Hlavní obsah

Avignonské tajnosti: Město proslavili papežové a víno

Stačí, abyste zahlédli Papežský palác v Avignonu zdálky, a bude vám celkem jasné, jak bohatí a mocní museli být muži, kteří nechali postavit tento ohromující komplex. Paradoxní je, že vznikl v dobách, kdy katolická církev procházela krizí, která ji vážně oslabovala, a to i ekonomicky.

Foto: Profimedia.cz

Papežský palác působí zvenku impozantním dojmem. Uvnitř je až překvapivě strohý.

Článek

Do Avignonu přesídlili svatí otcové proto, že se ve Vatikánu necítili bezpečně. Hádky, boje i nenávistné intriky mezi vlivnými skupinami mocných Italů začaly ohrožovat jejich úřad, a dokonce také život. Toho využil francouzský král Filip IV. Podařilo se mu na papežský stolec v Římě dosadit poddajného Klementa V. Aby na něj mohl více uplatňovat svůj vliv, nabídl mu jako sídlo Avignon, kde to pro něj bylo bezpečnější. A dotlačil ho k tomu, aby sem přesídlil.

Krizi v církvi samozřejmě nevyřešil. Později vyvrcholila tím, že najednou vládli dva, a potom dokonce tři papežové. Svatí otcové na své protivníky uvalovali klatby. Hrozilo, že v klatbě se nakonec ocitne téměř celé katolické křesťanstvo. Navíc církevní úřady obsazovali dvojmo, což podněcovalo další sváry a boje. O tom, že ani v Avignonu nebyli papežové v úplném bezpečí, svědčí prostý fakt: u jídla směli mít nůž jenom oni. Nikdo jiný.

Foto: Petr Veselý

Labyrint Papežského paláce

Do středověku s tabletem

Když se dnes procházíte palácem, je překvapivě strohý. Velmi často v něm narazíte jen na zrestaurované holé stěny. Říkáte si, kam zmizela nádherná výzdoba a většina uměleckých předmětů? Ztratily se ve víru bouřlivých událostí, jako byla třeba Velká francouzská revoluce, ale i těch, které následovaly po ní. Ze zdejší krásy a bohatství tak nezbylo skoro nic.

Právě toho se snažili využít tvůrci speciálního počítačového programu. Je uložen v tabletu, který vám tu půjčí u vchodu do paláce. Když s ním přijdete do určitého prostoru, nahraje se do něj část programu. A pokud s tabletem zamíříte do konkrétní části místnosti nebo sálu, vidíte na displeji, jak byl vybavený a jak vypadal v dobách své největší slávy. Vypadá to zajímavě a působivě. Zároveň z tabletu slyšíte komentář v některém ze sedmi mezinárodních jazyků.

Foto: Petr Veselý

Když s tabletem namíříte do určité části místnosti, uvidíte, jak byl ve své době vybavený.

Papežský komplex, který připomíná spíš mohutnou pevnost než palác, je neuvěřitelně rozlehlý. Se Svatým otcem sem totiž přesídlili také kardinálové a celý jeho dvůr. I když z luxusu, bojů, intrik nebo milostných pletek kardinálů a jejich konkubín zbyl jen pověstný prach a popel, najdete tu řadu věcí, které vás překvapí.

Karel otcovství přiznal

Třeba pěknou mramorovou sochu českého krále a římského císaře Karla IV. Co tu dělá? Byl švagrem francouzského krále Ludvíka II., který tu má také sochu, stejně jako jeho příbuzní. Český panovník navštívil Avignon hned několikrát. Při jedné z cest tu s neznámou dívkou prožil vášnivou noc, po které otěhotněla.

O nemanželském synovi Guillaumovi se příliš nemluvilo, a vlastně ani nevědělo. Karel IV. své otcovství nikdy nepopíral a syna finančně dobře zabezpečil. Během svého posledního pobytu v Paříži v roce 1378 dokonce posvětil jeho budoucí sňatek, čímž své otcovství stvrdil.

Foto: Petr Veselý

V papežském komplexu je k vidění i mramorová socha Karla IV. (vpravo vzadu), který v Avignonu během jednoho ze svých pobytů zplodil nemanželského syna.

Za papeži do Avignonu přicestovali také obchodníci, řemeslníci, stavitelé, umělci, prostě lidé, kteří jim nabízeli své služby nebo potřebovali získat jejich přízeň k prosazení svých zájmů. Pro spoustu z nich to byla příležitost, která se postupně promítla i do podoby města. Ostatně dodnes stojí kolem historického centra vysoké hradby a je v něm například řada hezky zachovalých středověkých chrámů, domů a dalších zajímavých staveb.

Pro řadu turistů může být slavný avignonský most zklamáním. Bez ohledu na to, že se ocitl spolu s dalšími památkami z historického centra na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Nejde jen o to, že ze stavby dlouhé 900 metrů zbylo po povodni v sedmnáctém století jen malé torzo. Když ho srovnáte s mnohem méně známým Karlovým mostem v Praze, plným nádherných soch, vypadá vedle něho jako chudý příbuzný. Kdyby ho neproslavila dětská písnička, která sehrála roli skvělého markentingového tahu, byl by jen místní kuriozitou.

