americe zrovna rozhodnou něco vyhlásit –, měl byste naopak kladné zhodnocení a úspory by byly vyšší.
Navíc výnosy fondů je třeba sledovat v horizontu minimálně několika let. Akciové trhy se vyvíjejí a v penzijním spoření nespekulujete na jednodenní nárůsty nebo poklesy. Takže bych se teď vůbec neděsil. Loni jsme byli na začátku dubna v podobné situaci. Tehdy Donald Trump vyhlásil, že uvalí cla úplně na každého, někde padesát, někde i sto procent. Trhy různě padaly a rostly. Kdybyste se v té situaci podíval na úspory jeden den, byl byste v těžkém minusu, druhý den to zase vylétlo nahoru. Po měsíci se situace normalizovala a na konci roku měl typický klient v akciovém fondu šestnáctiprocentní výnos za celý rok.
A co když je člověk pár let před penzí a chce si své úspory převést na bezpečnější a konzervativnější typy spoření. Neprodělá na případném poklesu, když přejde k méně výnosným typům investic?
Říkáme tomu strategie životního cyklu. Utlumování investic z výnosnějších, ale rizikovějších, na konzervativnější, ale bezpečnější, není jednorázový skok. Akciová složka, kde jsou větší výkyvy, se vypouští postupně během několika let, aby případný třeba jednoroční výkyv člověka nedohnal. Takže současné drobné kolísání se na konečných úsporách nepodepíše.
Kolik lidí si v současnosti spoří v penzijních společnostech?
V systému jsou zhruba čtyři miliony lidí. Dlouhodobě to k této hodnotě směřovalo, pak byl v roce 2013 skok na pět milionů, když se zavíral vstup do starých, garantovaných fondů. Před dvěma lety to spadlo zpět na čtyři miliony, protože se odebral státní příspěvek starobním důchodcům.
Problém je, že do penzijního spoření lidé vstupují pozdě, typicky po čtyřicítce, a investují zbytečně opatrně
Ale lidí, kteří by si mohli spořit, je asi o třetinu více, ne?
Maximum lidí vhodných pro systém je něco pod šest milionů. Někteří například nemají vysoké příjmy, takže spořit nemůžou. Problémem tak není počet účastníků spoření, čtyři miliony je docela solidní číslo. Problém je, že do něj lidé vstupují pozdě, typicky po čtyřicítce, a investují zbytečně opatrně. Pro lidi by bylo dobré, aby v něm byli od začátku produktivního věku, už před třicítkou, a strávili tam aspoň 35 let. Teprve tak si vybudují dostatečné úspory, které jim budou měsíčně produkovat více peněz, aby nebyli tolik závislí na státním důchodu.
Proč tam nevstupují dříve?
Je to mix důvodů. Podle průzkumu, který jsme si nechali udělat agenturou Ipsos, čtvrtina lidí, kteří ho nemají, říká, že si plánuje penzijní spoření založit v budoucnu. Ale odkládají to. Pětina dává přednost jiným investicím, pětina na to nemá peníze a sedmnáct procent se považuje za příliš mladé na úvahy o důchodu.
A jak je tedy motivovat?
Například změnou u státního příspěvku. Ten je stejný pro pětadvacetiletého i šedesátiletého, což nemotivuje k dřívějšímu vstupu. Pokud by například mladí lidé do třiceti let dostali jednorázový příspěvek na spoření ve výši třiceti tisíc, lidi by to rozpohybovalo. Psychologicky funguje, pokud je nabídka časově omezená. A pokud lidé vědí, že po třicítce by o ty peníze mohli přijít, šlo by jich do toho více. Naše propočty ukazují, že by se takto mohl počet účastníků do třicítky víc než zdvojnásobit, na skoro milion.