Nejen unikátní vitrážový strop, muzeum, hrobku a rozhlednu najdeme v Libyni

Jedná se o kostel sv. Jiljí, kulturní památku ze 14. století, která jako mnoho jiných na severu a západě Čech byla ještě nedávno v katastrofálním stavu. Díky iniciativě občanského sdružení Za záchranu kostela sv. Jiljí došlo jako první k zajištění statiky a zastřešení zchátralého objektu.

Spolek vznikl díky nápadu a záměrům manželů Jitky a Richarda Kantových, výtvarníků, restaurujících i tvořících vlastní vitráže od drobných po jedinečně rozměrné, mozaiky, Tiffany i originální lampy, lapače snů, mandaly, skleněné obrazy, drobné upomínkové předměty…

Spousta jejich uměleckých výtvorů je zastoupena v muzeu vitráží v kostele, stejně jako v mnoha dalších kostelech, kaplích, komerčních i obecních budovách nebo léčebných zařízeních a domovech důchodců. Unikátem je velkoplošná, z malých segmentů se skládající prosvětlená stropní vitráž v kostele. Socha z roku 1735, představující sv. Řehoře, je z dílny Matyáše Bernarda Brauna, resp. je to socha zrestaurovaná z jejího prakticky neopravitelného torza.

Jen pár schodů vede do malé podzemní hrobky, kde je možné se přesvědčit, že ve skleněné rakvi nespala podle tvrzení bratří Grimmů jen pohádková Sněhurka, zde jsou totiž ostatky hned čtyř lidských bytostí reálného světa ve stejném počtu rakví. Předpokládá se, že se jedná o příslušníky vladyckého rodu Strojetických ze Strojetic, působících na Podbořansku.

Naopak cesta vzhůru po dřevěných schodech zavede nejprve na kruchtu, která slouží jako malá galerie. Cestou opět zraku neuniknou vitráže, nabízí se i pohled na prostory kostela z nadhledu. A ještě blíž nebesům, tedy v podkroví, je další expozice, kterou je Regionální muzeum, věnované zejména kraji kolem Lubence i archeologickým nálezům, jelikož pod kostelem bylo objeveno slovanské pohřebiště.

Z té doby pocházejí slovanské záušnice (konec 12. století), výrazně starší je mince faraóna Ptolemaia IV., zanechané zde nejspíš Kelty, naopak hotovým mladíkem v tomto kontextu je pečetítko prince Williama Augusta, vévody z Cumberlandu (1721-1765). Nové zvony, dobře viditelné ve věži, byly vysvěceny roku 2019.

Po obou stranách kostela je zrenovovaný starý hřbitov a nikoho jistě nepřekvapí, že kovová vrátka jsou osazena skleněnou výplní s až astrologickou tematikou, kterou je slunce, luna a hvězda. V kostele se pořádají koncerty, jejichž výtěžek slouží pro podporu činnosti spolku, a jelikož organizátoři dokážou získat na svoji stranu umělce, jako jsou Pavel Šporcl, Jiří Stivín nebo Jaroslav Svěcený, sjíždějí se na ně lidé z širokého okolí.

Od kostela začíná trasa působivé geologicko-umělecko-duchovní naučné stezky. Po levé straně cesty jsou zbudována zastavení, věnovaná jednotlivým nerostům a jejich typickému využití. Jedná se tedy o tyto umělecky pojaté přírodní artefakty: břidlice - Ze dna oceánů na střechy domů, žula - Přírodní mozaika minerálů, zkamenělé dřevo - Posel z prvohorního pralesa, křemenec - Kámen milující slunce, pískovec - Barevný kámen sochařů, opuka - Hornina stavitelů bazilik i venkovských stavení, kaolín - Bílá zvětralina, bez které by nebylo porcelánu, čedič - Ze žhavé lávy zrozený, jaspis - Zkamenělá krev Ježíšova.

Celkem je tedy na devíti odpočinutích při cestě, pokračující k rozhledně (celková trasa od kostela k ní je 300 metrů), možné se poučit i pokochat třeba průhledem gotickým oknem ve fragmentu opukové zdi do krajiny. Po pravé straně zaujme již od severní zdi hřbitova výrazný vrch zvaný Angelika. Původ názvu není zcela jasný.

Samotná Vochlická rozhledna pochází z roku 1881, kdy ji, jako mnoho jiných, vybudoval Klub českých turistů. Její charakteristický vzhled je dán použitím kamene, konkrétně čediče a křemene, proloženého červeným pískovcem a pálenou cihlou.

Vysoká je patnáct metrů, do krajiny z vrchu Vochlice (444 m n. m.) lze pohlédnout z plošiny umístěné čtyři metry pod jejím vrcholem. Tato bývalá ruina se dostala roku 2007 do péče téhož spolku, který vybudoval muzeum v kostele. A tady je název vrchu doložený, vychází z botanického pojmenování rostliny vochlice hřebenitá, zde hojně rostoucí.

Klíče od kostela i od rozhledny si lze vyzvednout v Lubenci na adrese Chýšská 109 ve vitrážní dílně Skloart.

Ve všední dny je zde možné v čase 8 až 14 hodin, a to po předchozí domluvě, absolvovat exkurzi se zasvěcením do tajů prastarého vznešeného řemesla i vlastnoručně vyzkoušet, zda k němu má zájemce vlohy. Kontakty i další bohaté informace o kostele, o činnosti dílny a spolku jsou dostupné na webu dílny. Běžná otevírací doba kostela je v turistické sezoně (konec dubna až konec října) v sobotu a neděli od 13 do 16 hodin, ale právě v dílně je možné si vypůjčit klíče i mimo uvedenou dobu.

Při návštěvě tohoto kraje nelze vynechat od kostela pouhých 8 km vzdálený zámek Valeč, známý kolekcí kopií soch Matyáše Bernarda Brauna v parku a jejich originály v lapidáru - počet soch a sousoší čítá 28 exponátů, v roce 2023 byla dokončena tříletá obnova barokního theatronu, tedy venkovního divadelního amfiteátru, zatímco rekonstrukce zámku stále pozvolna probíhá a je možno ji sledovat při prohlídce zámeckých interiérů. V jeho správní budově se lze ubytovat.

V polovině motorizované cesty se přímo nabízí zastavit se u kostela a hřbitova v Nahořečicích. Pěší turista může pokračovat od rozhledny po zelené na Valeč přes skalní vyhlídku Orlík (535 m n. m.). Stejně tak 8 kilometrů je to k zámku Chyše, spojeném s osobností Karla Čapka a stejně tak díky úsilí majitelů obnoveném do původního stavu.