Nejdivočejší nápady umí přetavit v nejhezčí zážitky. Teď se Čech chystá přeletět osmitisícovku balonem

O dobrodružství snil sice Juračka už od útlého věku, nikdy by ho však nenapadlo, co vše se mu podaří opravdu realizovat.

„Moje dětství formovali Indiana Jones, Rocky a Terminátor. Myslel jsem si, že takové dobrodružné věci, co zažívá třeba Lara Croft, se v reálném světě nedějí. Ale loni jsem byl v Kolumbii, kde jsme procházeli horami, ve kterých před námi nejspíš nikdo nebyl, respektive nikdo, kdo by o tom podal jakoukoli zprávu,“ vypráví český vědec v podcastu.

K podobně unikátním věcem přičichl Juračka díky studiu hydrobiologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Podle něj však neplatí, že by každý biolog toužil být zároveň i velkým dobrodruhem.

„Musíte tomu jít naproti, ne všichni chtějí takhle cestovat. Spousta atraktivních a velice překvapivých příběhů se navíc píše i v té laboratoři,“ konstatuje.

Přesto Juračka cítil, že jeho budoucnost leží spíše v terénu, v objevování a dobrodružství. Jelikož se také věnoval focení, prahnul nejzajímavější lokality a úkazy zachytit přímo na místě. Nezabránil mu v tom ani fakt, že se narodil s významnou oční vadou.

„Často jsem byl někde pod stolem a v koutě. Když jsem pak ale dostal brejličky, začal jsem být trochu neposedný. Od té doby mi vidění a vizualizace planety velmi imponují. Když je někde hezké světlo, třeba západ slunce, tak jsem úplně nepříčetný, a to vám dosvědčí i moje rodina. Naštěstí bydlíme v Plzni, a ne třeba v Českém Švýcarsku, protože to už bych byl asi rozvedený,“ tvrdí se smíchem.

Vlivem oční vady je pro Juračku vidění vzácností, z pohledu fotografa to vnímá jako výhodu. „Jelikož si zraku považuji, tak mě vždy naplní štěstím, když se mi nějaká fotka opravdu povede.“

Juračkovy expedice se často nesou ve velmi adrenalinovém duchu, přestože adrenalin prý úplně nevyhledává. „Nikdo mi to nevěří,“ konstatuje dobrodruh, který doprovázel ke druhému nejvyššímu vrcholu světa K2 horolezkyni Kláru Kolouchovou a s horolezcem Honzou „Trávou“ Trávníčkem podnikl expedici do Himálaje – o té napsal jednu ze svých knih a na její křest se slaňoval z balonu.

„Přiznávám, že to byl větší adrenalin, než jsem čekal. Původně jsem chtěl přiletět vrtulníkem, který jsem byl nucen v Himálaji dvakrát využít pro přesun do základního tábora, když mi selhal oční nerv. Jenže vrtulník nemůže letět tak nízko nad domy ve městě a slaňování je zakázané, pakliže nemá pilot speciální zkoušku,“ popisuje Juračka jeden ze svých neobvyklých nápadů.

Podobných má přitom plnou hlavu. „Všechny jsou impulzivní. Když plánujete něco dlouho dopředu, tak je to sice také hezké, ale když vás napadne úplná ptákovina, o které si říkáte, že to je fakt blbost, tak to je úplně nejhezčí,“ míní.

„Třeba jsem měl nedávno přednášku v Českých Budějovicích a jeden můj student řekl, že bych tam měl dojet na kole. To pro mě nebyla žádná výzva, do Budějovic bych dojel na kole kdykoli. A ten můj student mi řekl, že když to dám já, tak to dá i on a pojede se mnou. Tak jsme si v Praze půjčili kola a jeli jsme. Bylo to krásné spontánní a bláznivé dobrodružství bez nějakého většího plánování. A to mě baví.“

Kolo je také ústředním motivem Juračkovy nejnovější knihy nazvané Nejsou to šlapky, která popisuje cyklistické výpravy například na Faerské ostrovy, do Finska na zamrzlé jezero Inari nebo od pramene Labe do Hamburku.

„Může to být stejně dobrodružné jako chození po Himálaji,“ tvrdí cestovatel, jehož nabitý kalendář prý není úplně hezká věc ke koukání.

Program má Juračka prakticky neustále. Letos navštívil třeba i Antarktidu, aktuálně se chystá na další bláznivinu, kterou bude přelet desáté nejvyšší hory světa Annapurny (8091 metrů nad mořem) horkovzdušným balonem.

„Je v tom namočená celá naše Přírodovědecká fakulta,“ konstatuje dobrodruh, který na Univerzitě Karlově vyučuje. „Chci hrozně moc nafotit z té výšky Himálaj, protože budeme v nějakých 9,5 kilometru, což už je letová hladina některých letadel.“

Kromě toho plánuje Juračka na rok 2027 velkou přírodovědnou show Doteky planety ve Velkém sále pražské Lucerny. „Dává mi smysl udělat přednášku, která spojí všechny moje cesty do jednoho celku.“

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jak se z přírodovědce stane dobrodruh? Může si člověk i dnes připadat jako Indiana Jones? Je jízda na kole po Evropě stejně zajímavá jako lezení po Himálaji? V čem je fascinující Antarktida? Může být oční vada pro fotografa výhodou? A jak se jde připravit na přelet Annapurny v horkovzdušném balonu? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.