Sušický mechanický betlém také v roli průvodce po Šumavě

Betlém je umístěn v přízemí muzea, na délku měří pět metrů, je vybudován stupňovitě na šesti „podlažích“ do výše bezmála tří metrů a do hloubky tři a půl metru. Jeho hlavními autory jsou Karel Tittl a Pavel Svoboda. Jim pomáhali i další řezbáři, takže po neuvěřitelných deseti měsících práce došlo v listopadu 2004 ke slavnostnímu představení jejich díla návštěvníkům.

Jelikož Pavel Svoboda je sušický rodák, nelze se divit, že právě Sušice je jakýmsi centrálním bodem betlému. Je zde tedy model místní radnice, kostel sv. Václava, Rozacínovský a Voprchovský dům - dnešní sídlo muzea na náměstí – i jiné domy nebo již zaniklá synagoga.

Tuláci po šumavských památkách snadno určí další nedaleké objekty, například tuzemskou největší hradní zříceninu Rabí, rozhlednu Svatobor nebo „Andělíčka“, tedy poutní místo nad Sušicí, odkud je širý rozhled do okolí i na samé město. Dohledat lze Velhartice, Kašperk, kostel sv. Mořice v Mouřenci nad Annínem, zaniklou papírnu v Prášilech a další. A zaniklým objektem je i donedávna průmyslový symbol města, vyhlášená sirkárna.

Tyto architektonické a historické památky doplňují připomínky tradičních řemesel a dění v kraji. Na tom se podílí 150 figurek pohyblivých a stejný počet statických. Pohybují se nejen postavy, ale i některé objekty - mlýn, zvony, pro zaniklé časy charakteristické vory, vodní hamr, pouťový kolotoč…

Vidět je možné, jak se na Otavě rýžovalo zlato, splavovaly vory, těžilo a dopravovalo dřevo v lese, kterak ovčák zahání ovečky, v huti se tavil písek na sklo, pracovalo v dole, rybařilo i se bavilo a muzicírovalo na tancovačce. I sám Klostermann tam sepisuje něco do svého Šumavu opěvujícího díla, zatímco kovář kuje ve výhni, koník pokyvuje hlavou nebo zmrzlinář mává kornoutem.

Oku jistě neunikne odskok do krajů biblických příběhů, tedy pro betlém nezbytného místa, kde měl v nuzném chlévě přijít na svět Ježíš. Takže zde má své místo velbloud, slon či palma, s hvozdy šumavskými jinak nesouvisející.

Co se týče technického zpracování, na samotnou konstrukci betlému bylo použito dřevo z borovice, na stavby dřevo lipové. Na reliéf krajiny pak posloužil snadno mechanicky a tepelně opracovatelný polystyren, následně kašírovaný a oživený akrylátovými barvami (zatímco domorodí obyvatelé krajiny vyfasovali slušivé kabátky díky barvám olejovým). Betlém je v provozu nejen v adventním čase, pauzu si dal před svojí nutnou rekonstrukcí v roce 2014.

Další stálé expozice připomínají sirkařství. Kdo občas škrtne zápalkou, tak může potvrdit, že ty z podniku Solo Sušice sloužily poněkud lépe než ty současné odkudsi z Tramtárie. Zakladatelé prvotní výroby - Vojtěch Scheinost s chotí – by asi radost neměli a i jejich prvotní dřevěný stroj z druhé poloviny 19. století doplňuje tomuto průmyslu věnovanou sekci.

Pochopitelně nechybí další významné odvětví, tedy šumavské sklářství (tomu je navíc věnována expozice v Železné Rudě v domě zakladatelů tamní sklářské tradice, kterým byl rod Abele). V Sušici je zastoupeno bohatou sbírkou soukromého švýcarského sběratele Dr. Ing. Bruna Schreibera.

Z historických užitných artefaktů zaujme vystavený největší nález cínového nádobí v Evropě používaného na přelomu 16. a 17. století, mince z 15. století, gotické sochy nebo mapa Království českého z roku 1720. Historii jako takovou přibližuje expozice zaměřená na pobělohorskou a obrozeneckou dobu představením hlavních osobností Sušicka těchto etap.

I sama historie muzea není bez zajímavosti, vzniklo roku 1880 a bylo tím pádem prvním šumavským muzeem. Když již nedostačovaly prostory jemu určené v městské radnici, bylo později přemístěno do domu č. p. 40 na náměstí, tedy do toho, kde sídlí dodnes v reálu i coby model v diorámě krajiny betléma.

O jeho otevírací době i aktuálních akcích a novinkách, stejně jako o podrobnější historii a sbírkách, se dozvíte na webu muzea.

Pakliže zatoužíte jít spolu do betléma, netřeba se táhnout za hvězdou jasnou do v současné době neklidných končin kol biblického Jordánu, ale stačí vyrazit za klidem, naší historií i odkazem předků (například) právě do Sušice.