Článek
Na první pohled to vypadá jako naprostá šílenost: sáňkovat na silnici, a navíc při teplotě přes 20 °C? To je zas nějaká turistická past, řekl by si člověk. A nemohl by se více mýlit.
Jízda na saních má na Madeiře své opodstatnění. Čtvrť Monte, která se pyšní mimo jiné krásnými botanickými zahradami či kostelem, kde je pochován poslední český král Karel I., se nachází vysoko nad Funchalem. K pobřeží je cesta dlouhá a místní proto začali před více než 150 lety k dopravě do hlavního města využívat velké proutěné saně. Díky nim sjeli kopec za několik minut.
Tradice postupem času přerostla v bláznivou kratochvíli, kterou se na Madeiře vyplatí nevynechat. Stojí totiž za každé euro, respektive za 27,50 eura pro jednu osobu (zhruba 668 korun) nebo za 35 eur pro osoby dvě (zhruba 850 korun). Největší saně pojmou pasažéry hned tři, ti pak zaplatí dohromady 52,50 eura (asi 1270 korun).
Proutěné saně obsluhují takzvaní carreiros, dva pánové odění v bílých kalhotách a krátké košili, s typickým slamáčkem na hlavě. Nejzásadnější jsou ale boty s velmi silnou gumovou podrážkou, díky nimž mohou řidiči ve vysoké rychlosti (až 40 km/h) „střihat“ zatáčky, zatímco pasažéři nadšením výskají.
Trasa se zkrátila
Konečně jsme se ve zdánlivě nekonečné frontě dostali až k nástupnímu místu. Naskočíme do proutěných saní s vypolstrovanými sedadly a carreiros s námi vzápětí utíkají k prvnímu sjezdu. Nabíráme rychlost, vítr kolem nás příjemně fičí. Silnice, po kterých běžně křižují i auta, jsou pravidelnou jízdou vybroušené do hladka a asfalt se leskne jako po dešti.
Řidiči saně skoro neustále naklánějí, aby snáze vybrali zatáčky, kterých je na dvoukilometrové trase nespočet. Původně se na proutěném dopravním prostředku jezdilo až dolů do Funchalu, dráha se ale z původních zhruba devíti kilometrů postupně zkracovala. Turisty to zamrzí, ale z logistického hlediska to dává smysl.
Saně se totiž musí v cíli, oblasti Livramento, naložit na náklaďák a odvézt zpátky na Monte. Carreiros jezdí na start autobusem. Kdyby trasa vedla až do Funchalu jako původně, doprava saní i řidičů nahoru by zabrala více času a turisté by tak ve frontě strávili půl dne. Takhle je systém nastavený docela optimálně, i když delší jízda by vadila asi málokomu.
Ze saní před námi i za námi se po celou dobu ozývá smích či pištění, na výstupním místě všichni hýří dobrou náladou. „Dal bych si to klidně ještě jednou,“ říkám při loučení s carreiros. Dolů do Funchalu musím bohužel už pěkně po svých.