Mýtus o prostém pasáčkovi

V té písničce se zpívá, že tu lidé tancovali na mostě. Historici ale upozorňují, že se ve skutečnosti tancovalo na slavnostech a v hospodě na ostrově pod ním. Popularitu mostu podpořila i legenda o svatém Bénézetovi, po kterém se jmenuje. Podle ní se prostému pasáčkovi Bénézetovi zjevila ve snu světice a řekla mu, že tento most musí postavit.

Když s tím Bénézet přišel za mocnými a bohatými lidmi, měli ho za blázna. Ale on to prý kupodivu dokázal. Proto byl svatořečen. Pokud ho budeme považovat za reálnou historickou postavu, musel to být mnohem schopnější muž než prostý pasáček, který měl zjevení.

Foto: archiv Avignon Tourisme

Romantické torzo avignonského mostu

Bylo potřeba vykoupit pozemky, zorganizovat stavební práce, ale hlavně sehnat peníze. Most se údajně stavěl z almužen a milodarů. Jenom vybrat potřebnou částku bylo v roce 1177, kdy se začalo stavět, něco skutečně výjimečného. I proto, že ve městě a okolí tehdy žilo mnohem méně lidí, kteří na něj mohli přispět.

Trasa podle aplikace

Hned naproti Papežskému paláci najdete muzeum, kde si lze prohlédnout jednu ze slavných madon s dítětem od Sandra Botticelliho, ale také další díla italských mistrů středověku a renesance, spolu s plátny umělců z Avignonu. V nedalekém Muzeu Angladon jsou pak k vidění obrazy věhlasných umělců ze začátku 20. století: van Gogha, Cézanna, Modiglianiho, Degase, Sisleyho nebo Picassa.

Staré město můžete projít pěšky, projet na kole nebo třeba tuk-tukem, případně v kočáře taženém koňmi. Pro rychlou orientaci pomůže aplikace do mobilu: MyVizito. Do té si zadáte datum a co vás zajímá. Ona vám sestaví prohlídkovou trasu.

Hlavní město zdejších vín

Avignon leží na konci údolí řeky Rhôny, ve kterém jsou tisíce hektarů vinic. Stal se jakýmsi hlavním městem této oblasti: Côtes du Rhône. Její vína propaguje. Jedním z míst, kde vám nabídnou fundovanou ochutnávku a výběr z několika set druhů vín, je třeba restaurace Le Carré du Palais.

Foto: Petr Veselý

Ve vinném sklepě restaurace Le Carré du Palais pořádají pravidelné ochutnávky.

Najdete ji vedle Papežského paláce. Pořádají tu také kurzy pro milovníky vína a pro someliéry. Ale i pouhá návštěva zdejšího sklepa, kde jsou uložené stovky lahví na policích jako knihy v klášterní knihovně, byla zážitkem. Pak stačilo jen „zalistovat".

Nejslavnější ze zdejších oblastí je Châteauneuf-du-Pape, kde byly papežské vinice. Toto víno nesmělo chybět na stolech Svatých otců. V údolí Rhôny se pěstuje hlavně červené, ale najdete tu i bílé. Na internetu si můžete přečíst charakteristiky vín ze zdejší oblasti, ale berte je s rezervou. Najdete tady vína špičková i průměrná, navíc každému chutná něco jiného.

Vyhlášená kuchyně

Obložený chlebíček, který nám přinesli v jedné z restaurací, hýřil barvami. Vlašský salát bych na něm hledal marně, ale byla na něm jemná šunka typu prosciutta a pestrobarevná směs zeleniny s bylinkami. K němu jsem dostal v misce olivy. Pak „připlaval" filet z mořského vlka na bramborovém pyré a mrkvi, která byla jemně nasládlá, navíc příjemně křupala. To vše kuchař posypal sezamovými semínky a ozdobil bílou pěnou.

Pro zdejší provensálskou kuchyni je příznačné používání kvalitních a čerstvých surovin. To platí i pro byliny. Kuchaři tu často sahají po rajčatech, česneku a olivovém oleji, z masa pak po rybách, plodech moře a jehněčím. Směrem na jih ke Camargue, kde chovají vyhlášené býky, přibývá hovězího.

Častá je po jídle nabídka různých sýrů, typické bývají kozí a ovčí, nejednou kořeněné bylinami. Místní aromatická a pestrá kuchyně patří k zážitkům, které by si tu člověk měl užít. Jedním z míst, kde můžete poznat zdejší speciality za rozumné peníze, je například tržnice Les Halles. Tady objevíte další barvy, vůně a chutě Provence.

Praktické rady
Autem je to z Prahy do Avignonu kolem 1300 km, tedy víc než 13 hodin. Většina cesty vede po dálnicích. Auto vám navíc umožní cestovat po jihu Francie. Další možností je letět do Marseille, kam provozuje pravidelné linky například nízkonákladovka Volotea. Na letišti si můžete půjčit auto. Mezi Marseille a Avignonem jezdí i rychlovlaky TGV nebo jejich nízkonákladová varianta, Ouigo.
Řadu užitečných informací najdete na webu: avignon-tourisme.com. Tady si můžete zdarma nahrát i aplikaci do mobilu MyVizito. Usnadní vám naplánovaní prohlídkových tras.

Reklama

Výběr článků

Načítám