Do Varšavy nejen na oběd

„Poláci z práce na obědy do restaurace nikdy nechodili. Poznat to šlo i z jejich zhoršující se nálady v průběhu dne. Začali po snídani a s časem byli čím dál nervóznější. Konce pracovní doby už se nemohli dočkat, protože leckdy šilhali hlady,“ začíná své vyprávění o národním stravovacím neduhu polský průvodce Jakub.

„Pro zdejší restaurace je samozřejmě nevýhodné mít otevřeno jenom večer a z turistů všechny žít nemohou, proto přicházejí s výrazně výhodnějšími poledními menu, aby nalákaly i Poláky,“ popisuje Kuba nevýhodu pro jednoho, již lze snadno přetavit ve výhodu pro druhého. Turisté na to samozřejmě též slyší.

Ačkoli má totiž Varšava jen jednu hvězdičkovou „michelinku“ s názvem Nuta, chlubí se čtyřmi restauracemi s hodnocením Bib Gourmand, jež značí výjimečně dobrý poměr ceny a kvality, a 14 zmínkami o dalších, návštěvy hodných podnicích v okřídleném průvodci.

Kvalitním hybridem stylového bistra a vinárny je restaurace Kieliszki na Próżnej, jež se pyšní zmíněným „bibem“. V moderních, designově čistých prostorách se setkáte s kvalitní obsluhou a až neuvěřitelně bohatým vinným lístkem s raritními lahvemi.

Typickému strávníkovi, ať už turistovi, či hladovému Polákovi, jde ale kolem dvanácté především o jídlo. A to je zde opravdu skvostné. Přehledný výběr čítá předkrmy, hlavní chody, jídla dne i dezerty. Kdo chce výhodnou nabídku vytěžit maximálně, má možnost vybrat si jeden předkrm v kombinaci s jídlem dne za 55 polských zlotých (v přepočtu asi 308 korun).

Objednávám si pěnu z foie gras s brioškou, třešněmi a ořechy a jako hlavní chod kuřecí játra s čekankou, hruškami a brambory a prohlížím si nevšední černobílou malbu divoké zvěře zdobící jednu ze zdí restaurace.

Předkrm na sebe nenechá dlouho čekat a jak servírování, tak chuť jsou nadmíru příjemné. Výrazná krémová chuť foie gras se s třešněmi skvěle doplňuje. Delikatesa není primárně sladká, jen s nasládlými tóny lehce koketuje. Ostatně obdobně jako hlavní chod.

Játra jsou udělaná tak akorát, aby byl spokojen jak odpůrce málo tepelně upravené drůbeže jako já, tak i gurmán, který preferuje maso dostatečně šťavnaté a nevysušené. Doslova se rozpadají na jazyku.

Kombinace pošírovaných hrušek, čekanky a brambor může nezkušenému oku na první pohled připadat zvláštně, ale funguje spolu výborně. Ani moc sladké, ani příliš slané, jde o báječnou souhru. Sehnat něco podobně chutného v Praze by bylo cílem vpravdě nemyslitelným nejen za cenu tří set korun, ale i dvakrát a spíš třikrát tolik.

A protože výlet je výlet, přiobjednávám ještě dezert. Všechny nabízené stojí 32 polských zlotých (asi 180 korun), ale když vidím v seznamu ingrediencí yuzu, mám vybráno. Asijský citrus s výrazným aromatem je zde servírován se švestkami, čokoládou a bourbonem a je dokonalou tečkou za skvělým obědem v ceně do 500 korun českých.

V centru pozornosti prodlouženého víkendu je jídlo, a proto se vydávám na obhlídku Mirowských hal, jedné z nejznámějších tržnic v celém Polsku. Už zdálky jdu za vůní, leží u nich totiž i tradiční květinový trh. Ve dvou halách z let 1899-1902 je klasická tržnice i modernější gastrocentrum.

Stánky s čerstvým ovocem, zeleninou, masem, medy a všelijakými specialitami ale najdete i v uličkách a na prostranství okolo nich. Obzvláště milovníci vajec si zde přijdou na své, když budou moci vybírat mezi pro nás nepochopitelnými více než dvaceti druhy. Seženete tu i ty nejlepší lesní plody jako borůvky, brusinky, jimiž je Polsko proslulé. A stejně tak houby. Nerozlišuje se jen mezi hřiby a liškami, v nabídce je hned několik druhů hřibů.

