Poslat pohled z Tokia do Prahy je dvakrát levnější než z Brna

Tendence je v Evropě poměrně jasná. Posílání pohledů je záležitostí spíše starší generace, ač se i mezi mladými najdou nadšenci posílající obrázkové pozdravy z cest a výletů i nadále. Většina mladých však preferuje digitální komunikaci. V posledních letech už navíc jde i o relativně drahý koníček.

V Česku nás odeslání pohledu po naší zemi vyjde minimálně na 31 Kč, což je v přepočtu více než platí lidé v Německu (0,95 euro, tedy 23 Kč) či Rakousku (1 euro, tedy 24 Kč). U našich sousedů je poslání pohledu dražší jen na Slovensku, kde vyjde na 1,4 euro, tedy asi 34 Kč. Pokud budete chtít z Česka poslat pohled po Evropě, zaplatíte 48 Kč (bez ohledu na to, zda je cílová země v EU či ne) a pohled mimo Evropu vyjde pak na 54 Kč.

A nejde jen o ceny, které podle dřívějších vyjádření České pošty v roce 2023 rostly především z důvodu dlouhodobého poklesu zájmu o tuto službu při stále rostoucích nákladech. Jako klíčové se ukazují změny návyků lidí a přechod k modernějším technologiím. Očekávaná budoucnost pohledů, ale i dopisů obecně, je tak přinejmenším v Evropě poměrně neveselá.

Dánská pošta, jako první v Evropě vůbec, zcela ukončila k 30. prosinci 2025 listovní služby, když poslední pohledy a přání přijímala 18. prosince. Vánoční přání prostřednictvím státní pošty si tam tak lidé již neodešlou, podobně jako běžné pohledy a dopisy. Sluší se dodat, že Dánsko mělo dlouhodobě nejdražší listovní služby v Evropě a krátce před zrušením služeb vyšlo odeslání jednoho pohledu na 50 dánských korun (asi 162 Kč). A není vyloučené, že Dánsko bude nějaká ze zemí severu Evropy v dalších letech následovat.

Na dovolené v Japonsku jsem tak byl koncem minulého roku nemálo zaskočený, když mi zaměstnankyně pošty připravila na pohledy známky v hodnotě 100 jenů, tedy něco málo přes 13 korun. Když jsem se snažil vysvětlit, že je chci odeslat do Evropy a nikoliv jen po Japonsku, jen se usmála a pokývala hlavou. Skutečně to stačilo.

Odeslat pohled z Tokia do Prahy tak stálo opravdu 13 korun. Opačným směrem, z Prahy do japonské metropole, byste zaplatili čtyřnásobek. A i z Brna stojí odeslání pohledu do matičky Prahy více než dvojnásobnou sumu. Doručení pohledu přes půl světa pak trvalo pouhé čtyři dny.

Chtělo by se odtušit, že nízká cena bude dána zřejmě tím, že se listovním službám v Japonsku stále daří skvěle, ale tak to podle dat rozhodně není. A to i navzdory tomu, že je Japonsko v mnoha ohledech velmi konzervativní zemí.

Třeba takové nengadžó, japonská novoroční přání všeho nejlepšího do nadcházejícího roku, jsou tradicí, jejíž kořeny sahají více než tisíc let zpět. Ta je ale nyní v ohrožení. Na vině má být to, že mají lidé méně volného času, cítí se méně propojeni s kolegy v zaměstnáních a stále častěji si posílají přáníčka přes sociální média. Jak je tedy vidět, ani nízké ceny nepomáhají úspěšně ochránit tradice.

Posílání dekorativních novoročních přáníček je v Japonsku záležitostí časově náročnou, protože se vždy očekávalo, že je dáte mimo jiné také každému ze svých kolegů v zaměstnání. V roce 2004, když bylo posílání nengadžó na vrcholu, jich bylo v oběhu na přelomu roku okolo 4,5 miliardy. Považte, že Japonsko tehdy mělo asi 128 milionů obyvatel. Každý Japonec, počítaje i děti, tak odeslal v průměru 35 přáníček. Ti pracující ve velkých firmách jich často odesílali stovky a výjimkou nebyli ani ti, kteří jich posílali hodně přes tisíc. Přinejmenším alespoň podepsaných ručně.

V roce 2025 jich ale Japonci oproti roku 2004 odeslali necelou čtvrtinu a tendence byla podle japonských médií i letos nadále sestupná o desítky procent. Japonská pošta jich měla letos doručit jen 363 milionů, mezi kolegy a přáteli se ale značná část přáníček předává osobně, a tak jsou z pohledu dlouhodobých statistik relevantnější čísla prodejů přáníček. Zpravodajský web Japan Today však zmiňuje, že oněch 363 miliónů činí 76 procent loňských čísel. A meziroční pokles takřka o čtvrtinu je skutečně dramatický.

A ačkoli tento zvyk velmi rychle mizí, nebyli by to Japonci, aby i tento proces nezvládli slušně a s grácií. Letošek tak zažil rozmach tzv. „nengadžó-džimai“, tedy přáníček, ve kterých lidé informují příjemce, že toto je poslední rok, kdy ještě populární tradici drží. Děkují jim za to, že jsou jejich váženými přáteli či pracovními kolegy, ale zároveň tak slušně oznamují, že v příštím roce od nich již tištěné přání nedorazí.

Skutečností zůstává, že z celosvětového pohledu je fyzická korespondence stále potřebná, ač je v rozvinutějších částech planety na výrazném ústupu. Podle dat Universal Postal Union zůstává stále zhruba 2,6 miliardy osob off-line. Značná část dalších pak postrádá možnost kvalitní konektivity vinou nedostačujících přístrojů, špatného pokrytí sítí a omezených digitálních schopností.