Divadlo ve vlnách oceánu. Výlet na Azory za delfíny nabízí nezapomenutelné zážitky i adrenalin

Scházíme se v ranních hodinách v hlavním městě azorského ostrova Terceira, Angra do Heroismo, konkrétně v přístavu Marina de Angra. Odsud budeme za chvíli vyplouvat. Před samotným zážitkem nás ale čeká krátké školení a také seznámení s živočichy, které bychom během výletu mohli potkat.

„Azory jsou domovem zhruba 80 procent druhů kytovců vyskytujících se na zeměkouli. Kolem našeho ostrova plave asi 27 druhů. V hojné míře lze spatřit i menší druhy velryb, kulohlavce, plískavice a mnoho dalších. Někteří jsou zde stále, jiní tudy migrují. Nejpravděpodobněji se setkáme s vorvani, keporkaky, plejtváky nebo také s delfíny,“ prozrazuje nám na úvod místní kapitán Paulo Fernandes z Oceanemotion Azores.

„Nejlepší je pro pozorování jaro a začátek léta, kdy velryby kolem azorských břehů migrují na sever, ale možnost je spatřit máte kdykoliv během roku,“ dodává.

Poté už se ve vestách s dalšími zhruba dvaceti lidmi vydáváme vstříc zážitku. Cesta lehkým člunem rychlostí 50 kilometrů za hodinu po rozvlněném oceánu rozhodně není pro ty, kteří mají z vodních adrenalinových zážitků strach, většina posádky si však divočejší cestu užívá. Kolem cáká voda, loď se houpe a my jsme v naději, že některé zmiňované kytovce spatříme. Nikomu tak ani nevadí, že je zmáčený.

Po zhruba dvacetiminutové plavbě se dostáváme do míst, kde se prý mořští savci vyskytují. Konkrétní místo, kam bychom s jistotou mohli plout, však není. Výlet je o trpělivosti a hledání.

Po chvilce se ale kolem naší lodi zjevují skupinky delfínů. Poskakují kolem nás a předvádí se. Jak nám vysvětluje Fernandes, největší delfín, kterého můžete spatřit, je kosatka, není to ale pravidlem. „Tito, kteří kolem nás plavou, jsou delfíni skákaví, kapverdští, obecní nebo skvrnití,“ doplňuje.

Upozorňuje nás však, abychom nečekali, že nám delfíni půjdou až k rukám. „Nejsme delfinárium. Vy je nevidíte tak blízko, ale zase ve volném výběhu a spokojené,“ dodává lodní kapitán, který s dalekohledem v ruce hledá další nadšenou skupinku mořských kosmonautů.

Kolem skupinky zhruba deseti delfínů plujeme asi půl hodiny a poté se přesouváme na další místa. „Dostal jsem informaci, že támhle plavou vorvani,“ říká nadějně kapitán.

Tentokrát je hledání pouze o sledování okolí. Pokud to však počasí umožňuje, používají se k hledání vorvaňů hydrofony, ti jsou totiž hluční. „Dnes nebylo počasí příliš dobré na to, abychom ho mohli použít, protože oceán je rozvlněný,“ doplňuje Fernandes.

Žádné radary či sonary ale povolené nejsou. Zakazuje je přímo portugalský zákon. V minulosti však byli hlavně vorvani na Azorech ve velkém loveni. Všechny společnosti nabízející turistům pozorování velryb musí mít licenci a dodržovat všechny vyhlášky.

„Velryba je schopná ponořit se do hloubky až 2000 metrů, kde by tlak zničil většinu existujících tvorů. Vydrží s dechem déle jak hodinu a půl,“ informuje nás během plavby kapitán.

„Největší velrybou je velryba modrá. Tu ale lidské oko může spatřit opravdu pouze zřídka. Na celé planetě jich je jen pár jednotek tisíc. Některé modré velryby váží více jak 100 tun a dosahují délky až 30 metrů. Pouze jazyk modré velryby váží stejně jako indický slon, tedy od 4 do 5 tun,“ dodává.

Zážitek z plavby nekazí ani vedlejší člun, před námi je opravdu už pouze širý oceán. Od Terceiry se vzdalujeme. „To je ta výhoda našeho ostrova. Je tady málo turistů a nejsou nás desítky, ale většinou jsme tu ve dvou, třech, někdy i sami. Lodě stresují zvířata i nás a pak ten zážitek rozhodně není takový,“ dodává Fernandes.

Paulo Fernandes pracuje na Terceiře již desítky let jako průvodce těchto mořských radovánek. Zmiňuje však, že všeho s mírou. Chce mořské savce respektovat, zároveň však dopřát klientům zážitek. „Moje práce se stala tradiční. Dělá se to tu už od dob masového lovu,“ vysvětluje. Kolem sebe má skupinu kolegů, kteří stejně jako on stojí s dalekohledem na lodi a vyhlíží, „co se kde šustne“.

Na dálku několika desítek kilometrů jsou schopni rozpoznat, co se mezi vlnami mihlo. „Poznáme to podle zakřivení a umístění hřbetní ploutve, charakteru výdechového gejzíru či výdechového intervalu,“ upřesňuje.

Žádné jiné živočichy jsme tentokrát během zhruba tříhodinové plavby nepotkali. „Taková je práce s přírodou, je tady tolik faktorů, které mohou náš výlet ovlivnit. Často se tu stává, že u nás lidé vidí třeba vorvaně a jinde delfíny nebo naopak,“ dodává lodní kapitán.

„My vlastně máme veškerou moderní techniku. O těch zvířatech navíc víme vše, ale jakmile opustíme přístav, jsme závislí na povětrnostních podmínkách, na náladě zvířat a také na naší kondici,“ vysvětluje. Některé společnosti ale slibují vrácení peněz v případě, že by klienti nespatřili nic.

Výlet ale rozhodně stojí za to. Vidět delfíny mimo delfinárium ve volné přírodě rozhodně za zážitek stojí, a pokud vás baví divoká jízda na člunu, budete se bavit i při hledání. Během výletu loď urazí až 70 kilometrů. Navíc výhledy na ostrov i širé moře přímo z člunu se jen tak neokoukají.

„Až takový zážitek jsem nečekala,“ svěřila se jedna z účastnic výletu. „Já jsem sem jel s cílem vidět delfíny a to se mi podařilo. Keporkaky jsem viděl na Kapverdách, takže mám splněno,“ dodal s úsměvem další z turistů.

O tom, jaký je ostrov Terceira a co na něm můžete vidět a zažít, jsme psali a natáčeli také. Nahlédněte do článku níže.

Výlet za velrybami a delfíny ale nabízí i zbylé Azorské ostrovy. Vyráží se třeba z ostrova Faial a jeho hlavního města Horty či z ostrova São Miguel.

„Pozorování kytovců je nabízeno jako fakultativní výlet v rámci poznávacího zájezdu na Azorské ostrovy, kam od letošního roku létáme nově přímo z Prahy,“ doplnila mluvčí cestovní kanceláře Čedok Kateřina Pavlíková.

Na Azorské ostrovy se z Česka v minulosti létalo pouze s přestupem, nejčastěji v Lisabonu. Od letoška bylo zavedeno přímé spojení z Prahy do hlavního města Ponta Delgada na ostrově São Miguel. Na Terceiru se z hlavního města přelétává vrtulovými letadélky, využít se dá ale i lodní doprava.