Masarykova věž samostatnosti: Na základní kámen poklepal sám prezident

„Prezident Masaryk navštívil Hořice během svých cest po východních Čechách,“ vysvětluje místní průvodce Viktor Svoboda. V expozici uvnitř věže si můžeme prohlédnout kalamář a pero, které použil první československý prezident k podpisu do městské kroniky. K vidění je také kladívko, jímž 10. července roku 1926 poklepal na základní kámen věže.

Stavba začala vznikat v nadmořské výšce 407 metrů na návrší kopce nedaleko Chlumu u Hořic. Připomínat měla vznik samostatného státu i hrdiny první světové války. „Z Hořic pocházela řada legionářů,“ vysvětluje náš doprovod. Zmíněným tématům odpovídá výzdoba na stěnách věže, kterou si můžeme dodnes prohlédnout. Jejími autory jsou Jan Vávra a Karel Lenhart, žáci významného sochaře a medailéra Otakara Španiela.

„Na jedné straně najdeme legionáře, jsou tu znázorněny fronty ruská, francouzská a italská. Na druhé straně je pak ztvárněn vznik Československa, je zde prezident Masaryk, první československý předseda vlády Karel Kramář či první ministr financí Alois Rašín,“ popisuje průvodce.

Na stavbě se pochopitelně podílela i hořická sochařská a kamenická škola, mimochodem jedna z nejstarších v Evropě. „Její profesor František Blažek věž navrhl. Původně měla mít čtyřicet metrů, nakonec se však skončilo na dvaceti pěti metrech,“ počítá Svoboda. Do výstavby totiž vstoupila druhá světová válka a nacistická okupace –⁠ budování věže, které trvalo od zmíněného roku 1926, muselo skončit.

Stavba dostala nový název, věž Na Chlumech. Nacisté zakryli reliéfy s vlasteneckou tematikou, tedy legionáře a státníky. „Části plastik byly osekány, aby se nad výzdobu mohly připevnit dřevěné desky,“ popisuje Svoboda. Na konci války byly reliéfy poničeny německou střelou, která vyšla z náměstí během hořického povstání.

Po válce mohla být výzdoba znovu odhalena, komunisté ji ovšem nechali na začátku šedesátých let znovu zakrýt, aby ji ještě v téže dekádě během politického uvolnění opět odkryli. Už v roce 1958 se také rozhodlo, že věž dostane nový účel –⁠ bude přebudována na lidovou hvězdárnu. I tyto plány však zůstaly z velké části jen na papíře. Hvězdářskou kupoli najdeme na vrcholu stavby dodnes, lidová hvězdárna tu však nikdy zcela zprovozněna nebyla.

Další kapitola věže se začala psát po roce 1989, stavba se dočkala celkové rekonstrukce. V kulatém roce 2000 pak na prostranství před budovou přibylo sousoší Legie za hranicemi. To už v době první republiky navrhl František Duchač-Vyskočil, hořický sochař a legionář v Rusku, na své dokončení a odhalení si však muselo počkat do zmíněného roku 2000.

Uvnitř samotné věže zůstalo v jedné místnosti pietní místo věnované obětem dvou světových válek. V deskách jsou tu vytesána jména obětí z Hořic a okolí, uprostřed jsou pak pod mužským torzem nádoby s hlínou z bojišť jako Dukla či Zborov nebo z koncentračního tábora Buchenwald. Expozice v druhé místnosti pak seznamuje návštěvníky s odbojem za obou světových válek i v dobách komunismu.

Stoupáme po schodech na vyhlídku. Při výšlapu si můžeme na stěnách prohlédnout dobové fotografie i původní plány stavby. „Pořád se diskutuje o tom, že by se věž mohla dostavět na původních čtyřicet metrů,“ říká k tomu průvodce Svoboda.

Naposledy se myšlenka objevila v roce 2018, ke stému výročí konce první světové války a vzniku Československa. Při této příležitosti k věži opět zavítal Tomáš Garrigue Masaryk, pochopitelně tentokrát v podobě herce v dobovém kostýmu. Původně měla být věž se svými čtyřiceti metry hotová už v roce 2020, pak se dokončení posunulo na rok 2022, nakonec z realizace sešlo úplně. Do plánů radnice totiž vstoupil koronavirus a s ním spojené rozpočtové škrty.

Stavba, která je od roku 2014 kulturní památkou, se tak svého dokončení v původně plánované podobě znovu nedočkala. Na vyhlídce si však potvrzujeme, že i se současnými pětadvaceti metry stojí Masarykova věž samostatnosti za návštěvu.