Článek
Dostat se na Menorcu znamená absolvovat dva krátké lety, z Prahy do Barcelony a z Barcelony na menorské letiště. Zpáteční letenku se nám v roce 2022 podařilo sehnat za přibližně 2300 korun pro jednoho.
Nemusíme čekat na odbavená zavazadla, cestujeme jen s příručními batohy. Z letiště do hlavního města jezdí autobusy a taxi. Naší zálibou je ale chodit z a na letiště různě po světě pěšky. Často se tím i dá ušetřit dost peněz. A o to nám jde, cestovat co nejlevněji. Na Menorce je letiště vzdálené od centra hlavního města šest kilometrů, a dokonce tam vede chodník, takže je to celkem příjemná procházka.
Krajina je rozmanitá
V Maó si před samotným začátkem naší trasy po GR 223, Koňské stezce, dokoupíme zásoby jídla a pití, plynovou kartuši na vaření a dáme si tradiční menú del día (tříchodový, cenově výhodný oběd - pozn. red.).
S plnými žaludky i batohy vyrážíme na trasu. Za týden bychom se sem měli z druhé strany ostrova zase vrátit. Trasa nejdříve prochází přístavem, poté mírně stoupá po silnici, až z ní odbočí a následuje pěšinu podél moře. S večerem začínají z pobřežní roviny vystupovat vysoké skalnaté útesy a zvedá se vítr. Stezka stoupá od moře a vede po hraně útesů.
Začíná se stmívat. Musíme postavit stan, jenže poryvy větru jsou čím dál tím silnější a na travnaté hraně útesů se není kam schovat. Tato noc nebude klidná. Zachumlaní v péřových spacácích si připíjíme španělským červeným vínem. Vítr si se stanem dělá, co chce. Moc se nevyspíme a ráno zjišťujeme, že máme ve stanu díru. Snad nebude po zbytek naší trasy pršet. Nárazy větru byly přes noc na hraně útesu opravdu děsivé. Místo na spaní po nás samozřejmě zůstane netknuté.
Další dny se nesou ve znamení celodenní chůze v rozmanité krajině. Chvílemi jdeme voňavými lesy plnými vysokých borovic, pak zase podél nádherných opuštěných pláží. Na koupání to ale ještě není, vítr nás provází celý týden. Je jaro a ostrov nádherně kvete. Občas si přijdeme jako někde v africké savaně, jindy zase jako na pláži v Karibiku.
Stezka se příjemně vine podél moře, mírně stoupá a pak zase klesá a za každou zatáčkou se nám naskýtají nové výhledy. Krajina se rychle mění, a tak se ani chvíli nenudíme. Občas procházíme vesnickou zemědělskou krajinou podél pastvin a zelených políček.