Záplavu květů vystřídaly řetězy, girlanda a světýlka. Čtyři balkony v Havířově opět patří Vánocům

„Sto let,“ odpovídá se smíchem na otázku, jak dlouho už zdobí před Vánocemi balkony, Renata Richterová (62). „Dalo se jedno světýlko, pak jsme se sjednotily, další přikoupily, něco se pokazilo, tak zase člověk přemýšlel, jak to udělat,“ popisuje.

Prozrazuje přitom, že však mají rozkol v řadách. „My jsme teplomilné,“ hovoří Richterová o sobě i sousedkách Pavlíně Kožusznikové (60) a Evě Hönschové (74). „A já jsem studenomilná,“ vysvětluje s úsměvem Aleksandra Bilko (55), která na rozdíl od zbylých tří sousedek používá při osvětlení balkonu světýlka svítící bíle, zatímco ostatní osvětlení září žlutě.

Všechny čtyři ale dodržují nepsanou dohodu, že osvětlení bude decentní, nepoužívají žádné divoké barvy. „Barvy máme v kuchyni, ale na balkonech ne. To už by byla asi divočina,“ míní Richterová.

Kromě světel nazdobí každá z žen balkon také truhlíky s větvičkami chvojí. „My máme ještě takové svěšené kytice a paní Hönschová má zase girlandou zabalené zábradlí,“ sděluje Bilko. „Manžel chtěl ještě sněhuláčka a stromeček, tak máme i to,“ dodává Hönschová.

Nazdobené a osvětlené balkony nechává čtveřice žen až do Tří králů. Každá rodina si však řídí sama, od kdy do kdy svítí. „My svítíme od pěti do deseti večera, a pak se to vypne,“ nastiňuje Kožuszniková. Podobně to mají i ostatní tři sousedky, které ujišťují, že přes Vánoce ale svítí všechny čtyři balkony de facto nonstop.

Na ceně za elektřinu to rodiny nepoznají. „Ani to nijak nehlídáme. Ale elektřinu to nijak zvlášť nespotřebovává, jsou to LEDky,“ objasňuje Bilko.

Tři ze čtyř žen netají, že jim se zdobením balkonu pomáhá manžel. Jen Richterová přiznává, že je na to sama. „Můj manžel to nemá rád, ty zmatky. Vždycky říká: Kýchám ze všeho, vy zase začínáte vířit ten vánoční prach.“

Jak často výzdobu obměňují, to čtveřice sympatických žen neví. „Dokud to svítí, tak to necháváme,“ shodují se. Výměnu světýlek provedou jednou za pár let, nebo když se něco rozbije. Což bývá poměrně často. „Jsou jemné, pracovat s nimi se musí opatrně. Je to hodinářská práce,“ uzavírá Bilko.