Článek
Důvodem zvláštního paradoxu je druhá světová válka, konkrétně především rok 1944. V srpnu toho roku bylo během Varšavského povstání zničeno více než 85 procent historického centra města. Ačkoli jej Němci už opouštěli, na závěr ještě proměnili starou část Varšavy v ruiny, aby tak co nejvíce vymazali historii polského národa. Záměrně chodili dům od domu a vypalovali a bořili, co se dalo.
Z domů na Staroměstském náměstí tak zbyly doslova jen skořápky. Pobořené přední stěny budov bez střech a pater, do nichž se v tu chvíli nedalo ani vstoupit. Jakmile to situace po válce dovolila, celé Polsko se zapojilo do obrovské rekonstrukční akce, která vzkřísila historický úsek dějin v centru města od 13. do 20. století doslova z popela.
Staré Město je obehnáno hradbami, i ty bylo potřeba vystavět znovu, na většině míst zbyly jen základy.
Staroměstská tržnice, měšťanské domy, královský palác, církevní stavby i obvodové hradby byly znovuobnoveny tak zdařile, že návštěvník neznalý tragické historie nepozná rozdíl.
Při rekonstrukci byl využit materiál z původních zničených staveb, rozsáhlá přestavba pokračovala až do poloviny 60. let 20. století. Za toto obrovské úsilí bylo Staré Město Varšavy v roce 1980 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
V celé historické části města tak dnešní turista nalezne přesně to, co očekává. Načančané památky, lákavé restaurace, krámky s jantarem i dalšími tradičními suvenýry jako keramika, ale hlavně atmosféru něčeho výjimečného. Respektive ještě výjimečnějšího než v jiných evropských metropolích.
Muzeum, ze kterého mrazí
Kdo by se chtěl o historii Starého Města a celé Varšavy dozvědět více, ať navštíví Muzeum Varšavského povstání ve čtvrti Wola. Je nejen citlivě vytvořené, ale také moderní a vysoce interaktivní.
Obsahuje desetitisíce exponátů a tisíce svazků. K dispozici je v něm i audioprůvodce v češtině. Jedním z nejpůsobivějších zážitků je kopie kanálů v odpadních stokách pod Varšavou, které si můžete projít, a jež byly v podstatě jedinou cestou, jak se tehdy po městě pohybovat. Přesto byly všechno jen ne bezpečné, a nejeden člověk v nich utonul ve splašcích či zemřel po výbuchu granátu, které Němci do kanálů házeli.
Muzeum Varšavského povstání nepatří k těm, na jejichž návštěvu záhy zapomenete.
Repliky odpadních tunelů vzbuzují úzkost, byť jsou dlouhé jen několik desítek metrů a bezpečné.
Asi nic vám pak nedá tak dobrou představu o tom, jak Varšava po válce vypadala, než zhlédnutí krátkého filmu v místním kinosálu.
Z dobových leteckých fotografií byl zdigitalizován snímek průletu nad městem, který spolehlivě umlčí i sebevíc uštěbetané publikum, jako je školní třída. Při pohledu na ruiny táhnoucí se od obzoru k obzoru se derou slzy do očí i otrlému jedinci. Není to ale na škodu. Některé věci je totiž třeba si neustále připomínat. A dnes zase možná víc než kdy jindy.