„Moje matka, stejně jako většina Poláků, alespoň dvakrát týdně chodí nakupovat na trh, jako je tenhle. Seženete tu všechno a v prvotřídní kvalitě,“ ubezpečuje Jakub, zatímco si pohledem měřím borůvky velikosti palce, které se později ukazují sladšími než ty z vlastní zahrady.

Ve Varšavě, stejně jako v jiných evropských metropolích, nastal už před časem značný boom bio marketů. Domov nacházejí zejména v citlivě předělaných industriálních budovách jako BioBazar v bývalé továrně Norblin.

Byl otevřen už roku 2010 jako první trh v bio kvalitě v Polsku a na šedesát prodejců tu nabízí nejen primárně farmářské produkty polské produkce, ale zboží s certifikátem i ze světa. Návštěva trhu je nadmíru příjemnou kratochvílí i díky půvabně zrekonstruovaným prostorám, nad nimiž zaplesá srdce milovníků architektury.

Co ale překvapí nejvíce, jsou ceny. Zatímco v Česku totiž musí mít skalní milovníci bioproduktů často dvě zaměstnání, aby se trochu najedli, zdejší ceny jsou až nepochopitelně příznivé. Tradiční řepné pyré s křenem či 100procentní borůvková přesnídávka bez přidaného cukru vyjdou zhruba na třicet až čtyřicet korun za velkou sklenici. Jedná se tak o ideální místo k nákupu dárků.

Projdete-li marketem dál do komplexu, na zachovalém systému kolejnic továrny sídlí Food Town, tematické restaurace, bistra a bary lákající k posezení. Posedět a vstřebat atmosféru můžete na pojízdných lavičkách citlivě zakomponovaných v souladu s historií komplexu.

Kdo by chtěl ochutnat něco lokálního a přitom nevšedního, může zamířit na večeři do Elixiru v Domě Wódki. Jak už název napovídá, v této restauraci, zmíněné v michelinském průvodci, je všechno tak trochu o vodce.

Seženete tu hlavně typickou polskou kuchyni jako polévky s řepou, oblíbené sledě, tatarák, plněné knedlíky či stroganoff. Ovšem jedná se o vyšší šarži, takže boršč bude s černým rybízem a stroganoff s lanýžem.

Ke každému chodu si navíc můžete objednat to správné párování s vodkou, což činí z večeře velmi specifický zážitek. A protože Poláci svou vodku milují a bistro je součástí jejího muzea, v nabídce je 750 druhů typického alkoholu.

Hlavní chody zde stojí okolo 80 zlotých (asi 447 korun), vodka do páru kolem 16 (asi 90 korun). Boršč s rybízem byl výborný a stroganoff poctivě lanýžový a extrémně houbový.

Procházka noční Varšavou je po takové večeři nezbytností. V ulicích to navzdory pokročilejšímu podzimu i noční hodině žije, nejedná se ale o divokou zábavu. Je to spíš o posezení s přáteli nad skleničkou, přičemž možnosti výběru jsou zdánlivě nekonečné a oproti Praze vyhlížejí, ač je to smutné, tak nějak lákavěji.

Závěrečné slunečné ráno prodlouženého víkendu svádí k „túře“ hlavním městem. Varšava je paradoxně v důsledku druhé světové války hodně zelená, respektive v této roční době už oranžová.

„Tím, že téměř celé město bylo zničeno Němci, vzniklo velké množství volných prostranství, kde se architekti při obnově rozhodli vybudovat rozsáhlé parky, kterých tu před válkou bylo mnohem méně,“ vysvětluje Kuba, když obdivujeme královské zahrady paláce Łazienki, v nichž skotačí stovky veverek.

Češi pak mají skoro povinnost vydat se na obhlídku čtvrti Praga. Ta je situována na pravém břehu řeky Visly a jako jedna z mála nebyla tolik zasažena válkou. Je tak možné obdivovat původní architekturu a alternativní atmosféru méně hipsterských hospod a nevšedních galerií.

A protože na čerstvém vzduchu vyhládne, je čas na ochutnávku poslední restaurace. Podnik Dyletanci je podle průvodce provozován nejen šéfkuchařem, ale i dovozcem vína, což je při pohledu na stěny patrné hned na první pohled.

Zde za obědové tříchodové menu s výběrem ze dvou možností zaplatíte 75 zlotých (asi 420 korun). Co se chuti týče, jedná se o další restauraci, kde můžete jen těžko udělat chybu. Zajet potěšit chuťové pohárky do Varšavy se prostě vyplatí.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Evropy