Evropský unikát. Plzeň znovuotevřela ojedinělou historickou zbrojnici

„Je to dotek historie vtělený do dřeva a kovu,“ charakterizoval staronovou expozici jeden z jejích tvůrců, zbrojíř muzea Jan Balcar. A František Frýda, který ji před třiceti lety zakládal, řekl Novinkám už dříve: „Jde o nejucelenější městskou zbrojnici starých palných zbraní v Evropě.“

Nejde o jen tak ledajakou obyčejnou sbírku. Z vystavených hákovnic kdysi skutečně stříleli Plzeňané na husity. A zdejší muškety měly na hradbách oddíly obránců, když na ně útočil na samotném počátku třicetileté války Mansfeld. Ten, na rozdíl od Žižky, město v listopadu 1618 poprvé dobyl.

Celkem je zde 1306 sbírkových předmětů, z toho 394 palných zbraní. „Od doby husitské až po třicetiletou válku,“ upřesnil Balcar. Po ní pokořená Plzeň přišla podle Frýdy o svůj vojenský význam. „Zbrojnice zůstala zachována, ale už víceméně jako památka,“ poznamenal Frýda a dodal: „Všude jinde se nedochovaly. Ale Plzeň, která se ubránila husitům, byla na své zbraně hrdá. A představitelé města je ukazovali i při různých státních návštěvách.“

Zbrojnice se po revitalizaci otevřela veřejnosti jen s minimem změn. „Zbraně byly a opět jsou uložené tak, jako v šestnáctém století,“ poznamenal Frýda. Pár novinek se ale najde - přibyly třeba informace o opevnění města nebo projekce, v níž jsou k vidění i záběry z protektorátních časů. Ukazují, jak tehdejší muzejníci z některých zbraní pokusně stříleli. Balcar ubezpečil: „To už se opakovat nebude. I když zbraně jsou funkční.“

Obránci to neměli lehké. A to doslova. „Hákovnice vážila i sedmnáct kilo. Muškety měly šest až devět kilogramů. Jako všechny tehdejší palné zbraně se nabíjely zepředu, střelec zvládl asi tak jeden výstřel za minutu,“ vysvětlil Balcar.

Zdejší arsenál doplňuje malá artilérie - tarasnice a dva falkonety. „Ty v Plzni nechal Mansfeld. Je na nich vyobrazení sýčka a také nápis, který říká: „Já jsem malý sýček, každému uštědřím tvrdý políček,“ zarecitoval zbrojíř.

Nechybí kropáče, tyče s ostny sloužící ke strhávání a dobíjení jezdců na koních. A také třeba obří 174 kilogramů těžká kamenná koule o více než půlmetrovém průměru. „Je z bombardy, těžkého děla, kterým Plzeň ostřelovali husité. Koule si vyráběli z pískovce v jednom místním lomu,“ poznamenal Balcar.

Počátky zbrojnice se vážou k císaři Karlu IV., který dodal městu zbraně i zbroj. Konšelé se zavázali, že je budou opatrovat a doplňovat. A stejně jako dnes to bylo o ekonomice. Uvidíte tu sice přilby, plechové rukavice či prsní pancíře, ale už nic od pasu dolů; tam měly obránce chránit městské ochozy.

Horší bylo, že se Plzeňanům nechtělo, poté co město odolalo husitům, investovat do posílení hradeb a do modernějších zbraní. „Dopadlo to tak, že Mansfeld Plzeň dobyl, vybral výpalné, reparace. A divil se, že ve městě našel jen dvanáct děl. Myslel si, že další jsou někde schované, zakopané. Nebyly, prostě si je Plzeňané ke své smůle nepořídili,“ uzavřel Balcar.